Pod zemí

Nevim, jak v kině, ale v domácím prostředí, ač dobře připraveným na hororovou projekci, to na mě vážně nezafungovalo. Paradoxně mě to bavilo jen tehdy, když hrdinové sestupovali do pařížských katakomb, postupně se nechávali zasypávat a v těch nepříjemně úzkých chodbách občas uvízli. Když však přišly na řadu jejich bludy a zjevující se přízraky, celé napětí se smrsklo na otázku, co ještě horšího přijde po vyzvánějícím telefonu a špatně naladěném piánku. A ač se tvůrci očividně snaží, adrenalin v tomhle zbrklém bordelu ne a ne zvednout. Australský Tunnel tudíž opět nepřekonán, ale to snad nikdo nečekal. (18.11.2014)

Mini spoiler! V případech, kdy někdo zemře bývá obvykle zvykem, že se o jeho rozkládající se tělo alespoň pokusíte postarat, jenže tady někdo zemře, někdo se u toho rozbrečí a to je všechno, žádný snahy o to, dostat tu tělesnou, rozkládající se skořápku nahoru a normálně se s ním rozloužit u obřadu. Tady o tom nebyla žádná zmínka, prostě tam to tělo jen tak nechali a šli dál. Neříkám, že se to neděje i v jiných hororech, ale čekal bych nějakou snahu, nebo nějaký dialog o tom, že ho tam jen tak nemůžou nechat, i když bylo jasné, že by se s mrtvým tělem daleko nedostali. Potom tu je taky moc dlouhá předehra, než se skupinka dostane do katakomb. Když se začnou dít divné věci, začne být snímek napínavý a zajimavý, jenže některé prvky nebyly to pravé a čekal bych něco impozantnějšího, když už se dostanou na takové místo. :-) V Grave Encounters mě zaujaly ruce vycházející ze zdí o mnoho víc, než ruce vycházející z krvavého potůčku zde. Jinak jsem pociťoval podobnou beznaděj jako u zmiňovaného GE, jen o něco slabší. :-) (18.12.2014)

Po dlouhé době horror, který námětem zaujme, trailerem chytí za krkem a filmem potvrdí, že dobré nápady (byť nenápadně vysbírané a přepsané odjinud), se i v podceňovaném žánru pořád ještě nosí. Bylo by sice velmi snadné začít se strefovat do několika snad až příliš snadných hádanek, které Scarlett bez zaváhání vyřešila nebo i do samotné premisy, ale to už samo o sobě ubírá na zábavnosti celého konceptu. Forma found footage má totiž konečně zase jednou smysl a těch pár proklatě vypečených momentů (zírající černovlasá slečna si jich krade většinu) bylo tak moc, že jsem hlavním hrdinům držel palce čím dál víc. I kdyby to mělo znamenat jen to, že se dostanou za nejbližší zatáčku. (11.07.2015)

Už název „Jak nahoře, tak dole“ ve mně vyvolal dost nepříjemné pocity a nutil mě, kdo ví proč, představovat si otylou, uhrovitou padesátku s huňatým, srostlým brežněvovským obočím. Dál jsem to v rámci zachování psychické rovnováhy raději nedomýšlel. Ani anotace, že jde o hledání kamene mudrců mě nenechávala klidným, a tak jsem zpočátku jen vyděšeně a skepticky očekával, kdy na tu nesympatickou archeovložku v tom podzemí vybafne císařův pekař, a ne-li ještě hůř – Hery Potrat. Nevybafli! Bubali v tom výhradně psychotičtí duchové a gotická monstra jako vystřižená z Danteho nočních můr. No, povím vám, náramně jsem u této tísnivě klaustrofobické a poměrně vkusně domyšlené langdoniády na téma „Jak jsem cestou do Austrálie potkal Satana“ vyleštil a nic tak výživného jsem už drahnou dobu neviděl. A to nesnáším ruční kameru! (21.11.2014)

Šílený mišmaš se spoustou zajímavých a originálních nápadů, zabitých spoustou trapných lekaček. Mohlo to být hodně dobré, ale mohlo to být i o moc horší. A nejlepší je stejně ten plakát. // 1. 1. 2015: Po druhé projekci zvedám. Nápady jsou fakt vynikající a lekaček nakonec zas tak moc neni. Asi vážně nejlepší horor 2014. Pěkné pro srovnání s těma nepovedenýma zmetkama, které točí Wan. (09.09.2014)