Thor: Ragnarok

Nejvtipnější a zároveň asi i nejlepší film ze světa Marvelu, který jsem vůbec kdy viděl. Jo a k tomu s nejstylovější hudbou odkazující na vzorové osmdesátky, která do celého příběhu naprosto dokonale sedla. Doslova, jak kdyby Daft Punk po Tronovi rozjeli další filmařsky hudební orgie. Nicméně je mi jasné, že volba na post režiséra v podobě alternativního Novozélanďana Taika Waititiho byl dost velký risk. I vzhledem k tomu, že většina dialogových scén je založená na improvizaci. V tu ránu sice můžete očekávat cokoliv, ale pokud znáte předchozí režisérovy pecky, tak jen doufáte, že tento Thor bude mít úspěch a on se poveze s ním. Samozřejmě tady hraje roli i fakt, pokud máte rádi Thora obecně. Podle mě je to aktuálně nejlepší, nejoriginálnější, nejnápaditější a nejvtipnější postava ze současného Marvel světa. Film Ragnarok ale celou tu originalitu a vtipnost převedl do vyššího levelu. Hodně dlouho se mi nestalo, abych se u filmu smál tak, jako při sledování tohoto dílu. Samotnou improvizací tu herci vytvořili řadu tak dobrých scén, u kterých pochybuji, že se o nich nebude po hospodách mluvit a popřípadě je i parodovat. K tomu příběh samotného Ragnaroku je super, Jeff Goldblum v podobě samolibého vládce arény na zpustošené planetě plné odpadků je také naprosto skvělý. Stejně tak i Mark Ruffalo v podobě Hulka je tu asi nejviditelnější, jak vůbec kdy byl. A samozřejmě i všichni ostatní tu mají svoje slovo. Anthony Hopkins, Karl Urban, Cate Blanchett, Tessa Thompson, Idris Elba, ale i Benedict Cumberbatch, který svojí jednou scénou s Thorem dokázal, že taky umí být vtipný a zábavný. Ne, jako ve svém mnohdy až moc vážném filmu. A to ani nemluvě o celé řadě cameo rolí, ve kterých si jednu roli střihnul, jako již tradičně, i samotný režisér. Celkově vzato tedy více než super. Myslím si, že nic lepšího a zábavnějšího v tomhle roce už neuvidím. A popravdě bůhví, kdy uvidím. (07.11.2017)

No to byl teda úlet :D Thor: Ragnarok je zatím asi nejbláznivějším filmem z MCU. Je to jako nějaká barevná, ulítlá mega party, kde každý přijde v praštěném kostýmu, kde se podávají drinky všech barev a účinků a tečou všemi proudy, a o níž by se Vám mohlo leda tak zdát:) Když jsem v kině viděla trailer na Ragnarok, nemyslela jsem si, že pecka od Zeppelinů, Immigrant Song, která v něm zazněla, bude přenesena i do samotného filmu. Vrcholná bitva za doprovodu této písničky je epická, stylová a cool as f*ck. Co se týká Marvelovských filmů, dávám přednost vážnější notě, s přímým, ale umírněným humorem. Toto pokračování Thora mi přišlo místy až příliš přeplácané a uvalené, zbytečně až křečovitě komediální. Což je trochu škoda, protože jakmile došlo na nějaké vážnější scény, dokázaly být důležité a zásadní, jak to Marvel umí. Zejména mezi Thorem a Lokim. Ragnarok beru jako bláznivý barevný trip před tím, než se MCU začne hroutit a rozpadat a ty nejlepší postavy, jaké kdy kdo vymyslel a ztvárnil, budou čekat tragické osudy. Thor přišel o kladivo, o oko a nakonec i o vlasy, které mu mimochodem ostříhal Stan Lee. Kdo by to byl řekl, že jednou bude pravidelné Stanovo cameo tak zásadní:) Hemswortha zde v jedné scéně uvidíme half naked, takže muži i ženy mohou jen tiše obdivovat a vzdychat:) After credits scene dává tušit, že už se to blíží... Bůh ochraňuj všechny postavy MCU. (03.03.2018)

Možná nejlepší komedie roku. Taika Waititi šanci využil na sto procent a svůj mimoňský humor protlačil i do marvelovské mašinerie. Kamenné stvoření Krog, nebo jak se jmenoval byl fakt skvělej. A vůbec celej tenhle film je nehorázná sranda, co se vůbec nebere vážně, ale přitom je naprosto skvěle udělaná po všech stránkách. Za mě prostě bomba. (05.11.2017)

