Straight Outta Compton

Místopřísežně prohlašuji, že při psaní tohoto zvratku byla mimořádně krutým způsobem týraná zvířata a použité vulgární odpornosti okamžitě uvrhnou každého dosud nezkaženého předškoláka do morálního bahna a nenapravitelných psychických traumat. Čest HOMObázi, která se s tím jen snaží nepokrytecky a po bolševicku zatočit! *** V dobách, kdy se ještě negrům mohlo říkat negři, se skupinka vypatlaných, asociálních negerských kriminálníků rozhodla seknout s prodejem drog, a za utržené peníze si otevřít krutohustý recitační kroužek. Jejich oduševnělá, nesmírně sofistikovaná a dokonale se rýmující lyrika, složená z veselých příhod z dýlování a plná matkojebů, mrdání policajtů, kurvení štětek, kouření čuráků a jebání na justiční systém, který jim kdovíproč chudákům znemožňoval fetovat, prodávat krek a vzájemně se bez mrknutí oka vraždit, nakopla ostatní vypatlané asociální negry natolik, že ve dvaadevadesátém málem vypálili a vyrabovali celé Losí Andělice poté, co si ti zkurvení, rasističtí bílí policajti dovolili něžně se nepomazlíčkovat a nepoobjímat s ožralým a agresivním budoucím kriminálníkem Rodny Králem. Inu, kulturní fenomén je holt kulturní fenomén! Američtí soudruzi měli tehdy máslo na hlavě, protože si to tam z té Afriky sami natahali, a tak místo aby ty inteligentní, mírumilovné a skvěle asimilované spoluobčany vyexpedovali zpět pod bitch otrokáře na bavlníkové plantáže, rozhodli se je raději utolerovat xmrti. Načež přizdisráčská Evropa okamžitě chytla syfla, a tak tu dnes milujeme všechny ty eritrejské Usámy a je jen otázkou času, kdy to tu Čonkovi pod výstižnými gangsta pseudonymy jako Tupák, Ledová Briketa, Doktor Dement, Padesatikačka „more“ Džexn či Emsý Barevne Kovi rozjedou naprudko! Ultradrsnému Ledovému Kubíku patrně už to přednášení tolik nesype jako v dobách, kdy jsme se mezirasově tolik nenáviděli, a tak se rozhodl postavit si filmový pomníček. Ač je to pomníček morálně přinejmenším diskutabilní a Ledař se všemožně snažil udělat ze sebe a svých spolurecitátorů kůl negry, výsledkem je znožně natočené, přehledné a místy až mrazivé memento toho, co je to v těch ghettech za zasranou, vymaštěnou pakáž bez jakékoliv úcty k životu, kultivovanému soužití a civilizaci. Avšak naštěstí dle moderních geopolitických teorií za vše může ten zlý, zkostnatělý, fuj, fuj systém a jedinečným řešením v intencích všudypřítomného lidství je ten nebezpečný odpad s otevřeným srdcem, přátelsky a mile vychovávat neustálým pacifistickým omíláním zrapovaných edukativních manter jako „Choď do školy! duc duc Nekraď! duc duc Nefetuj! duc duc Nedýluj! duc duc Nevraždi! duc duc duc“ a to patrně do té doby, než slaboduché, primitivní zlo a nejnižší animální pudy konečně zvítězí nad láskou, humanitou a porozuměním. No nic, musím končit, než si s dávivým smíchem poprskám monitor a do ruda oplácám kolena… (14.10.2015)

Nie som fanusik gangsta raperov ale ani proti nim nic nemam. Vdaka recenziam som dufal, ze tento film bude putava pecka aj ked k teme nemam ziadny vztah. Dokonca som si schvalne pockal na Director's cut, ale samotny film ma prilis nebavil. Pripadalo mi to strasne natahovane a dejovo riedke. Proste taky tuctovy film o trochu nevsednej teme a paradoxne ma najviac na celom filme o bande negrov bavil beloch Giamatti. 5/10. (13.04.2016)

