Volání netvora: Příběh života

Ty jo, a my mysleli, že tohle bude ta správná oddechovka po Krvavém diamantu. Klamavá reklama, klamavá reklama! Podle posteru to vypadalo na nenáročnou dětskou fantasy s mluvící entitou Liama Neesona, čímž stoupla naděje, že se vykoupí za přenudného Aslana, nicméně pozor, vše bylo jinak! Místo dětské fantasy jsme dostali brutální dětské drama s umíráním matky malého chlapce na rakovinu (a žádné šetření, pěkně záběry na vystouplé kosti a mrtvolný obličej a tak), do čehož se tak nějak přimontoval mluvící strom. Já nevim, tohle nebyl koktejl, který by mi sedl. Faunův labyrint to vzal za lepší konec - když už jsme u tématu fantasy a trpících dětí. Tento film ani neměl nějakou výjimečnou poetiku a konec nebyl tak povznášející, aby vyvážil to temno předtím. A Sigourney byla dokonce dost otravná,a to je moje oblíbená herečka... No nic, prostě nelíbilo... (18.10.2018)

Když se na začátku dívá Connor s matkou na starého King Konga a matka vznese hlášku "lidé zabíjejí to čemu nerozumějí" nebo něco v tom smyslu, trochu jsem se začal obávat, jestli Patrick Ness nemusel v zájmu realizace své vynikající knihy přistoupit na některé úlitby studiu. Naštěstí se to odbylo jen touto hláškou a dále byl film dosti přesnou adaptací. Aneb další příklad pravidla "nechcete-li, aby vám studio zprznilo vaši knihu, zadaptujte si ji radši sami." Hlavní a nesmírně cenná myšlenka zůstala nedotčena. Nenávist k sobě samému za myšlenky, které jsou zcela pochopitelné, a přesto je nelze vyslovit bez toho, aniž člověk vzplál hněvem sám k sobě. jak vysvětluje Netvor Connorovi: lidé potřebují milosrdné lži, ale zároveň potřebují i pravdu. Pravdu je nezbytné si uvědomovat, a přesto je občas potřebné utěšit. A přestat se trestat. Je také jednoduché soudit, když neznáme všechny okolnosti, ale věci nám tak zapadají do mnohem jednoduššího a očekávanějšího pohledu na věc. Ale pravda bývá složitější. Tři a jeden příběh, které ani pro dospělého nejsou z hlediska morálního posouzení jednoduché, slouží k tomu, aby se Connor (a divák resp. čtenář s ním) musel zamyslet nad sebou, svým vztahem k matce a svou babičkou, se kterou se zatím moc nesnese, ale kterou se musí naučit chápat. Co se týče Sigourney Weaver, ta svou postavu odvedla naprosto dokonale. Scéna, kdy se vrátí z nemocnice a vidí, co Connor provedl s jejím obývákem, ač se odehraje beze slov, je ukázkou vrcholného herectví. A představitel Connora Lewis MacDougal je dětská role hodná nejvyšší úcty. Pochopit a zahrát takhle složité pocity a situace není jednoduché ani pro dospělého, on sis tím poradil na výbornou. Někde jsem ostatně zaznamenal, že mu matka zemřela ve skutečnosti, pak tolik nepřekvapí, že dokázal to co dokázal. Ještě musím zmínit výtvarné zpracování, které je nádherné, ty malby, kterými je zpracována fantazijní část filmu, zvláště tři příběhy, mi vzaly dech. Když to porovnám s knihou, tak ta zůstane na prvním místě, ve filmu mi chybí třeba pasáže s Connorovou spolužačkou či jeho úvahami, proč se mu i učitelé vyhýbají, že by byl raději, aby ho normálně vyvolávali jako ostatní, než blahosklonné přecházení v hodinách (to ignorování se pak vlastně personifikuje v osobě šikanujícího spolužáka), a tak dále. Film je zkrátka trochu jiné médium s jinými prostředky. I tak jde o jednu z nejpodařenějších adaptací knihy vůbec. P. S. Troufnu si říct, že se film/kniha dá brát i jako zobrazení potřeby mužského vzoru v životě dítěte, kluka obzvláště. Dnešní společnost si natolik zvykla na neúplné a jiným způsobem "zkriplené" (ano, silné slovo, ale stojím si za ním) rodiny, že defekt považuje za normu, ale já jsem k tomu ještě nedospěl. Jo, a pro mě to bylo hodně osobní. (02.04.2017)

Nejsem kdovíjaký fanoušek Faunova labyrintu a několikrát jsem si na něj vzpomněl. A Monster Calls bych doporučil spíše věčným snílkům, kteří moc často rádi popouští uzdu své fantazie. Velmi se mě líbily Neesonem vyprávěné příběhy. Tady má pozornost fungovala na jedničku. Bohužel s přesunutím děje do školy nebo do Conorova osobního života, šla má soustředěnost vždy o úroveň níž. 60% (30.08.2017)

Jakožto zdejší hororový expert nemohu být s prací Juana Antonia Bayony v žádném případě spokojen. Vzhledem ke kvalitám režiséra jsem se těšil na ponurou hororovou fantasy na způsob del Torova Laberinto del fauno, jenže Monster Calls má mnohem blíže k pohádkovému příběhu pro děti. Bayona se bohužel ani náznakem nedokázal vrátit ke svým hororovým kořenům, ze kterých například vyrostl jeho působivý Sirotčinec. Místo toho s diváky vyrazil na bezpečnou vyjížďku do slzavého údolí, v kterém hrály prim skvělé herecké výkony a znamenitý audiovizuál se zajímavou akvarelovou animací. I přes mírné zklamání snímku udělím poctivé tři hvězdy a doporučím ho ke zhlédnutí. (21.01.2017)

Ještě nikdy jsem se nesetkal s filmem, který vypráví poměrně dost smutný a emotivní dramatický příběh, jehož vyprávění si usnadňuje fantastickými motivy v podobě samotného netvora s naprosto charismatickým hlasem Liama Neesona. Vlastně bychom mohli říct, že se vůbec nejedná o fantasy. Celý příběh stojí na základě jednoho smutného lidského příběhu z ponurého anglického venkova. Nicméně právě ta atmosféra anglického prostředí a samotný netvor z celého filmu dělá opravdu povedenou událost, která na konci filmu musí rozsekat snad každého diváka. (15.12.2017)