Volání netvora: Příběh života

Jémináčku, máme tu další ufňukaný, sebelítostivý a rádoby slzopudný výron z dílny pana Bayony, jehož filmové produkty mají neomylně klesající hodnotu a kvalitu. Opět megaporce uslintaného pathosu, opět zfilmovaná fantazie nějakého útlocitného človíčka, kterého v dětství spolužáci šikanovali a on si to s nimi v dospělosti chlapácky vyřizuje prostřednictvím svých pohádkových knih/scénářů/filmů, ve kterých to hlavní hrdina, outsider a otloukánek, nakonec všem pořádně nandá díky svému vhledu, zvláštním schopnostem a nadpřirozeným kamarádům. Kde (a kolikrát) už jsem jenom takovouhle sračku viděl...? A aby to celé bylo ještě dojímavější a slzopudnější, přihodíme k tomu jako leitmotiv smrtelně nemocnou maminku. Takže: Umírající milovaná matka, lhostejný otec, zlá babička, zlí spolužáci, nadpřirozený kamarád a útěky do svého vnitřního světa - zkrátka koncentrované klišé a sladkobolný eintopf jak se patří. Dva body za tuze hezké animované sekvence a za vizuál vůbec, zbytek ovšem stereotypní, sterilní, prvoplánově dojímavá (a tedy nedojímavá) nuda. (17.02.2017)

Trochu moc doslovné a vlastně i předvídatelné (pokud jste viděli pár smutných filmů o rakovině, víte kolem a kolem, co se bude dít). Hlavní dětský herec je dobrý, ale scénář mu nepomáhá v tom, aby ho divákům přiblížil. Ztratit rodiče kvůli rakovině stojí za prd. O to víc, když jste díte. Víme. I děti mají složitá psychologická traumata. Víme. Originální mi přišlo vložení malých příběhů, které vypráví netvor. Film má dobré momenty a postřehy, ale nikdy se nesloží do opravdu působivého a zapamatování hodného celku. PS: Sigourney má luxusní anglický přízvuk. (01.04.2017)

Citová vydíračka na entou. Fantasy vizuál slouží tomu, aby se příběh přiblížil malému divákovi, ale tomu bych tento film rozhodně nepouštěl. Je to totiž dost drsné... Nepopírám, že při loučení na konci jsem nebyl naměkko. Byl, ale na druhou stranu, někdy je ten film až moc citově vydírací... Jinak 80% (18.03.2017)

Smrt není příliš veselé téma, není ani příliš časté konverzační téma. Na to, kolik lidí už umřelo, je až s podivem, jak málo se o smrti mluví. Smrt, která dřív byla přirozenou součástí života, děti vídaly o nedělích konec životní cesty slepic a králíků, s nimiž definitivní rozloučení proběhlo ve společnosti brambor a nádivky, případně špenátu a zelí, při nedělním obědě, stejně jako, když přišel čas, svých prarodičů, případně sem tam někdo odešel předčasně v následcích úrazů. S postupem doby se smrt přestěhovala ze dvora a světnice do nemocnic, ze součásti života se stalo tabu a z toho, co vždy bylo těžké se stalo neúnosné. Nejhorší smrt je, když se rodič dívá do hrobu svého dítěte. Vyrovnávat se jako dítě se smrtí rodiče je hned druhá v pořadí. A smrt sama o sobě není tak strašná, jako umírání. Cílovkou Volání netvora nejsou jen děti, ale každý, komu záleží na dalším člověku, protože pak mu hrozí, že bude potřebovat Netvora, aby se vyrovnal se ztrátou, (31.01.2017)

Jakožto zdejší hororový expert nemohu být s prací Juana Antonia Bayony v žádném případě spokojen. Vzhledem ke kvalitám režiséra jsem se těšil na ponurou hororovou fantasy na způsob del Torova Laberinto del fauno, jenže Monster Calls má mnohem blíže k pohádkovému příběhu pro děti. Bayona se bohužel ani náznakem nedokázal vrátit ke svým hororovým kořenům, ze kterých například vyrostl jeho působivý Sirotčinec. Místo toho s diváky vyrazil na bezpečnou vyjížďku do slzavého údolí, v kterém hrály prim skvělé herecké výkony a znamenitý audiovizuál se zajímavou akvarelovou animací. I přes mírné zklamání snímku udělím poctivé tři hvězdy a doporučím ho ke zhlédnutí. (21.01.2017)