Koyaanisqatsi

Nebýt návodného (křičícího do světa S.O.S. a znemožňujícího (mi) si snímek náležitě užít resp. vychutnat si jej) hudebního podkresu Philipa Glasse, neměl bych výraznějších námitek. Tedy, abych byl spravedlivý resp. přesný. Jedná se zejména o úvodní (cca dvacet minut trvající) část, kdy jsme svědky pohledů na nedotčenou (člověkem) krajinu. V těchto apod. případech, vždy rád nechávám myšlenky volně plynout a pracovat fantazii na plné obrátky a právě přespříliš agresivní Glass, mi v tom brání. Ticho, prostoupené pouze občasnými poryvy větru by (čistě podle mého subjektivního pohledu) bylo o poznání působivější. V „naléhavé“ industriální části nemám námitek. Koyaanisqatsi (prý) v jazyce indiánského kmene Hopi znamená „život vyvedený z rovnováhy“.Osobně mám za sebou pouze pár základ. lekcí, tj., zatím jsem do tohoto složitého jazyka zcela nepronikl, takže těžko soudit, ale konečně začínám chápat název (význam) tohoto uměleckého dokumentu, jenž nemá pevně stanovenou dějovou linii a jedná se spíše o soubor jednotlivých scén (obrazů), které mají však jedno společné. Snaží se o propojení lidstva s přírodou naší bohaté planety. Pokrok nezastavíš, do jeskyní už se těžko vrátíme, (ostatně komu z nás by se tam chtělo?), nicméně maličko (občas) zvolnit, méně té lhostejnosti a pokory by (možná) ne(u)škodilo? 80% (10.04.2013)

Některé pasáže v kombinaci s tou hudbou mě úplně dostávaly do tranzu. Krásné zamyšlení nad současným uspěchaným světem, ztrácení rovnováhy a vztahu k přírodě. Někdy je mi z toho smutno, když poslouchám názory, často i lidí mě blízkých, že by nevydrželi mimo město, nebo nedej bože bez internetu, ani dva dny. Pokud to takto půjde, dál promění se naše krásná modrá planeta v šedou betonovou planetu. 75% (10.03.2011)

Pri ceste za doplnením si zbierky filmov v TOP200 na ČSFD som narazil aj na tento veľmi pozoruhodný dokument. Určite zaujal, nenadchol toľko, koľko som čakal. Veľmi depresívna hudba, spojená s presnými a detailnými obrazmi ľudí a neľútostných dôsledkov ich činností v negatívnejšom prenesení sa odrazí asi na každom, no v mojom ponímaní nie až tak dôrazne. Určite sa toho dalo zobraziť viac a keby to na mňa doľahlo intenzívnejšie, určite by som bol dal viac percent. Takto je to na 80%. (15.10.2007)

Toto dokumentární dílo, které už ve svém názvu kóduje jakési poselství, by mohlo být a priori snadno vnímáno jako do jisté míry manipulativní ‚‚nejasná zpráva o konci světa‘‘. V průběhu celého filmu je divákovi odprezentován nespočet obrazových podnětů podkreslených hudbou s nádechem osudovosti. Po hodině a půl tedy divák může být více či méně nenápadně dotlačen do určitého stavu úzkosti, k sebezpytujícímu zamyšlení nad sebou a zbytkem světa. Leckterý odolnější jedinec však může mít tendence nad filmem rovnou zlomit hůl a odsoudit ho coby prvoplánový, napravitelsky-apokalyptický snímek se spoustou nudných a až depresivně zdlouhavých záběrů, útočících na lidské svědomí. Zpočátku rušivá repetitivnost a stejnost některých záběrů dává divákovi nezvykle mnoho prostoru k zamyšlení a ne každý má na to dostatek odhodlání a trpělivosti. Také v porovnání s ‚‚mladší sestřenicí‘‘ filmu Barakou se Koyaanisqatsi může zdát šedivější, jednotvárnější a (co si budeme povídat) zkrátka nudnější. Je ale potřeba si uvědomit, že každý z dokumentů je o něčem jiném, poukazuje na jiný aspekt života na zemi a není tak moc objektivně možné je vůči sobě měřit. Koyaanisqatsi má stejně jako Baraka spoustu barev, jen je aranžuje do obrazů v jiném stylu, který samozřejmě nemusí vyhovovat každému a mnohdy zobrazuje věci, které bychom radši neviděli vůbec. Divák je tak zahnán do kouta, a byť jsou scény industriální a demoliční balancovány výjevy nejrůznějších přírodních krás a fantastických výsledků lidské práce, může mu po zhlédnutí zůstat pocit viny a neurčitého nařčení. Dle mého názoru má ale ona ‚‚prvoplánovitost‘‘ v dokumentu své místo. Velmi si cením nadčasovosti snímku, a ačkoliv mi během sledování hlavou prošlo hned několik stanovisek, výsledným dojmem z filmu nebylo vzteklé zavržení, ani neutuchající provinilost či touha zachránit svět, nýbrž podnět k širšímu náhledu i na obyčejné každodenní objekty a rutinní činnosti, kterých se den co den účastníme. (23.11.2014)

Je to paradox, ale během tohoto filmu, který je jak po vizuální tak po (hudební) stránce dokonalý, se dostaví bolení hlavy a mírná nevolnost žaludku. Na několik dní se v hlavě zahnízdí vtíravé myšlenky ohledně konzumu a v super/hyper/megamarketu se nějak nebudete cítit ve své kůži. Je na první pohled jasné, že ovlivnila o deset let mladší (a mně ještě bližší) Baraku.Koyaanisqatsi je němý a zároveň do celého světa křičící dokument o rozpínavosti, neohleduplnosti a nenasytnosti lidstva. Nejsžíravější kritika naší civilizace, jakou jsem asi viděla... 4 a ½* (23.08.2005)