Muž, který zabil Dona Quijota

Upřímně se musím přiznat, že do této podívané jsem šel hned od začátku s tím, že to rozhodně nebude snímek pro mě, o čemž mě svým průběhem ten film po celou dobu jen utvrzoval, a při závěrečných titulcích jsem si zhluboka oddechl, že to mám za sebou, neboť jsem to absolvoval vlastně jen kvůli Adamu Driverovi, který mě zde též utvrdil v tom, že začíná jít o čím dál výraznějšího a zajímavějšího herce, jenž dokáže zaujmout nejen svým atypickým vzhledem, ale především svým hereckým umem, který z něj může jednou udělat opravdovou hvězdu budoucnosti. Každopádně, on je tu ale skutečně snad tím jediným, co mě v tomto snímku oslovilo a popravdě musím souhlasit s již nejednou vysloveným názorem, že tato Gilliamova vize měla zůstat „tím“ nezrealizovaným projektem, který pak mohl zůstat ještě dlouhá léta předmětem mnoha diskuzí, úvah a rozborů, jak by mohl vypadat, kdyby skutečně jednou vznikl, nicméně, po všech těch útrapách se Terrymu splnil sen, film se mu nakonec podařilo natočit, ale výsledek prostě a jednoduše jednak většina obecenstva nepřijala, neboť pro „popcornové“ publikum je příliš zvláštní, výstřední a nejednoznačný, a naopak pro cinefili zase až moc jednoduchý, nevýrazný a nezajímavý, a jednak, se vší pokorou, mám dojem, že nyní po tomto snímku už po pár měsících nikdo už ani nevzdychne a když už, tak se zas nebude mluvit o filmu jako takovém, ale stále jen o projektu, jehož vznik provázela velice strastiplná cesta. Nicméně, abych vyjádřil své konkrétní pocity z filmu samotného, očekával jsem o dost větší divočinu, či spíše fantasmagorii, než tomu nakonec bylo, chvílemi jsem tedy sice vážně moc nechápal, co tím vším pan tvůrce chtěl vlastně vyjádřit, chvílemi to sklouzávalo do docela pořádné bizardnosti, chvílemi to zas působilo kýčovitě až běda, ovšem pořád to mělo nějakou tu hlavu a patu, s jasnou příběhovou kostrou, čímž jsem byl překvapen, že Gilliam zas až tolik nepopustil uzdu své fantazii, každopádně nic z toho nezafungovalo úplně přesvědčivě, či výrazně, a prostě to na mě zapůsobilo spíš jen jako takový zoufalý „výkřik do tmy“, který nemá v podstatě ani co nabídnout, či říct. Muž, který zabil Dona Quijota, je zkrátka zvláštní film, který si ale asi jen těžko najde svého diváka a který je vlastně i těžké někomu doporučit, jelikož v podstatě není ani proč. (27.03.2020)

Po třiceti letech tvorby režiséra a scénáristy Gilliama je nám předložena na slunci upečená bajka o penězích, šílenství a filmovém průmyslu. Vše se šarmem tohoto režiséra, který svou epickou verzi Miguela de Cervantese dovezl na festival v Cannes. Film má ke zdrojovému materiálu sentimentální respekt, ale Gilliam přináší nový živý pohled. Není to jeho nejlepší kousek, ale je to film živý, nevinný a okouzlující. Sálá tu nálada Španělska. Muž, který zabil Dona Quijota v sobě přinejmenším v některých prchavých okamžicích má podobnou niternost a melancholii jako Král rybář. Jinak jde ale o odyseu, která se jako v obřím víru neustále propadá do sebe samé. Jako kdyby Gilliam tentokrát zfilmoval jen snové pasáže ze svých snímků a už je neobalil realitou. Gilliam na této chaotické pouti zákonitě ztratí spousty diváků. Gilliam umí svou bezhraničnou fantazií oslnit a vzápětí nudit, jako by vším, co při dlouhém čekání na realizaci nastřádal, chtěl teď svět doslova zasypat. Bohužel to nejde. Ale do svého filmu dostal surovou i surrealistickou energii, která zvládne trumfnout leckteré nedostatky. (13.08.2019)

Nepatřím mezi skalní fanoušky Gilliamovy tvorby (popravdě řečeno, nakoukáno nemám téměř nic z jeho filmografie), přípravy jeho projektu inspirovaného jednou z nejslavnějších knih španělské literatury mě tedy nechávaly poměrně chladnou. Když jsem ale zjistila, že jeho nový film budou mít možnost jako téměř první v republice vidět návštěvníci KVIFF, dohnala jsem si alespoň malý restík - dokument "Ztracen v La Mancha". A bohužel nemohu říct nic lepšího než to, že zachycení té největší filmařské smůly v historii kinematografie bylo mnohem lepší než výsledný snímek - od druhé poloviny nekonzistentní pelmel, který mohl skončit jakýmkoli způsobem, ale do srdce mě rozhodně nezasáhl. Třetí hvězdičku přihazuji za výborného Adama Drivera. (04.07.2018)

Velice často se stává, že se režisér dostane do situace, kdy zcela zapomene na to, že filmy tvoří pro své diváky a vytvoří film čistě pro sebe a pro svoje potěšení. To je bohužel i případ této extrémně nudné, skoro by se až chtělo napsat, autobiografie. Obávám se, že když se mi u tohoto paskvilu 3x podařilo usnout, tak je v něm něco špatně. Ani se nechce věřit, že se jedná o dílo autora, který přivedl na světlo světa filmy jako Brazil nebo Král rybář. Sledovat režisérské trápení a utrpení není nikterak zábavné, jakkoli to může být od Gilliama záměrné. Film mě strašně nebavil a iritoval. Nemohu opomenout několik zajímavých nápadů ani nikde nekončící fantazii, ba dokonce občas velice příjemný humor. Ovšem nemohu přehlédnout fakt, že naprostá drtivá většina stopáže je nekonečně uspávající, nudná a debilní. Já na této databázi nejsem nejváženějším a nejuznávanějším uživatelem proto, že bych pozitivně hodnotil splněná režisérská přání, ale jsem tu proto, abych svým nejpřesnějším a nehodnotnějším hodnocením vyjádřil kvalitu filmu jako takového. Smutný faktem zůstává, že tento film se více než nepovedl. Člověk je zvyklý, že v každému filmu od Gilliama člověk narazí na určité pasáže nefalšované nudy. Ovšem v tomto filmu se s množstvím nudy Terry opravdu odvázal. Velice slabá 1 *. (17.05.2019)