Vlna

Naděje, že by severský příspěvek do, již od svého počátku, vyčpělého žánru katastrofického filmu přinesl nějakou inovaci začíná a končí u Ane Dahl Trop Hlouposti, jejíž inteligentní, aktivní a milující postava matky nemá ve filmech tohoto typu obdoby. Zbytek je sice technicky vyzrálý, ale nijak zvlášť zajímavý. Posledních dvacet minut už čistej Emmerichovskej facepalm. Pokud si nemůžete dovolit lítat na svátky letadlem, potěší vás mladý Stropnický v hlavní mužské úloze. (11.05.2016)

Jeden film rozdělenej na dvě úplně jiný půlky. Jsou to poloviny před a po vlně. Do doby než městečko spláchla divoká voda vše klapalo jak mělo. Napínák, plnej očekávání, proloženej zajímavostma o "životě" hor, kterej je tím pravým předvojem před pohromou. Jenže jak pohroma nastala a voda odtekla o barák dál, šlo všechno do sraček. Zřejmě došly prachy, pač když už pomalu před pádem kamení svítalo, najednou světlo zmizelo kamsi do prdele a točilo se v nepřehledné tmě, která byla maximálně osvícená tak plápolajícíma ohýnkama, který vlastně ani nevím co tam v takovým množství dělaly, když se tam prohnala louže jako kráva... No spousty nesmyslů a otazníků nám to nabídlo, i tak na Norskej katastrofickej biják solidní špás! 60% (16.05.2021)

To by nebola Škandinávia, aby aj pri katastrofickom filme nezatlačila najmä na dramatickú stránku ľudského príbehu hlavných zúčastnených. To bolo na filme zároveň aj to najlepšie, pričom keď došlo konečne i ku katastrofe tak to samozrejme veľkou mierou pomohlo emotívnej stránke snímku. Samotná katastrofa a jej vizuálne prevedenie však za moc nestálo, tiež sa vo filme objavilo aj pomerne veľa príbehovo slabších pasáží, ktoré ma až tak nebavili. Za mňa len priemer. 60/100 (12.02.2016)

To sú mi teda naozaj skvelé argumenty ... mne nórština vôbec nevadí, podľa mňa nie všetci Nóri sú škaredí (aj v geo-kancelárii by som minimálne jedného fešáka našla). Nevadil mi ani pozvoľný začiatok, pekne nás to v kľude pripravilo na nastávajúce veci. No a zábery na krajinu, to bol bonus ku tomu. Idem o hviezdu hore, lebo však to točilo malé Nórsko, nie veľká Amerika. 3,5* (03.03.2016)

Katastrofický film dvou kvalitativně rozdílných polovin. Ta první sice jede dle snad všech myslitelných žánrových pravidel i klišé, ale navzdory tomu (či právě proto?) funguje naprosto výtečně. Z velké části i díky tomu, že se sází na krásy Geirangeru, které se to rozhodně nebojí náležitě p(r)odat. Jenomže jakmile udeří tsunami, tak to krom malebné turistické vísky smete i dosavadní kvality a napětí. Místo na působivé přelety nad fjordy, atmosféru znepokojivého napětí či několik linií se zajímavými charaktery se to rázem omezí na jednu zatopenou místnost a jednu "jakože postapo" scenérii, čímž to tratí na uvěřitelnosti a vůbec je z toho takové nevinné hraní si na katastrofu ve studiu s papundeklem. Veškeré postavy krom ústřední rodiny se odepíší a působí to přepjatě, chtěně a tuctově. I tak to má pár (doslova; autobus a záchvat paniky) scén, které z letargie vytrhnou, ale jinak se až příliš často přistihnete, jak se zaobíráte logickými lapsy (a že jich je) a vůbec řešíte věci, které by ani nepřišly na mysl, pokud by to náležitě strhlo. (06.12.2015)