Režie:
Godfrey ReggioScénář:
Godfrey ReggioKamera:
Russell Lee FineHudba:
Philip GlassHrají:
Marlon Brando, Elton John, Julia Louis-Dreyfus, Madonna, Steven Soderbergh, Usáma bin Ládin, Fidel Castro, Bill Clinton, dalajlama Tändzin, Thomas A. Edison (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poslední část jedinečné filmové trilogie režiséra Godfreyho Reggia je završením filmových úvah o vztahu přírody a civilizace. Pro názvy jednotlivých filmů použil Reggio výrazy z jazyka arizonských Indiánů kmene Hopi: Koyaanisqatsi vyjadřovalo „život vyvedený z rovnováhy“, Powaqqatsi pak „život na úkor někoho jiného“. Naqoyqatsi znamená „život jako vzájemné zabíjení“, „válku jako způsob života“ či v přeneseném smyslu „civilizační násilí“. Režisér se tentokrát zaměřil na moc moderních technologií a na jejich vliv na lidstvo. V metaforickém smyslu technologické výdobytky začínají pohlcovat své stvořitele a uvrhávají lidstvo do válečných konfliktů… Na rozdíl od dvou předešlých snímků (a středometrážního dokumentu Anima Mundi) zvolil Reggio odlišné výtvarné pojetí: valnou většinu použitého materiálu tvoří archivní snímky. Prakticky každý záběr přitom prošel výraznou proměnou s pomocí počítačové animace, zoomu, kolorováni, prací s negativem, zmnožováním či dělením obrazu atd. Reggio se opět opírá o fenomenální hudbu newyorského minimalistického skladatele Philipa Glasse. Hudební doprovod tentokrát obsahuje sólové party, jejichž interpretem je světoznámý cellista Yo-Yo Ma. Některé záběry pocházejí i z českých archivů; pamětníci jistě ihned rozpoznají masové výjevy ze strahovských spartakiád. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (108)
Po delší době jsem si zkompletoval tuhle pozoruhodnou trilogii (Koyaanisqatsi, Powaqqatsi a právě Naqoyqatsi). Předchozí dvě části se mi líbily, dokázal jsem se s tvůrci naladit na stejnou vlnu a ponořit se do sledování. U poslední části tomu bohužel tak nebylo, líbila se mi nejméně a dodíval jsem se na sílu. Tvůrci se bohužel shlédli v technice a v různých obrazových filtrech. Místo úchvatných obrazů naší planety a společnosti, nabízejí rentgeny, ikony, různé technické detaily, portréty známých osobností a většinou je to v podivném filtru. Technická stránka mě extrémně rušila. Navíc opět platí, čím víc chtějí tvůrci být moderní, tím více jejich dílo zastará. Pohledy na moderní techniku o dvacet let později nikoho neuhranou. Vytratilo se pro mě tak to největší kouzlo - ponoření se do nádherných obrazů pospojovaných do fungujícího celku s výtečným vyzněním. To byla charakteristika prvních dvou snímků. Naqoyqatsi je pro mě sled odpudivých obrazů slepených do nefunkčního celku, který poselství autorů vyznít nenechá. No aspoň jsem u toho naloupal nějaké ořechy, slabé dvě hvězdy z úcty k předchozím dílům. ()
Všichni to víme a je nám to v podstatě jedno. Budeme se rozplývat nad Reggiovou tvorbou (jejíž impakt by byl sotva poloviční, kdyby nebylo Glassovy hudby) a to je vše. Režisér má tudíž svědomí čisté (neb stvořil, k čemu byl vnitřně puzen) a divák má o čem přemýšlet (nebo alespoň předstírat, že tak činí). Je to dobré, je to zneklidňující a mnohé odhalující. Ale, že by zase až tak moc? A jsme na začátku:Všichni to víme a je nám to v podstatě jedno. Robert Holdstock kdysi použil metaforu seškrábnutí civilizace, bující na těle universa (vysávajíc a ničíc je) a