Naqoyqatsi

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film my nejzajímavější přišel tím, co bylo zobrazováno, respektive v jaké koláži a jaké k tomu byly použity nástroje (filtrování, prolínání, které je v závěru u uměleckých děl skutečně úchvatné), ale jinak pro mě film nemá moc vypovídací schopnost. Člověk o něm může přemýšlet, ale takhle se dá přemýšlet o čemkoli, protože všechno může jitřit něčí fantazii. (07.11.2016)

Naqoyqatsi je prvním a zatím jediným Reggiovým počinem , který se střetl s mýma očima. Po krásném neurčitém začátku, naplněném čísly a fraktály se ztrácí mnohoznačnost a Reggio se snaží zachytit samotné lidství, pomocí nejrozličnějších metod, které jsou opravdu bravurní. Naprosto špičkové černobílé záběry, působí jako nádherná výstava profesionálního fotografa s nebývalým talentem. Barevné hrátky, jakoby nesly celý lidský genom. Bohužel má film také svoje slabší místa, kdy mají oči tendenci těkat mimo obrazovku a během filmu nemá divák prakticky žádnou možnost, samostatného výkladu. 85% (07.08.2008)

Podle mne určitě nejslabší ze všech Reggiových filmů, vizuálně ošklivý, zmatený a těžko koukatelný. Byl jsem na něm kdysi krátce po premiéře v kině Aero na pražském Žižkově, byl jsem na něj hodně natěšený a odcházel jsem z něho hodně zklamaný. A ani druhé zhlédnutí můj názor nezměnilo, naopak. Je to tak nehezké a příšerně odfláknuté, že se mi ani nechce věřit, že to dělal stejný člověk, který předtím natočil Koyaanisqatsi a Powaqqatsi. Působí to na mě skoro tak, jakoby to spíchl narychlo ve střižně z nějakého odpadního materiálu ze svých předchozích filmů. A že se naše civilizace ubírá nedobrým směrem je jasné, vlastně už od doby, co započala. Jinak to ale bohužel asi nejde, protože člověk je stále stejný a stejný nejspíš i zůstane. Takže mě tenhle nudný film s tentokrát i nudnou kakofonickou minimalistickou hudbou ničím nepřekvapil a ani ničím novým neoslovil. (07.03.2013)

Završení projektu ve velkém stylu. Z reálného života zbyl jen předmět mediální abstrakce. Nastává éra simulace, technických obrazů, fabulace, programování. Prakticky žádný záběr (snad kromě nemluvňat, což má zřejmě symbolizovat přirozenost) není snímán normálně - vše pouze prostřednictvím filtrů nebo termovizí. Nekončící komputace ve světě, který je vnímán pouze skrz monitory, podávající naprosto falešný obraz... A k tomu ta úžasná reklama se slečnou a hamburgerem. (1001111001., 10011. 100. 11111011011) (21.04.2011)

Godfrey Reggio pompézně zakončil svoji "qatsi trilogii", která v různých formách konfrontovala lidstvo s přírodou. Stejně jako u předešlých dílů i v Naqoyqatsi podléhá divák čistě subjektivním vjemům, na jejichž různorodosti se podílí dosti abstraktní ztvárnění, prodchnuté hypnoticko-magickou hudbou z pera Philipa Glasse. Chvílemi až nepříjemně předimenzované záběry mohou působit chaoticky, ve spojitosti s nosným tématem filmu se ale není čemu divit. Život a technika (stejně jako život a boj a spousta jiných variant). Život v neustálém shonu, propojenosti, svázanosti, bezduché masovosti a válečné zuřivosti. A technika, která jde ruku v ruce s člověkem. Schopná mu pomoci, zároveň ho obtěžující či v nesprávných rukou stávající se věcí destrukční, přesahující rámec našeho chápání. Kdo přistoupí na režisérovu hru a nechá se unášet devadesát minut v něčem naprosto odlišném, nebude zklamán. Komu i po půl hodině bude připadat, že kouká na nekonečně dlouhý psychedelický videoklip bez špetky smyslu, může si jít raději číst. (22.03.2004)