Světlo mezi oceány

Melancholický, poklidně plynoucí film plný rozporuplných otázek, které by každý asi vyhodnotil trochu jinak. Kdo je tady ten špatný? Kdo udělal chybu? Kdo je oběť? Co by bylo správné a v jakou chvíli udělat ? A správné pro koho vlastně ? Všechno to působí naprosto reálně, přirozeně, příroda a prostředí vůbec, herci jsou skvělí a v neposlední řadě i příběh samotný. Nevím, jak lépe to říci, než že působí tak obyčejně lidsky jak jen to asi jde. Včetně postav, která si každá nese v sobě něco z minulosti,nebo prostě jen povahový rys, nebo nakonec cit- zkrátka něco čemu se člověk těžko sám ubrání. Tenhle příběh ukazuje jak to dopadne, když se střetnou věci, které si člověk v sobě nosí. Jak jsou nakonec potom obětmi všichni. ----“You only have to forgive once. To resent, you have to do it all day, every day. You have to keep remembering all the bad things.”---- (22.02.2017)

Sákryš, kam se tento film poděl. Tenhle společný projekt toho nejsympatičtějšího páru v Hollywoodu jsem vyhlížel dlouho a zasáhl mne od samotného začátku. Sice mě více bavila ta první půlka než ta druhá, ale celkově se jedná o dojemný propracovaný příběh, který překvapí absencí červené knihovny a nahlíží na zmíněné dilema z trošku realističtějšího směru, i když taky ne úplně. Nicméně vytříská z člověka emoce a ačkoliv by při jiném obsazení na mě film zřejmě takový dojem nezanechal, jsem za tyhle menší projekty velmi rád...9/10 (06.01.2017)

Hezky zrežírovaný a luxusně zahraný prvoplánový romantický kýč zakončený vykalkulovaným dojákem. Přesto se na to dalo relativně v pohodě koukat, ačkoliv pokud by režie ubrala na stopáži a oželela nesmyslně dlouhé sekvence šťastné romantiky, bylo by to lepší. Nic k zapamatování, ale žehlit se u toho dá. 55% (24.09.2017)

Asi hodinku jsem si říkal, že výsledek zaostává za papírovým očekáváním. Nakonec jsem se naštěstí docela zmýlil. Režisér Derek Cianfrance oslnil i naštval už svým syrovým a odtažitým debutem Blue Valentine. „Naštval“ proto, že to zdaleka nebyl stravitelný film, na druhou stranu oceňme, že si šel svou vlastní cestou, a stejně jako v druhém dítku (Za borovicovým hájem) ukázal svůj cit pro pohlcující atmosféru. A jelikož tehdy nechal Ryana Goslinga a Michelle Williams projít bolestivým vztahovým rozkladem, můžeme předvídat, že se tentokrát dočkáme něčeho podobného. Zajímavý rukopis tedy pokračuje, doba se změnila. Po válce není nic jako dřív, takže samota správce majáku bude pro Michaela Fassbendera tou správnou cestou pro vyčištění vzpomínek. Nová příležitost mu přivane i Aliciu Vikander, která má sice půvabnou tvář, ale dítě donosit nedokáže. Pomůže kojenecký pláč vycházející od oceánu. Dá se nicméně očekávat, že to tak snadné nebude, bohužel některým motivacím a volbám hlavních hrdinů jsem příliš nevěřil. A ač Cianfrance mistrně vede každého herce a začíná platit za černého režijního koně, až příliš spoléhá na náhodu. Nejde jenom o obsah člunu, ale i o návštěvu hřbitova, setkání na výročí, „správná“ matka v obchodě. Možná rýpu, ale je to tak. Vnitřní hloubku mu ale upřít nelze. Jeden výhružný pohled Vikander nebo vyhaslost v očích Fassbendera a hned víme. K tomu skrumáž zvuků, emotivní obrazová stránka, zvolená hudba. To je radost. 70% (27.02.2017)

Spoilery! S Derekem Cianfrancem bychom společně na pivo zřejmě zajít nemohli, neboť by nám nechutnalo. Našel si totiž zvláštní zálibu v tvoření sraček, což je ve značném rozporu s mým vytříbeným vkusem. Přiznám se, že jsem měl vůči snímku mírné předsudky už před zhlédnutím, ale když jsem viděl, kterak se moje pravidelná spolusledovatelka na film těší, tak jsem musel zatnout zuby a obětovat se. Začátek vypadal slibně. Práce na majáku mě oslnila a jevila se mi jako zaměstnání snů. Ten klid, ta pohoda, člověk slyší pouze nárazy větru a vln a užívá si samotu. Bohužel pouze do doby, než se do toho vložila žena, která pánovi idylku okamžitě narušila. Poté následovalo něco nepopsatelného. 30 minut si hlavní aktéři posílali zamilovaná psaníčka a snažili se jeden druhého trumfnout v tom, kdo napíše větší sračku. Když už se Fassbenderovi začal tvořit tenisový loket z pravidelných večerních kratochvílí, tak se rozhodl učinit chybu svého života a svoji dopisovatelku pozvat do svého skromného příbytku. Na takovém majáku se toho moc dělat nedá. Oba aktéři se tedy rozhodli trávit svůj čas zábavou chudých, na kterou jsou podmínky kdekoli, kdykoli a s kýmkoli. Těhotenství toto místo zrovna nepřálo a brzy vyrostlo místo dětí jen několik hrobečků, z čehož začalo oběma aktérům značně šplouchat na maják. Naštěstí, či bohužel, následoval moment jako z pohádky. Když se nepodařilo hlavní hrdince vyvrhnout živé dítě ze své ciciny, tak jej romantickému párečku vyvrhlo samo moře. S jednou mrtvolkou jako bonus. Zoufalá situace si žádá zoufalé činy. Dítě si samozřejmě ponechali. Troufám si tvrdit, že by se v jejich situaci zachovala většina lidí stejně. Dítě mělo samozřejmě kousek dál matku, která jej jaksi postrádala. Další vývoj už si není problém domyslet. I přes opravdu nádherné prostředí a příjemnou dobovou atmosféru, jsem se drtivou většinu snímku neskutečně nudil. Moc nechápu zdejší hodnocení. Věřím, že ženské oko potěší Fassbender a mužské zase Alicia Vikander, kteří jsou velice roztomilý páreček. To mi ovšem na nějaký kvalitní filmový zážitek opravdu nestačí. Tento snímek patřičně docení zřejmě pouze ženy a sem tam nějaký citlivý pán. (10.01.2017)