Země nikoho

Páni kluci si hrají na válku, pobíhají po příkopech, hádají se, kdo počítá do deseti, pak se dohodnou a pokračuje se dál. Tady je sice na ty příkopy potřeba mapa Bosny a Hercegoviny, opravdové zbraně, jedna jednotka UNPROFOR, TV zpravodajství, někde nějaké to velitelství, ale nemohu si pomoct, kromě hraného komična v reálné nezáživné válečné zóně, to ve mě vyvolalo hlavně ony vzpomínky na atmosféru hrátek na vojáky. Tehdy jsme taky vedli vážné rozpravy. Někdo se zde podivoval nad Oscarem. Ani se nedivím, že se divil. Téma sice vážné, ale určitě ne díky této činohře. Satira o zbytečnosti a neshopnosti ano, ale taková nemastná neslaná, na ten poprask kolem. (až na úplně úplně poslední vzdalující se záběr filmu před titulky) (27.10.2005)

Říkal jsem si, co to musí být za film, který vyfoukl Amélii z Montmartru Oscara. Teď už to vím, a musím říct, že film s tak dobře napsaným příběhem jsem už dlouho neviděl. Brilantní černěhumorný pohled na válečný konflikt v Bosně, na média a trapnou úlohu UNPROFOR v Bosně. Skutečně brilantní zápletka a herecké výkony a klaním se režiséru Tanovičovi za jeho prvotinu. Film jsem viděl na LFŠ a tak doufám, že se dostane i do širší distribuce, aby ho vidělo co nejvíce lidí. (30.07.2002)

Dva vojáci z odlišné bojující strany, ale pocházející ze stejného města v jednom zákopu. Třetí voják, který leží na mině a nemůže se ani pohnout. Francouzský voják UNIFORM chce něco udělat, ale nemůže. Reportéři z různych koutů světa shromážděni kolem snažíc se získat senzaci. Velitel mezinárodních sil, který evidentně nemá zájem o řešení situace a radši by klátil svoji sekretářku. To vše a ještě víc ve skvělém hořce komediálním filmu Země nikoho. Smutná satira, která byla právem oceněna Oscarem. (16.05.2004)

Aktuální tragikomedie o válce v Jugoslávii nás zavede do jednoho příkopu na uzemí nikoho. Zde se setkávají postavy mezinárodního obsazení: bosňan, srb, francouz za "šmouly" z UMPROFOR a angličanka z médií. Snaží se zachránit vojáka ležícího na mině. Nic nevyřeší a zase se rozejdou. - Velice zdařilý začátek filmografie Danise Tanovice předvádí balkanský kotel v praxi. Na počátku si myslíte, že sledujete válečný film, který se uprostřed změní v komedii, nakonci však zbývá jen velice smutný příběh o marnosti lidského snažení. - Proč tedy nedávám pět hvězdiček? Mám pocit, že mi na tomhle filmu něco vadí: snad, že se cítím lehce a nenápadně manipulována, snad mi příjde příběh příliš vypočítán na efekt. (28.01.2004)

Výborně natočený příběh bosenského a srbského vojáka mezi frontami znepřátelených stran, jejichž "problém" se pokouší pomoci francouzský příslušník jednotek UN s přispěním televizních zpravodajských štábů. Jemný humor a působivé záběry kamery jsou velkou devizou prvotiny chorvatského režiséra. Svůj pohled na nesmyslnou válku ve své zemi podal bez nadržování nějaké straně konfliktu a společně s poukázáním na mnohdy trapnou úlohu mezinárodních vojsk a práci zpravodajských štábů možná akademii trošku usnadnil rozhodování o udělení Oscara. V tomhle případě ovšem naprosto právem. (02.10.2003)