Světlo mezi oceány

Opravdu krásně natočená, excelentně zahraná zasraná telenovela a pateticky vykalkulované porno pro viktoriánské panny, kluky v tangách a hysterické prudérní matky, vyměňující si denně při hřadování na emiminu recepty na nejlepší zásyp proti opruzeninám, o tom, jak si pyjonýr Míša Bednář pořídil s Alicí Ústupnou na majáku kukačku. Emočně analogické k situaci, kdy se snažíte vytřít si prdel časopisem Žena a život. Je to sice hezky barevné a plné ukrutně poutavých srdcervoucích skutečných příběhů padesátek v rozpuku, které nikdo nechce mrdat jen proto, že jsou tlusté, hnusné a smrdí, ale když to má posloužit k jedinému vhodnému účelu, kurevsky to škrábe, a není to zrovna srdce, co vám pak krvácí. Když už se tedy nebudete mít u čeho cpát Rafaelem, škrábat si netknutého bobra nebo vzlykavě smrkat do rukávů nevkusně růžového županu s kočičkami, pusťte si raději něco nepocákaného vaginálním šlemem sester Brontësaurových. Téma nedávno vkusně, heterosexuálně, svižně a nerakovinotvorně zpracovali Dánové a ani se u toho nebudete hodinu kousat nudou, než slizký Míša po vyčerpávající sajbrsexuální korespondenci s romanticky přimhouřenýma očima našroubuje přes rezistentní útesy svůj Bouřlivý maják do notně zaneseného přístavu lásky na zádech monotónně funící panny Alice a geneticky znuděný plod to pak raději zabalí před termínem. (08.01.2017)

Asi hodinku jsem si říkal, že výsledek zaostává za papírovým očekáváním. Nakonec jsem se naštěstí docela zmýlil. Režisér Derek Cianfrance oslnil i naštval už svým syrovým a odtažitým debutem Blue Valentine. „Naštval“ proto, že to zdaleka nebyl stravitelný film, na druhou stranu oceňme, že si šel svou vlastní cestou, a stejně jako v druhém dítku (Za borovicovým hájem) ukázal svůj cit pro pohlcující atmosféru. A jelikož tehdy nechal Ryana Goslinga a Michelle Williams projít bolestivým vztahovým rozkladem, můžeme předvídat, že se tentokrát dočkáme něčeho podobného. Zajímavý rukopis tedy pokračuje, doba se změnila. Po válce není nic jako dřív, takže samota správce majáku bude pro Michaela Fassbendera tou správnou cestou pro vyčištění vzpomínek. Nová příležitost mu přivane i Aliciu Vikander, která má sice půvabnou tvář, ale dítě donosit nedokáže. Pomůže kojenecký pláč vycházející od oceánu. Dá se nicméně očekávat, že to tak snadné nebude, bohužel některým motivacím a volbám hlavních hrdinů jsem příliš nevěřil. A ač Cianfrance mistrně vede každého herce a začíná platit za černého režijního koně, až příliš spoléhá na náhodu. Nejde jenom o obsah člunu, ale i o návštěvu hřbitova, setkání na výročí, „správná“ matka v obchodě. Možná rýpu, ale je to tak. Vnitřní hloubku mu ale upřít nelze. Jeden výhružný pohled Vikander nebo vyhaslost v očích Fassbendera a hned víme. K tomu skrumáž zvuků, emotivní obrazová stránka, zvolená hudba. To je radost. 70% (27.02.2017)

Vůbec jsem nečekala, co si mám pod tímto snímkem představit, popisek byl zvláštní. Celkově zvláštní byl i děj filmu, ale překvapilo mě, jak tam byla psychologicky zpracována otázka viny/neviny. Film byl velmi silný a Michale Fassbender to zahrál skvěle. Alicia Vikander byla taky dobrá, ale místy mi vadila. Doporučuji. (07.01.2018)

Přesně takové jaké čekáte, pokud znáte tvorbu Cianfrance, mistra vztahových dramat. Dojemné, tklivé, strhujícím způsobem minimalisticky snímané, dobové. Sociální a morální dilemata posunutá v čase o 100 let zpět dodávají filmu určitou noblesu a grácii minulých let, která se v moderních filmech těžko dělá a obvykle musí trochu zrát. Místy tradičně srdcervoucí a scénáristicky velmi povedené, zarývající se pod kůži. Chápete tu všechny zúčastněné a přitom nelze jednoznačně říci, co je dobře a co nikoliv. Po Minghellovi už těm klasicky vyprávěným, starosvětským přiběhům téměř odzvonilo a je skvělé, že Cianfrance přejímá pomyslnou štafetu a pokračuje dále. S jeho režijní virtuozitou a citem pro emoce se máme do budoucna ještě na co těšit. Ubrat tady 10-15 minut přehršle záběrů na moře a skály a mohlo to být téměř dokonalé. A doufám, že za tohle dostane Vikander dalšího Oscara. (19.12.2016)

Cianfrance poprvé jako režisér celkem zklamal.Příběhově sice Light Between Ocenas není zas tak špatné a nejspíš by to chtělo dojit emoce ve větší míře,bohužel tak ale činí pekelně nudnou a hlavně zdlouhavou formou až to není hezké.Být ten film kratší o 45 minut,asi bych se dojal.Takhle sem se většinu času nudil...40% (30.03.2017)