Překvapivě důmyslně epizodicky vystavěná hříčka, která pracuje pod pláštíkem SF&F komedie na průsečíku řady žánrových vzorců, s nimiž Marvel Cinematic Universe obcuje. To obnáší spoustu rozpustilých gagů a epizodek v rámci dvou delších, souběžně rozvíjených vyprávěcích oblouků. ____ V něčem mi THOR: RAGNAROK strukturně připomněl výstavbu SOUBOJE TITÁNŮ: dva relativně autonomní oblouky (za sebou, ne souběžně zapuštěné do sebe), epizodická struktura uvnitř nich, hustá síť transtextuálních citací a titán na závěr. SOUBOJ TITÁNŮ ale natočili v době, kdy nadsázka byla spíše vnitřně naznačovaná a bezelstnějším divákům, kteří si nechtěli kazit dramatickou zkušenost ironickým čtením, poskytoval možnost vnímat jej jako relativně vážné dílo (srov. též rané bondovky či první trilogie STAR WARS). ____ Podobně postupoval i Keneth Branagh v prvním THOROVI, zatímco THOR: RAGNAROK tuhle rovinu naopak účelně rozbíjí a hraje s otevřenou sebeuvědomělostí doslova od prvních záběrů, v čemž mu dost napomáhá i klíčové plus (nejen) marvelovských komiksových filmů: skvělí herci. ____ Žijeme totiž v době, kdy i nejlepší, nejzkušenější či nejváženější herci a herečky napříč generacemi pronášejí ve srandovních kostýmech/schovaní pod pixely naprosto obskurní repliky v rámci fikčních světů s ujetými pravidly a děním následujícím nejprovařenější vývojová schémata - a nejenže jim podobná angažmá nezničí kariéru a točí je souběžně se zcela nežánrovou uměleckou produkcí, ale právě díky nim jsou tato dílka leckdy okouzlující. ____ Ve filmu THOR: RAGNAROK je třeba i na primitivním Hulkovi vidět, jak výborný a s citem pro přesné načasování je Ruffalo pod nánosem senzorů. Jinak řečeno, kdyby ve všech těch filmech nehráli tak dobří herci - a kdyby MCU tak důmyslně nepracovalo s žánrovým portfoliem, v čemž do značné míry imituje systém studiové výroby ve třicátých letech -, bylo by zřejmě poněkud vyčerpávající je pravidelně sledovat. ____ (Jo, pro řadu diváků je tomu i dobrým hercům a rozpustilému vypravěčství navzdory, ale je třeba si uvědomit, že ještě docela nedávno bylo i mezi popkulturně vstřícnými intelektuály přípustnější přiznat četbu D. Steelové než DAREDEVILA.) (29.10.2017)

Kašlat na rozdírání duše, kašlat na temnotu. Let's enjoy the ride. Po famózních druhých Strážcích přilétá v kosmické lodi z odpadků novozélandský šprýmař Taika Waititi, aby divadelní prkennost a mytologickou sošnost Thora přetavil ve značně lidský portrét namakaného narcise, který má daddy issues a je chorobně závislý na své falické chloubě, obřím kladivu. Marvel si tenhle vážně nevážný styl osahal ve třetím Iron Manovi a díky Strážcům už ví, že lidi chtějí útěk, retro a nesmyslné mimozemské světy obývané výstředními hromadami hornin a dalšími roztodivnými homunkuly. Třetí Thor tak připomíná euforickou osmibitovou arkádu, která sice používá k pohybu jen osy X a Y, ale i na nich si užijete dost frků, špílců a akčních eskapád. Není to bez chyb, Hemsworth se občas tak snaží, až se pitvoří, syndrom co minutu vtip přeje i hlušším místům. Navíc Thor nemá zdaleka tak elegantní zápletku, kde se tradiční světoničitelský motiv přetavuje v dojemnou výpověď o rodinných vztazích jako druzí Guardians. Mondénní štětka Hela je docela zábavná, ale všechno kolem ní je spíš zoufale generické, takže nahromaděná erupce energie v závěru nakonec zase směřuje k okoukaným klišátkům. Taika je naštěstí skoro vždycky doprovodí nějakým plnotučným ironickým podražením nohou, které vrátí do vesmíru rovnováhu. Chtěli jste prázdnou, namachrovanou, přitom sebevědomě kousavou podívanou? Tak tady máte tuplovanou porci. (27.10.2017)