Země nikoho

S filmy s protiválečným poselstvím je problém - často upadají do plamenné plakátovosti, případně se ji snaží maskovat za "člověčí" osudy obyčejných lidí. Oslavovaný koprodukční film Bosňana Danise Tanoviće Země nikoho je v tomto ohledu kompromisní. Na jedné straně jsou intence ukázat absurditu (bratrovražedné) války dosti okaté (Bosňan Čiki i Srb Nino mají společnou kamarádku v Banja Luce), na straně druhé jsou vyvažovány černohumorným nádechem a narativní ujasněností a sevřeností. Ve chvíli, kdy ale dojde na jízlivé ukazování prstem na neschopnost přebyrokratizovaných sil UNPROFOR a prvoplánové zesměšňování kariéristických "breaking news" žurnalistů, film ztrácí na intenzitě. Tanovićův film je na jedné straně prvoplánově komický (Babylon jazyků v mezinárodních silách), jindy - a v těch momentech dosahuje vrcholu - jedovatě uštěpačný (rozmluvy mezi muži v zákopu). Pacifistické vyznění už jaksi tradičně oslovuje poroty (Cannes: cena za scénář) i diváky (divácká cena v San Sebastianu, Sao Paulu, Rotterdamu) festivalů - a tak ve stínu myšlenky zůstaly jak některé scenáristické berličky (náhle procitnuvší zraněný Cera "nutný" pro stěžejní zápletku), tak některá klišé (stereotyp akční reportérka versus hloupý peskovaný kameraman). Faktografické poznámky: Frenetickou novinářku ztělesnila předčasně (41 let) zesnulá Katrin Cartlidge, kterou známe například ze špinavě originálního Hotelu Splendide či filmu Z pekla. Zápletku osoby ležící (stojící) na mině použil i íránský film Na břehu, který roku 2004 soutěžil v Karlových Varech. (18.11.2005)

Kdo jiný by mohl atmosféru antimilitaristického vypsat takovýmto neotřelým způsobem?Většinou se tak režiséři snaží jen za pomoci stovek mrtvých, kteří na plátně umírají tak rychle, že je ani nestačíte počítat....Tanovič k tomu přistoupil z jiného úhlu pohledu a snažil se zachytit válku se všemi jejími absurditami. "Jak se cítíš?" "Svěle.Nemůže být líp.Nejdřív na mě stříleli a pak jsem se vzbudil na mině...celý svět se na mě dívá..potřebuju se vysrat a ty mě sereš těma debilníma kecama..." (21.09.2006)

Říkal jsem si, co to musí být za film, který vyfoukl Amélii z Montmartru Oscara. Teď už to vím, a musím říct, že film s tak dobře napsaným příběhem jsem už dlouho neviděl. Brilantní černěhumorný pohled na válečný konflikt v Bosně, na média a trapnou úlohu UNPROFOR v Bosně. Skutečně brilantní zápletka a herecké výkony a klaním se režiséru Tanovičovi za jeho prvotinu. Film jsem viděl na LFŠ a tak doufám, že se dostane i do širší distribuce, aby ho vidělo co nejvíce lidí. (30.07.2002)

Film mi nedal viac než iné s podobnou tématikou. Ale pekne poukazuje, že v podstate sa zabíjali bratia. Hovoria jedným jazykom, majú veľa spoločného a predsa sa nenávidia. A navzájom obviňujú, kto za to môže. Filmu sa celkom dobre podarilo skĺbiť to humorné s tragickým. Vo výsledku si však pamätám z neho maximálne tak jednu scénu. (14.12.2021)

Docela vydařený příběh, na který jsem ovšem hodně rychle zapomněl a teď tak po 3-4 měsících si už ani nevybavuji, co se tam všechno odehrálo a jak to skončilo. A to je špatné. Jasně to ukazuje, že film mě nijak víc neoslovil. Film vypráví příběh o tom, jak se znepřátelení vojáci dvou stran (Srbsko-Bosna) střetnou tváří v tvář na válečném území, v zákopu. Následuje spousta komických i napínavých scének, škoda jen že už nevím jakých. 60% (18.09.2008)