Trochu mi je blbé písať komentár teraz po piatich rokoch, avšak posledné dva mesiace sa niesli v znamení sledovania nových a opakovaného sledovania všetkých doku, čo som predtým videl, na témy NWA, Death Row Records, 1992 LA, bastarda Daryla Gatesa, epidémie cracku a tak ďalej, no a toto všetko som chcel zakončiť kúskom filmársky a produkčne najvyšším – Straight Outta Compton. Blbé preto, lebo som film videl už pred 5 rokmi v US a počas premiéry som sa pohyboval v Comptone a primárne v South Central. Tá reklamná masáž všade naokolo bola nepredstaviteľných rozmerov. Každý deň nápis "Compton" v oblakoch, billboardy a bannery doslova na každom rohu a v každej špinavej stoke a hlavne v auguste prakticky nikto o ničom inom nerozprával, SOC sem, SOC tam, a to nehovoriac o dni, kedy bol predstavený soundtrack, čo je/bol zároveň aj posledný Dreho štúdiový album s príznačným názvom... neprekvapivo Compton (alias 'grand finale'). Radosť v očiach mnohých a 16 rokov čakania na bájny "Detox," ktorý už definitívne nikdy nepríde, bolo na konci. Straight Outta Compton je pre Los Angeles dôležitým filmom, rozhodne najmä teda pre tie kúty vzdialené na juh a juhozápad od Downtownu, kde je to úplne iný život a tú dôležitosť bolo cítiť. Ale aby sme nezostali len pri pozitívách, je nutné sa pozastaviť aj nad tou šedou stránkou. Kto produkoval je vidieť a každý, kto sa tomu aspoň trochu venuje veľmi dobre vie, že SOC putuje v mnohých momentoch ďaleko od pravdy, lebo predsa nebude si nikto dobrovoľne kaziť svoje renomé, keď nemusí. Chýba tu toho viac než dosť, nemám teraz na mysli nejaké chýbajúce ženy či mizogýnia a sexizmus NWA, to mám vysoko na kkte, myslím udalosti, incidenty a reálie interne zakorenené v celej NWA. Na to, aby bol Straight plný, musel by mať minimálne dvakrát dlhšiu stopáž. Informácií je totálny náklad, toto sú dve dekády hudobných dejín a zoskupenia, ktoré ich komplet zmenilo a poslalo iným smerom. Režisérsky zostrih pridáva 20 dodatočných minút, ktoré síce filmu trochu pomôžu a vďaka nim má o čosi plynulejší charakter, v podstate však s menšími výnimkami nepridávajú nič zásadné. Bez debaty však odporúčam sledovať DC. Aj napriek všetkému nemôžem inak. Filmová láska bez kompromisov. Buď ho miluješ, alebo nie. A koniec koncov prichádza aj uvedomenie, že s vysokou pravdepodobnosťou na túto tému nebude nič na takto vysokej úrovni a prakticky ani nič lepšie, hoci je to od ideálne najlepšieho vzdialené míľovými krokmi. "Jerry, you gotta relax. Ar'ight? Niggas don't even know what anti-Semitic means anyway." ------------ Doplním si tu zhliadnutia, nech mám prehľad: (14.8.2015) (25.9.2015) (11.2016) (29.4.2019) (2x 28.5.2020) (18.6.2021) (17.8.2023) --- "What does N.W.A stand for, huh? No Whites Allowed? --- Bonusy: Becoming N.W.A, Impact, N.W.A The Origins, N.W.A Performs in Detroit, Director's Journey, The Streets: Filming in Compton --- (x / x / x / x) "What the fuck is 'gankin'"? And what's a '6-4'?" (28.05.2020)

