Vlna

Jeden film rozdělenej na dvě úplně jiný půlky. Jsou to poloviny před a po vlně. Do doby než městečko spláchla divoká voda vše klapalo jak mělo. Napínák, plnej očekávání, proloženej zajímavostma o "životě" hor, kterej je tím pravým předvojem před pohromou. Jenže jak pohroma nastala a voda odtekla o barák dál, šlo všechno do sraček. Zřejmě došly prachy, pač když už pomalu před pádem kamení svítalo, najednou světlo zmizelo kamsi do prdele a točilo se v nepřehledné tmě, která byla maximálně osvícená tak plápolajícíma ohýnkama, který vlastně ani nevím co tam v takovým množství dělaly, když se tam prohnala louže jako kráva... No spousty nesmyslů a otazníků nám to nabídlo, i tak na Norskej katastrofickej biják solidní špás! 60% (16.05.2021)

Podívat se někdy do země, kde jsou právě takové nádherné scenérie s fjordy jako v tomhle filmu, mě vždycky hrozně lákalo. Po dnešku to nechám asi přece jen uležet, ale faktem je, že jsem se dozvěděla zase spoustu informací, po kterých bych normálně nikdy nepátrala. Takže kdyby náhodou, tak se ubytuji u nějakých geologů, ne v žádném hotelu, pokud možno dál a tak +- 500 m nad mořem :-) (17.01.2016)

Vlna vás strhne, pokiaľ nemáte problémy s ustálenými žánrovými klišé a idete do kina si užiť spektakulárnu akciu. Na tú čakáme síce dlhšie, ako vo väčšine katastrofických filmoch, ale vlna stojí skutočne zato. Obavy z následného nalinkovaného deja ustúpia iba vtedy, ak máte pre tento subžáner slabosť. Ja ho mám, neočakávam v ňom revolúciu, pretože som sa jej ešte nikdy pri potopách, zemetraseniach a sopkách nedočkal. Záverečná záchrana mi pripadala dostatočne napínavá a ozvláštnenie v podobe krásnej nórskej prírody považujem za absolútne relevantnú pridanú hodnotu. P.S.: Vlnu treba vidieť IBA v kine, možno aj jej voľná dostupnosť a tým pádom barbarské sledovanie na monitoroch môže za nižšie hodnotenia. (20.01.2016)

Drama vycházející ze skutečných katastrof, které v letech 1936 a 1963 zničily Tajford a přehradu Vajont. Zdařilý mix norské syrovosti a hollywoodského bijáku, který je nejsilnější v okamžicích, kdy se zdánlivě nic neděje. Skvěle gradované napětí první půlky filmu, ze kterého se doslova ježí chlupy, se láme ve strhující běh o život a krátkou, ale o to hutnější apokalypsu, po níž nepřichází úleva, ale jen další hrůza. O tom, že to všechno funguje na jedničku svědčí i síla prožitku, jeho součástí jsou mimoděk sevřené pěsti, zatajený dech, nadávky i hlasité povzbuzování postav, smutek i úlevný výdech. (03.03.2019)

Pro každého, kdo má rád přírodu a hlavně hory, je film od začátku lahoda pro oko a tuhle krásu krajiny, můžeme pozorovat prakticky po celou dobu filmu. Ke všemu to má dobrý spád i děj, který můžeme pojmout jako varování o tom, co se očekává a nezvratně blíží, a protože lidé filmy milují, dozví se, jak by se v takových situacích měli správně zachovat, co mi přijde jako relativně dobrý tah. Jednoduše spojili příjemné a užitečné v jedno a vznikl s toho tenhle povedený snímek. Ve filmu mi vadili jen 2 věci: průzračná voda po tragédii a oheň, který tam prostě neměl vůbec co dělat, ale když jsem nad tím hlouběji zauvažovala, že se to v podstatě jinak natočit nedalo. Děj pod hladinou bahnité vody a v noci v troskách v hotelu by byl pro nás neviditelný a tak jsem ochotná jim tyhle dva nesmysli odpustit. Viděno v rámci Zahraniční Výzva 2016 / Norsko (11.03.2016)