Divoké historky

Ouch. Wild Stories je velmi temná, extrémně reálná a neuvěřitelně zábavná smršť 6 povídek, ve které ani jeden není Outsider. Musím říct, že už dlouho jsem neviděl, tak excelentně zahraný a reálně natočený film, ve kterém v jednu chvíli zažíváte záchvaty smíchu a vzápětí jste šokování perfektní pointou. Za mě vyhrává povídka číslo tři- Násilný hixploitation, kde z malé blbosti může vzniknout tragédie. Druhé místo získává pátá povídka kde už od první minuty číhá něco nepříjemného a depresivního ve vzduchu, vskutku silné drama se šokujícím závěrem. Třetí místo: 6 povídka na svatbě, skvěle vymyšlená, po většině času zábavná a v závěru až nervy stahující a bramboru získává čtvrtá povídka o smolaři, který dojde až na strop lidského limitu trpělivosti a doslova vybouchne. Potěší samozřejmě i úvodní, kraťounká povídka s letadlem a perfektním nápadem či hned následující povídka o pomstě. 100% Bezchybná záležitost. (21.10.2014)

Proč, proč, proč, proboha próóóč?! Proč se do kina pouštěj lidi, co rozrazej dveře při úvodní scéně, pak do mě šťouchaj, jestli ta sedačka hned vedle mě v poloprázdným sálu je fakt volná, půl hodiny ze sebe za ustavičnýho hekání a funění shazujou asi tak čtrnáct vrstev oblečení, hledaj brejle v igelitovejch sáčcích a do toho všeho si hrajou na Roberta Zárubu...? Kdyby ta bába, co se mnou byla v Atlasu, psala komentáře na ČSFD, mohl by se jít golfista zapatovat do jamky. Klika, že jsem slušně vychovanej kluk a nedělá mi problém během filmu přeskákat o tři lajny jinam, jinak by těch divokejch historek bylo bejvalo sedum. (19.12.2014)

Divoké historky se staly povinným filmem číslo jedna letošního roku. Od Cannes nebylo prakticky slyšet o ničem jiném, celé pražské/brněnské filmové léto hrálo ten zpropadený trailer před každou projekcí, i ČSFD projekce proběhla, takže dobře, rezignuju. A ono to vlastně ani nebolí, je to série historek, které zpracovávající anekdotické situace, ve kterých hlavní hrdinové ztratili nervy. Čili pointa je jasná, každý by někdy chtěl zažít pomstu na své bývalé učitelce, dopravním podniku nebo podvádějícím manželovi. Přímočarost je v dnešní době ceněna jako genialita. #cineargentino (01.11.2014)

Aniž bych si četl, o čem snímek bude, očekával jsem, že všechny příběhy se v závěru nějakým způsobem propojí ve stylu 21 gramů či Babel, ovšem brzy mi bylo jasné, že se bude jednat o povídky, které bude spojovat pouze námět různých křivd a nespravedlností, což nakonec uvádí i místní obsah. Některé příběhy jsou zajímavější, jiné méně, ale nejslabší pro mě byl asi ten se sraženou těhotnou ženou. Naopak nejvíce mě zaujal předtitulkový příběh v letadle, mafián v restauraci, neslušný řidič, který v sobě měl vedle brutalitiy i něco humorného, povídka o špatném parkování byla poměrně předvídatelná a pravděpodobně nejsilnější, co se působivosti týče, byla svatba. (13.06.2015)

Prozatím asi nejlepší kino-zábava letošního roku. Šest velmi černohumorných (a občas i překvapivě brutálních) povídek, které spojuje motiv nasranosti a ztrácení nervů obyčejných lidí v obyčejných situacích, čehož výsledkem jsou vzápětí situace ne zrovna obyčejné. Jednotlivé příběhy jsou co kvalitou vzácně vyrovnané - některé se mi samozřejmě líbily o něco méně než další (u mě vede redneck, inženýr Bombička a hlavně nepodařená svatba), ale žádnou bych nenazval významným kvalitativním propadem. Pokud bych musel něco vytknout, tak snad jedině to, že občas mi vypointování příběhů či některé dějové zákruty přišly předvídatelné o něco dřív, než bývaly měly. Za to bodík dolů, ale jinak velké doporučení. (25.09.2014)