Světlo mezi oceány

Melancholický, poklidně plynoucí film plný rozporuplných otázek, které by každý asi vyhodnotil trochu jinak. Kdo je tady ten špatný? Kdo udělal chybu? Kdo je oběť? Co by bylo správné a v jakou chvíli udělat ? A správné pro koho vlastně ? Všechno to působí naprosto reálně, přirozeně, příroda a prostředí vůbec, herci jsou skvělí a v neposlední řadě i příběh samotný. Nevím, jak lépe to říci, než že působí tak obyčejně lidsky jak jen to asi jde. Včetně postav, která si každá nese v sobě něco z minulosti,nebo prostě jen povahový rys, nebo nakonec cit- zkrátka něco čemu se člověk těžko sám ubrání. Tenhle příběh ukazuje jak to dopadne, když se střetnou věci, které si člověk v sobě nosí. Jak jsou nakonec potom obětmi všichni. ----“You only have to forgive once. To resent, you have to do it all day, every day. You have to keep remembering all the bad things.”---- (22.02.2017)

Příběh dost zajímavej, ale to zpracování je téměř bezchybná nuda, čímž bohužel ztrácí potřebný náboj. Expozice s náznaky hrozícího nebezpečí izolace následované idylkou, pak je tam chvíle napětí a psychologie - když vyjde tajemství najevo - následuje zase nuda s téměř idylickým koncem, který ale přináší pouze nepatrné uspokojení, co se týká vztahu události k ostrovu s majákem. Škoda, pro mě nakonec docela klasický dopisový drama, ovšem pečlivě obsazené. (11.01.2017)

Stáva sa to málokedy, že film je lepší ako kniha, a v tomto prípade sa to zase raz podarilo. Stedmanovej kniha mala veľmi blízko k červenej knižnici, ale bola tak dobre napísaná, že neprekročila tú pomyselnú hranicu. A Cianfrance dokonca urobil ešte pár krokov vzad. Toto nie je žiadna červená knižnica. Je to dosť dobrý príbeh života, v ktorom všetky tie postavy, ich pocity a myšlienky sú skutočné. (18.12.2016)

Opravdu krásně natočená, excelentně zahraná zasraná telenovela a pateticky vykalkulované porno pro viktoriánské panny, kluky v tangách a hysterické prudérní matky, vyměňující si denně při hřadování na emiminu recepty na nejlepší zásyp proti opruzeninám, o tom, jak si pyjonýr Míša Bednář pořídil s Alicí Ústupnou na majáku kukačku. Emočně analogické k situaci, kdy se snažíte vytřít si prdel časopisem Žena a život. Je to sice hezky barevné a plné ukrutně poutavých srdcervoucích skutečných příběhů padesátek v rozpuku, které nikdo nechce mrdat jen proto, že jsou tlusté, hnusné a smrdí, ale když to má posloužit k jedinému vhodnému účelu, kurevsky to škrábe, a není to zrovna srdce, co vám pak krvácí. Když už se tedy nebudete mít u čeho cpát Rafaelem, škrábat si netknutého bobra nebo vzlykavě smrkat do rukávů nevkusně růžového županu s kočičkami, pusťte si raději něco nepocákaného vaginálním šlemem sester Brontësaurových. Téma nedávno vkusně, heterosexuálně, svižně a nerakovinotvorně zpracovali Dánové a ani se u toho nebudete hodinu kousat nudou, než slizký Míša po vyčerpávající sajbrsexuální korespondenci s romanticky přimhouřenýma očima našroubuje přes rezistentní útesy svůj Bouřlivý maják do notně zaneseného přístavu lásky na zádech monotónně funící panny Alice a geneticky znuděný plod to pak raději zabalí před termínem. (08.01.2017)

Na Aliciu Vikander sa vždy rád pozriem, lebo je pekná, dúfam, že aj inteligentná, populárna, ale najmä je v kurze, Michael Fassbender patrí v súčasnosti k mála hercom, ktorí sú výborní vo svojej profesii, je to vynikajúci a všestranne talentovaný herec. K týmto dvom, sa pridáva ešte Rachel Weisz, ktorá má z nich najviac skúseností... Všetci traja rozohrávajú fascinujúci herecký koncert, ktorý sa na nich náramne hodí. Prví dvaja stelesnili manželský pár, ktorý sa márne pokúša o dieťa, vždy to stroskotá na tom, že žena porodí mŕtvy plod. Takto sa to stane 2 x, pričom už začínajú mať obavy, že do tretice, nebude všetko dobré, ako sa hovorí. Manžel spravuje maják, sú odlúčení od civilizácie, skrátka, nikoho tu niet, okrem nich. Jedného dňa sa sem priplaví osamotená loďka, na ktorej je už mŕtvy nemecký muž so živým dieťaťom, ktoré si manželia privlastnia za svoje, túto skutočnosť sa snažia pred všetkými ututlať, aby sa to nikto nikdy nedozvedel... Predstavím manželský pár. Volajú sa Tom Sherbourne a Isabel Graysmark, a časová osa zodpovedá, niečo tesne po skončení prvej svetovej vojny. Teraz prejdem k pasažierom. Ten muž sa volal Frank Roennfeldt. Bol to pôvodom Nemec, na ktorého sa po skončení svetového konfliktu usporiadala hotová štvanica, preto vzal decko a ušiel. Matka a žena, sa volá Hannah Roennfeldt. Ona bude mať niekoľko indícii, ako vypátrať Grace, teraz Lucy. Tom a Isabel sa zatiaľ starajú o decko, ktoré nie je ich biologické. Raz táto bublina musí prasknúť, pričom decko si nedokáže zvyknúť na svoju skutočnú mamku. Až slzy sa mi tlačili von, pri niektorých emotívnych záberov, ktorých je tu neúrekom. Je to ten typ filmu, na ktorý si treba prichystať vreckovky. Výborná dráma s fascinujúcimi hercami. (19.12.2016)