Niet najmenších pochybností, že vo svojom veku nie som cieľovou skupinou divákov takýchto filmov a takej hudby. Ale snažil som sa nezaujate sledovať príbeh ľudí, ku ktorým mám nulovú empatiu. Je pravda, že majú v krvi rytmus, ale posolstvo, ktoré vykrikujú divákom iba podnecuje negatívne vášne. Tento film radím do skupiny škodlivých filmov, ktoré vtĺkajú divákom do hláv, že nie je potrebné vzdelávať sa, nie je potrebné pracovať, je treba mať iba šťastie, nejaký nápad a príde život po akom túžia. Život ohraničený drogami, chľastom, babami a materiálnymi pôžitkami od výmyslu sveta. A to, že im diváci toto všetko zaplatia svedčí o tom, že ich takéto príklady priťahujú. (07.03.2020)

(1001) Řekněme, že by mi nevadilo, že film předkládá v podstatě fiktivní verzi kapely, kdyby byl upřímný ve svém poselství a pevný ve filmařských kramflecích. A to on není. Prolog byl extrémně navnazující, ale poměrně brzy se ta iluze nekompromisnosti začala bortit. Celý film svírá podivná schizofrenie a projevuje se to na více úrovních. Na té nejširší nebo všeobjímající mi není jasné, o čem film vlastně chce vyprávět. Protože chvílemi (zhruba tak první polovinu) vypadá jako zajímavý a potřebný sociálně-politický příspěvek do debaty, která je v Americe horká dodnes a pořád přihořívá, protože když dělali svou hudbu a bojovali za právo ji dělat, byla jsem za film i za ně nejšťastnější. Potom tenhle aspekt úplně vymizí a zůstane jenom ten nejstandardnější biopic včetně obvyklých atributů jako je manipulace historie a libovolné vynechávání lidí přítomných reálným událostem, zapojení portrétovaných do výroby a s tím související pofidérní výběr zobrazovaného (smrt Dreho bratra nemá žádnou funkci vzhledem k vyprávěnému příběhu, ale přesto je jí dán prominentní prostor, kdežto například jeho mlácení partnerek je "cesta, kterou se filmaři rozhodli nejít") a mix pietní úcty a zuboženého zeslaboštění zesnulého člena, který se sám nemůže vyjádřit a za kterého jedná vdova. A přitom právě Eazy-E udává tempo celému výtvoru, je představen jako první a jeho životní oblouk supluje dramatický oblouk filmu. (A Jason Mitchell také podle mého předvedl zdaleka nejlepší výkon. Co si budeme nalhávat, když jel autem a koukal na bilboardy, tak mi i slzička ukápla, jak byl krásně smutný, ale zase skutečný Eazy-E byl prý spíš "fuck you" než že by ronil slzy, ach jo.) Na ten jeho oblouk jsou podivně roubovaná křišťálově vyčištěná promo videa pro Ice Cubea a Dr. Dreho, kulminující v doslovu a v tom, jaká videa se rozhodli o sobě na konec zařadit - je to až trošku legrační. O filmovém řemesle toho potom nemám moc co říct, protože film se formálně nijak nesnaží najít a vynalézt a ničím se nevymyká ze zažitých zvyklostí a obvyklostí. Konec se rozpadá, protože o hudbu už nejde a ústřední trio je od sebe izolované. Film ztrácí půdu pod nohama a tempo jde do kytek (viděla jsem jenom kratší kinoverzi a nedovedu si představit, že by dvacet minut navíc dokázalo všemu tomu potácení dodat řád, spíš bych řekla, že se to musí táhnout ještě víc, ale kdo ví), ačkoliv tvůrci měli šanci alespoň naznačit, že zpomalování a rozpad děje zrcadlí rozpad kapely a ochlazování vztahů. A právě jakákoliv absence sebereflexe a nadhledu znamená, že film si možná dobře vede jako produkt zábavního průmyslu, ale nemůže se prosadit v tom uměleckém. (04.09.2017)