Učitelka

Příběh, ze kterého mrazí. Počátek spirály, která zatím nemá konce. Pokud někteří přemýšlejí, proč před 30 lety věci dopadly, jak dopadly, dopadá na tvrdou podlahu neodlehčenou poduškami. Komunisté na tento druh morálky ovšem neměli monopol. Podobné postavy najdeme i v normalizačních seriálech a v tvorbě šedesátých let. Režisér Hřebejk zřejmě natočil jeden ze svých nejlepších filmů. Lze se jen dohadovat po rozsahu slovenského vkladu; v případě hereckého obsazení je však neoddiskutovatelný. Lidé přicházejí a odcházejí, křiváctví zůstává a přežívá. (29.01.2019)

Spoilery! V době, kdy se nám konečně oficiálně rudá síla tlačí do vlády, jsem shodou okolností narazil na tento milý snímeček pojednávající o krásných časech, kdy se ještě lidé měli moc rádi a když to jen trošku šlo, tak si i vzájemně vypomáhali. Bohužel v této době existovala i celá řada nepřizpůsobivých kapitalistů, kteří hráli každý za sebe a odmítali se podílet na společném pozvedání morálky národa, ba dokonce odmítali pomoci v nouzi bližnímu svému, což častou vyústilo v názorové konflikty, končící často podáním trestních oznámení, které daná osoba vždy podávala pouze pro dobro toho druhého, což ten druhý nikdy nedokázal pochopit a patřičně docenit. Moje rudá ouška potěšilo poslechnout si po delší době líbeznou východniarštinu. Očička mi naopak trošku pozlobili východní "herci". Také to u nás na západě není žádná sláva, ale Slovensko v tomto ohledu za Českem vydatně zaostává. Těžko stravitelný mi přišel i takový lehce kostrbatý styl vyprávění. Trošku to celé připomínalo 12 rozhněvaných mužů. Každopádně moc hezký byl příběh o lidové paní učitelce s hroší kůží, kterou se hanebně snažili vypudit z jejího teplého místečka hanební kapitalisté. Kurvy jedny nevděčné! Že by se nám na stará kolena v Hřebejkovi opět probouzely režisérské vlohy? 4 kousky, leč velice slabé! Nechť jsou Hřebejkovi motivací k navázání dalšími kvalitními kousky. (13.07.2018)

Zdrcující portrét kardinální svině, které pomáhala nechutná doba... která pro jí podobné vlastně nikdy nekončí, pokud s tím něco neuděláme, respektive nebudeme dnes a denně něco dělat. Zuzanu Mauréry jsem měl až do Učitelky v paměti jako laskavého divadelního anděla z (jinak naprosto brutálního) Děvčátka Se Sirkami Studia Dva - o to víc mě fascinovala, jak se převtělila v onu soudružku, které se nehnusilo likvidovat nevinné dětské duše, tím méně životy jejich rodičů. Řekněme že to bylo asi jako sledovat veskrze sympatického Ondřeje Malého v roli poručíka Antonína Rusnáka v Poutech. Hřebejk navíc (s Jarchovským, samozřejmě) obratně šponuje koncovku tak, že několikrát překlopí celé vyznění filmu, a TO je teprve jízda. A samozřejmě je to precizně odvedená práce po stránce řemeslné od kamery po kostýmy. Takže ano, ode mě poctivě zhrozených 90 %. (21.08.2019)

Fantastická Zuzana Mauréry - díky ní jsem titulní postavu zcela nenáviděl a doufal, že dojde zaslouženého trestu. Že film po této stránce nesdělí absolutně nic a člověk se může jen domnívat, co dělala během těch dlouhých 7 let, které uplynuly od podání stížnosti do skoku v současnosti v r. 91, považuji v podstatě za zločin na divákovi, a velmi mě tím film nahněval. I další herci jsou skvělí a celkově je to určitě film, který člověka hodně rychle vtáhne do děje a nepustí až do konce. Dlouho jsem od Hřebejka nic neviděl (naposledy Zakázané uvolnění v r. 2014), a možná o to víc mě s tímto svým filmem dostal. Škoda jen toho nevysvětleného osudu očitelky po podání stížnosti, jakož i jistého dojmu nepravděpodobnosti, jímž celý děj působí (pokud ho tedy nechceme vyloženě chápat jako podobenství celé společnosti), plus samozřejmě trefná je i výtka stran nevhodně vysokého věku většiny herců v rolích rodičů. Mimochodem dlouho jsem u žádného filmu zasazeného do období 80. let nezažil tak intenzivní dojem, že si tvůrci skutečně vyhráli s tím, aby film působil autenticky dobově - kostýmy, účesy, nábytek, tapety, elektrické spotřebiče, školní lavice, skleničky na kafe... absolutně vše v tomto filmu tu iluzi přivádí k dokonalosti, a film díky tomu působí důvěrně povědomým dojmem na někoho, kdo alespoň něco z těch věcí zažil osobně. (25.03.2019)

Au. Beznadějnej, krutej, děsivej příběh. Hřebejk ho svou režií dostává přímo až k nám, ničí nás situací i myšlenkami, co dělat, jak to vše změnit, co s tím. Divák trpí s hlavními hrdiny a fascinovaně zírá, co jsou lidi pro falešný klid schopni udělat. Baví mě to a Hřebejk mě po dlouhé době mile překvapil. Respekt k hlavní herečce za skvěle zvládnutou roli a nebýt toho typického titulku, kdy se teda zase kdo a jak setkal, dala bych možná hvězdiček pět. (25.01.2017)