vidlácká Pantera blahé paměti burácela: "Drag The Waters Of War Just Like Never Before" (spisovatel fantasy hororů i banda groove metalistů měli překvapivě pravdu a dokázali ji komunikovat účelněji než film cílený na mladé intelektuálské publikum). Agresivitu netřeba eliminovat, nýbrž transformovat. V intenzitu (třeba takovou jakou sluje Glassova muzika a na druhém konci spektra některé sludge kapely, či Killing Joke). V kreativitu. V hledání. V empatii. Bez uzardění i v charitu. V niterný pokoj přemáhající zlobu. V cokoli smysluplného. Toto je ryze osobní vsuvka a není míněna jako urážka Reggiových snah; prostě nesnáším ten všudypřítomný didaktický podtón (btw: Život je přece taky boj). Ale třeba se mýlím a Reggiovy pohyblivé obrázky mají větší sílu, než mi připadá. Peace. ()
70% - Zdařilý dlouhominutážní videoklip na mému vkusu nepříliš lahodící hudební plochy Philipa Glasse. Krásné a nápadité záběry si s hudbou jakž takž vyhovují a člověk, který má náladu na rozjímání nad audiovizuálním koncertem by měl být blahem bez sebe. Nemohu hodnotit výše, protože se mi celek příliš zavání ambiciózním kýčem. Je ovšem velmi vybroušený, a já si jako muzikant díky Yo-Yo Movým violoncellovým sólům přijdu na své. ()
Až po dopozeraní posledného dielu Hopi trilógie, som dostal ucelenú predstavu o čom Reggio neustále hovoril. Aj keď aspekty jeho názoru boli viditeľné vo väčšej alebo menšej miere aj v predchádzajúcich častiach až Naqoyqatsi ukazuje úpadok spoločnosti tak, aby to v nás vzbudilo nechuť a prinútilo nás to zamyslieť sa nad sebou. Aspoň si myslím, že film má obsahovať takéto posolstvo. Philip Glass sa vrátil k predchádzajúcim hudobným motívom a celkovo je film viacej digitálny a viacej štylizovaný ako tomu bolo v predchádzajúcich snímkoch - tým sa stáva doslovným, viacej zrozumiteľným, ale po prvej pol hodine už neprinesie nič nové a stáva sa fádnym a nudným. Aspoň pre mňa. Neviem či to bolo rozpoloženým v akom sa nachádzam, že na mňa ani jeden z filmov nedokázal zapôsobiť, ale verím tomu, že podobne ladené filmy si svojich fanúšikov nájdu. Mne aj napriek záľube v poetických dokumentoch neponúkli nič, o čom by som bol schopný dlhšie diskutovať, aj keď význam, ktorý majú im rozhodne neberiem. Rovnako ako predchádzajúce diely som to pozrel, ale vracať sa k tomu nemienim. ()
V poslednom diele trilógie už výborná hudba výrazne prevyšuje obraz. Ten je tentokrát silne založený na počítačovej grafike, čím sa zásadne líši od obrazu v predchádzajúcich dieloch, kedy bola snaha vytvárať pôsobivé výjavy čisto optickým spôsobom. A tento nový, digitálny obraz je poväčšine fádny, len výnimočne sa na obrazovke objaví niečo ozaj pôsobivého (napr. športové zábery ako z druhej časti Olympie, Oslavy krásy (1938)). Čo ešte stojí za zmienku, je vložená symbolika, z ktorej sa mi najviac páčili nasledujúce výjavy: burzoví makléri vs. gambleri, umelo vytvorené celebrity zobrazené ako digitálne postavy, výjavy zobrazujúce moc peňazí. či vplyv šoubiznisu. ()
Galerie (69)
Photo © Miramax Films
Zajímavosti (3)
- V mnoha pasážích filmu byl obraz roztažen z původního poměru stran 4:3 do 16:9, což u některých diváků vyvolalo negativní ohlasy. Podle jednoho z producentů však šlo o umělecký záměr. (L_O_U_S)
- Význam slova "Naqoyqatsi", které pochází z jazyka kmene Hopi, by se dal přeložit jako "nazvájem se pozabíjet". (Rugero)
Reklama