Muž, který zabil Dona Quijota

Počkám, až co si moje srdce rozmyslí s časem, nyní jsem si každopádně jistá, že Óscar Jaenada je nejkrásnější muž na světě. --- Terry Gilliam není uvězněný ve svých fikčních světech, nýbrž ve třicet let starých tvůrčích postupech. Obsadit do hlavní role Adama Drivera, který je podle mého skromného názoru nejlepší a nejzajímavější herec, jakého americká filmová mašinerie vyplodila za posledních minimálně deset let (a přísahám, že to neříkám jenom proto, že většinou nosí dlouhé vlasy), byl jistojistě osvícený tah, nicméně oproti tomu Jonathan Pryce svého Quijota hraje tak, jako by vystupoval v té reklamě, kterou filmový Toby znechuceně točí. Do aktualizovaného meta příběhu by se vedle Drivera hodil někdo, kdo oplývá správnou kombinací vyšinutí, odhodlání a sebe-vědomí, jako příklad mě napadá Michael Keaton nebo Malcolm McDowell, kdyby tedy chtěli Brita. (John Hurt by byl dost možná skvělý, bůh žehnej jeho duši.) Protože ten závoj frenetické vyhrocené hysterie, do kterého je zpočátku film zahalen jen lehce, ale ve svém konci se do něj beznadějně zamotává, by se dal teoreticky pominout (i když jen s těžkým srdcem, neboť právě on vytváří tu hořkou pachuť, která mi po filmu zůstává v hlavě), ale to, že don Quijote, byť jen vedlejší postava, působí jako vetchý senilní stařec a neoplývá vůbec žádným charismatem, to už se prominout nedá. (11. 3. 2019) (16.07.2018)

Audivizuálně perfektní film, který jsem si (v kině po dlouhé době) maximálně užíval. Adam Driver zatím v životní roli dokazuje, že patří mezi největší talenty současnosti. Byť jsem si výsostně přál si film zamilovat, nakonec jsem do myšlenkového nastavení Terryho Gilliama opět neprostoupil a tak mi nakonec v hlavě utkvělo mnoho krásných výjevů, ale bez pochopení toho, co jimi chtěl autor říct. 6.5/10 (11.07.2018)

Nejsmutnější (a paradoxně nejfunkčnější) je Muž, který zabil Dona Quijota v momentech, kdy si divák uvědomí, že na místo postavy Dona Quijota si může dosadit právě režiséra Terryho Gilliama. Ono už Imaginárium s sebou neslo velkou analogii Gilliama jakožto autora, který se začíná ztrácet ve svých fikčních světech a dost možná se v nich již dávno ztratil a není schopen najít cestu do reality. V takovou chvíli je pak jeho poslední film vlastně jen dalším dílem do skládačky, neboť Gilliam se zde nachází ztracený, dělající to, čemu věří, že umí nejlépe, bez ohledu na kohokoliv. Zaslepený paličák, který ani tváří v tvář faktu, že je všem už jenom pro smích, nedokáže vystoupit ze své role a raději zemře s vědomím, že zůstává postavou z legend. Nostalgickou připomínkou doby, kdy postavit se větrným mlýnům bylo aktem cti a ne projevem bláznovství, prvkem otravným a zbytečně nadužívaným. Přesně takový je Muž, který zabil Dona Quijota. Zaslouží si vaši pozornost a váš respekt. Je to ale smutná podívaná… (09.08.2018)

Po třiceti letech tvorby režiséra a scénáristy Gilliama je nám předložena na slunci upečená bajka o penězích, šílenství a filmovém průmyslu. Vše se šarmem tohoto režiséra, který svou epickou verzi Miguela de Cervantese dovezl na festival v Cannes. Film má ke zdrojovému materiálu sentimentální respekt, ale Gilliam přináší nový živý pohled. Není to jeho nejlepší kousek, ale je to film živý, nevinný a okouzlující. Sálá tu nálada Španělska. Muž, který zabil Dona Quijota v sobě přinejmenším v některých prchavých okamžicích má podobnou niternost a melancholii jako Král rybář. Jinak jde ale o odyseu, která se jako v obřím víru neustále propadá do sebe samé. Jako kdyby Gilliam tentokrát zfilmoval jen snové pasáže ze svých snímků a už je neobalil realitou. Gilliam na této chaotické pouti zákonitě ztratí spousty diváků. Gilliam umí svou bezhraničnou fantazií oslnit a vzápětí nudit, jako by vším, co při dlouhém čekání na realizaci nastřádal, chtěl teď svět doslova zasypat. Bohužel to nejde. Ale do svého filmu dostal surovou i surrealistickou energii, která zvládne trumfnout leckteré nedostatky. (13.08.2019)

Terry Gilliam je jeden z nejlepších režisérů současnosti a velký snílek. Cesta Dona Quijota byla trnitá, možná nejtrnitější vůbec. Komu jinému trvalo 30 let natočit jeho vysněný projekt? O to více mě mrzí, že to dopadlo jak to dopadlo. Film netrpí vyloženě žádnou špatnou složkou. Zahráno bravurně, zrežírováno obstojně, ale problém je jinde. Celý film totiž působí velmi zbytečně, nudně, natahovaně. Dokoukat je to místy i přes herecký divadlení koncert pana Pryce velice obtížné a nebýt respektu k jménu Terry Gilliam, v půlce bych to asi vypnul. (23.02.2019)