Koyaanisqatsi

Pôvodne som chcel hodnotiť a komentovať bezprostredne po zhliadnutí filmu, ale k počítaču som sa dostal až teraz. Nerobil som si žiadne ilúzie, nečakal som, že ma film, bez jediného slova strhne a zaujme a mal som pravdu. Nech je ako chce, takýto film ani zďaleka nie je mojou šálkou kávy. Oceňujem snahu režiséra Godfreya Reggioa, to, že sa pustil do takéhoto projektu, ktorý možno v histórii kinematografie nemá obdobu je obdivuhodné. Rovnako je v jeho pozoruhodnom diele badateľná ukážková harmónia medzi obrazom a zvukom, pričom každý zo záberov je úžasný a podfarbený hypnotickou hudbou Philipa Glassa. Film zo sebou nesie veľké posolstvo, to áno, prečo sa ma ale po skončení filmu zmohol pocit, že som pozeral "len" takmer poldruhahodinový sled záberov prírody, priemyslu a civilizácie sprevádzaný netradičnou hudbou? Prečo sa mi to posolstvo nevrylo pod kožu a neprinútilo ma popremýšľať nad zmyslom tejto neokázalej, umelecky ladenej dokumentaristicky-experimentálnej vízii? Prečo ma neprinútila popremýšľať si nad naším "Koyaanisqatsi = šialeným a zmäteným životom"? Alebo som len ja taký ľahostajný a je mi úprimne jedno kam sa naša civilizácia bezhlavo rúti? Jedno je isté, Koyaanisqatsi nie je film pre každého, to však neznamená, že nemá každému čo, to povedať. Poznám ľudí, pre ktorých by bolo Koyaanisqatsi spoľahlivým mučiacim nástrojom a poznám ľudí, ktorých zmýšľanie by Koyaanisqatsi ovplyvnilo na hodne dlhý čas. To, že sa ku Koyaanisqatsi staviam akosi neutrálne je len čisto môj subjektívny postoj. (23.04.2008)

Tam, kde si Vertov vystačí pouze s obrazem, musí si Reggio vypomáhat skvělou Glassovou hudbou. Ta je výborná po celý film, o vizuálu už to bohužel říci nelze, ten kolísá na značně rozkývané sinusoidě. Od naprosto úchvatných záběrů až po ty nic neříkající a velice nudné. Koncept je to nepochybně velice dobrý, jen ho to chtělo režijně ještě dopilovat. Rozhodně prostříhat, bez Glassovy hudby by tak polovina filmu byla nekoukatelná. (23.09.2020)

V Koyaanisqatsi si každý nájde tú svoju "best of" pasáž. Cez relatívne nudný úvod, keď na rad prišla pulzujúca energia veľkomiest v podobe záberov nočných ulíc bol som naozaj spokojný. Hypnotické, zrýchlene zábery ako metafora živého organizmu vo forme pretechnizovaného prostredia, ktorého sme súčasťou, ktorý nás obklopuje. Toľko ospevovaná hudba sa mi vôbec nepáčila a soundtrack by som nezvládol viac ako jedenkrát, to ale neznamená s obrazom nemusí tvoriť ucelenú formu. Tvorí, ale imho dalo by sa ináč a lepšie. Veľmi netradičný dokument. (11.12.2005)

Nejlepší z trilogie Quatsi - velmi pravdivý dokument nesoucí děsivé obrazy s podkladem pompézní hudby se cotlivému člověku skutečně zaryje do paměti. Na výjev hořícího kusu rakety nikdy nezapomenu. film je varováním lidstva před jeho počínáním, předpověď možných následků zneužívání přírody a celkově kritika lidí jako takových. Škoda jen, že poučení si jen tak někdo nevezme k srdci! (10.10.2008)

Vizuální esej Godfreyho Reggia má vysvětlení svého názvu schválně až v závěru, aby nezkreslovala divákovy představy a nevzbuzovala předsudky. Reggio prostřednictvím kamery Rona Frickeho jen sleduje a nechává vše na posouzení příjemci. Výborná je práce se zrychleným obrazem a střihová skladba. Nejradši bych přidal i poslední hvězdičku za to, že režisér přivedl do světa filmu skladatele Philipa Glasse, bez kterého by nejen tento film byl poloviční (90%). (03.02.2014)