Učitelka

„Sme predsa ľudia, musíme si pomáhať, nie?“ Jste ochotni přistoupit na „inspirováno skutečnou událostí“, stejně jako na hru tvůrců? Pak film doporučuju. Zaujalo už seznámení s postavami. Možná trochu povrchní, avšak maximálně efektivní, navíc ušetřilo čas na vlastní rekonstrukci „případu“, která měla výborné tempo a dávkování informací. Největším kladem Učitelky je mistrná práce tvůrců s divákovými emocemi. Chvílemi dost přitvrzují, ale pořád bych to nebral za emoční vydírání. Za jednoznačně nejlepší pasáže považuju ty ze schůzky, souboje rodičů byly parádní („lopata“ vs. „inteligent, střet na WC atd.). Silné scény byly ale třeba i „brigáda“, „nováček“ či „partyzán“. Z herců nejvíc zaujme Mauréry, které tu svini prostě věříte. Dobrý je i konec se změnou režimu. Škoda, že je film místy trochu černobílý, někdy divák jen těžko věří chování určitých postav či tomu, co jim projde, ale to už patří k pravidlům hry. Celkově to vidím na solidní 4*. „Nech sa Helka pozrie potom na to cvičenie, piata lekcia, tretie cvičenie, podmet a prísudok.“ - „Ďakujem.“ (20.06.2017)

"Nemal by si tak hovoriť o svojej učiteľke. Možno, vo vnútri je to dobrý človek..." Konečne prišiel česko-slovenský film, ktorý je nielen pozerateľný, ale má i myšlienku a divák môže premýšľať ako by reagoval on. Myslím, že česko-slovenská spolupráca vyšla na výbornú. Pre Čechov pravdepodobne málo známa Z. Mauréry zahrala výborne, hneď po nej ma zaujal civilný a uveriteľný Havelka vo výbornej roli. Ten mi strašne pripomína herca M. Krobota. Vadila mi debata medzi rodičmi na ZRPŠ, ktorá nebola veľmi presvedčivá, jednoducho mala rezervy. Príliš uhladená (veď sme v škole!), intelektuálna, nebyť postavy Havelku, Malého a taxikára tak mi príde, že sú tam všetci právnici. Prijal by som hovorové, bežné, jednoducho reálne dialógy zo života. Deti použili slová-"Kretén" a "trtkať"?? Keďže som tú dobu zažil presne v ich veku, tak viem s určitosťou povedať, že takéto slová nikto a tým myslím NIKTO nepoužíval. To sú len drobnosti, ktoré mi trhali uši. Scéna pokusu o samovraždu mala byť minimálne emočným vrcholom filmu,ale nestalo sa. Práve na ňu mali dať tvorcovia dôraz, herecky a emočne pritlačiť, aby to s divákom zamávalo a vedeli sa lepšie vcítiť do role rodičov. Stačilo málo a mohlo ísť o náš najlepší film za dlhé roky, ale i tak veľká pochvala. Film 80%. Mauréry a Havelka 100%. (26.12.2016)

Tak toto bolo pre mňa príjemné prekvapenie, opäť jeden Hřebejk, ktorý ma po dlhšom čase dokázal výraznejšie zaujať. Výborná sonda do duše patologicky chorého manipulátora so všetkými možnými dôsledkami. Zuzanu Mauréry síce nemám moc rád, ale tu uznávam, že to hrala výborne, klobúk dole. Bavil som sa celú dobu, a možno to bolo aj trochu poučné. Slušný nadpriemer. 80/100 (21.05.2018)

Základnú školu som absolvoval za komunizmu. Také pizdy, ako je vo filme skvele vyobrazená a zahraná, sme na škole nemali. Ale zase piče iného druhu áno. Pamätám si (dejepisárka) : "To ako môžeš nosiť rozšnurované tenisky? Uvedomuješ si, že sme na socialistickej škole?". Otázka ruštinárky: "Čo máte doma vo vani? Asi zemiaky. Ako môžete mať za socializmu vo vani kromple? Ja Vás tu všetkých učím ruštinu a Vy si dovolíte do komunistickej vane dať zemiaky?! Tam sa máte kúpať!" Neodporúčania na školu. Podrobné dotazníky, ktoré za Vás vypĺňali učitelia, kde sa dalo napríklad dočítať, či máte doma viac ako 10 platní, ako 20, ako 30, ako 50, či viac ako 100 platní. Koľko odoberáte, časopisov, novín, koľko máte doma kníh, aký je žiak aktívny, ako je žiak aktívny pri výchove k socializmu. Tieto dotazníky o mne sa mi podarilo prečítať pri upratovaní v kabinete, kam nás raz neuvážene poslala triedna učiteľka. Poviem Vám, vtedy som si úplne pripadal ako v románe 1984 (ktorý som vtedy nepoznal) - že ako oni o nás všetko vedia (aj o tom čo si myslíme) - hoci sa nás nik na to nepýta. A verím, že niektoré z tých odpovedí v dotazníkoch, vypĺňaných triednou učiteľkou boli niečo za niečo. Najmä tie, čo sa týkali poznávacích schopností žiaka, jeho inteligencie a možností ďalšieho štúdia. Jednoducho zmapovaní ako ovce. Je to tak aj dnes? Neviem. Každopádne, učiteľka mi tie časy, kedy to tak bolo, veľmi trefne pripomenula. (23.06.2020)

Definitivně vyléčen ze zdejších spoileroidních obsahů, jenž vám jsou krom úvodu, zápletky, peripetie, rozuzlení a závěru schopny vyzradit i zabarvení stolice jednoho z komparzistů, který byl produkcí stejně vystřižen, si u většiny filmů nezjišťuji nic předem a kolikrát jsem natolik důsledný, že nepostřehnu ani žánr. To se pak jeden nestačí ani divit, co si to vlastně pustil. Od slovenského filmu s názvem Učitelka jsem očekával nějakou podprůměrnou stupidní komedii a ono se z toho vyklubalo celkem zkurvený drámo! Po zhlednutí mám chuť paní učitelce nachcat do úst, ale to se dalo čekat. Jak se někde děje bezpráví, to já bych hned bral kuši a po Hoodovsku prostřeloval aorty a chcal lidem do huby. Paní učitelka na to šla sofistikovaně a svoje zneužívání nebohých rodičů maskovala za laskavosti. A dělala to dobře. Když za vámi přijde sousedka, jestli nemáte trochu rýže, taky jí řeknete spíš „ano, Haničko, a chceš hnědou, naklíčenou, wehani, indiánskou nebo jasmínovou?“ namísto výstižnějšího „běž do piče, mrdko, a přestaň mi kurva parkovat na trávníku“. Lidé mají totiž nevysvětlitelné tendence k bezplatnému prokazování služeb, tu švestičky ze zahrádky, tu paštička, jitrničky, tlačenečka, tam zase nějaké nenošené armani svetříky a než se nadějí, stanou se loutkou své úchylky být za dobráka. Já bych na takovou manipulaci neměl žaludek, mně bývá docela trapně už teď, když mi jedna slabomyslná kráva od nás z baráku za lehce erotické esemesky nakupuje a platí nájem. (24.01.2017)