Jan Žižka

Už od prvních minut filmu jsem se nemohl zbavit takového pocitu, jako bych viděl ztvárnění jednoho z příběhů obsaženého ve hře „Kingdom Come: Deliverance“. Pokud z vás někdo hrál tuto skvělou hru, tak vaše pocity budou pravděpodobně stejné jako moje. Příběhově tato hra asi nenaplňuje potenciál pro film, takže využít Jana Žižku a najít nějakou část jeho života byla velmi dobrá volba. Protože se autoři snažili děj filmu naplnit velkým množstvím akci v rámci relativně malého prostoru, a ne příliš početných skupinek nepřátel, tak budete mít zpočátku problém s identifikací hlavních a vedlejších postav. Bylo by dobré si opravdu z dějepisu něco pamatovat. Alespoň, že Zikmund byl zrzavý a tudíž pojem liška ryšavá se vám vybaví v paměti, anebo že měl bratra. Protože pak budete snadněji identifikovat historické postavy a postavy nutné pro děj. Co musím velmi ocenit, tak to je provedení bojových scén, i když se někdy spíše soustředí na detail a uniká vám potom celkový obraz a kam to směřuje. Pravděpodobně vás v průběhu filmu napadne, jak drsná a nemilosrdná to byla doba i pro některé výše postavené členy společnosti. Kateřina je přítomna u takového množství krutých činů, až se musíte obávat o její duševní způsobilost. Celý příběh je také nenápadně protkán prvky Stokholmského syndromu, rozvíjejícího se mezi hlavním hrdinou a unesenou Kateřinou, který se po všem tom šílenství v závěru umocní se stále opakovanou myšlenkou celého příběhu – „Smrt přináší život“. A tak Kateřina, která dosud byla jen loutkou ve hře mocných, nakonec nalezla to, čeho si myslela, že nikdy nebude schopna. Neříkám, že je to dokonalý film, ale povedlo se natočit něco, co je stejně dobré a někdy lepší než zahraniční produkce jiných historických filmů. A jak už jsem říkal, tak fanouškům D. Vávry a hry Kingdom Come: Deliverance to bude velmi, velmi povědomé. (08.07.2024)