Světlo mezi oceány

,,KEĎ ŽENA PRÍDE O SVOJHO MANŽELA,STANE SA VDOVOU.NEEXISTUJE ŽIADNE SLOVO KEĎ RODIČIA PRÍDU O SVOJE DIEŤA.STÁLE STE MATKOU ALEBO OTCOM,AJ KEĎ UŽ NEMÁTE ŽIADNE DIEŤA." Večne filmármi omieľaná téma osvojenia si cudzieho dieťaťa,neskôr i jeho navrátenia k skutočnej rodine a problémami s tými súvisiace.Tentokrát vsadené do krásneho prímorského prostredia povojnových rokov..Možno by bolo lepšie v takejto situácii mlčať,ale výčitky Vás skôr či neskôr dobehnú,že lopata555 :-)) Trocha zdlhavé na môj vkus berie jednu hviezdu,no ubehlo to docela rýchle.Ťažká téma a dráma to nepochybne je a ten záver ma dostal...Apropo pre dieťa nie je matkou tá,ktorá ju porodila,lež tá ktorá ju vychovala. (23.04.2017)

Cianfrance poprvé jako režisér celkem zklamal.Příběhově sice Light Between Ocenas není zas tak špatné a nejspíš by to chtělo dojit emoce ve větší míře,bohužel tak ale činí pekelně nudnou a hlavně zdlouhavou formou až to není hezké.Být ten film kratší o 45 minut,asi bych se dojal.Takhle sem se většinu času nudil...40% (30.03.2017)

Láska jako řvavé heslo na transparentu v prvomájovém průvodu, otravně všudypřítomná a vševysvětlující, přesto na mě Světlo mezi oceány působilo jako frigidní výpověď o intimních věcech člověka. Jediný světlý okamžik nastává, když se hlavní hrdina zachová jako kretén, na chvíli jsem si totiž připadal jako mezi lidmi. Ale jen na chvíli. Filmový zážitek rovnající se survivalu, dvě hvězdy za výdrž. Mou vlastní. (15.02.2017)

Příběh dost zajímavej, ale to zpracování je téměř bezchybná nuda, čímž bohužel ztrácí potřebný náboj. Expozice s náznaky hrozícího nebezpečí izolace následované idylkou, pak je tam chvíle napětí a psychologie - když vyjde tajemství najevo - následuje zase nuda s téměř idylickým koncem, který ale přináší pouze nepatrné uspokojení, co se týká vztahu události k ostrovu s majákem. Škoda, pro mě nakonec docela klasický dopisový drama, ovšem pečlivě obsazené. (11.01.2017)

Přesně takové jaké čekáte, pokud znáte tvorbu Cianfrance, mistra vztahových dramat. Dojemné, tklivé, strhujícím způsobem minimalisticky snímané, dobové. Sociální a morální dilemata posunutá v čase o 100 let zpět dodávají filmu určitou noblesu a grácii minulých let, která se v moderních filmech těžko dělá a obvykle musí trochu zrát. Místy tradičně srdcervoucí a scénáristicky velmi povedené, zarývající se pod kůži. Chápete tu všechny zúčastněné a přitom nelze jednoznačně říci, co je dobře a co nikoliv. Po Minghellovi už těm klasicky vyprávěným, starosvětským přiběhům téměř odzvonilo a je skvělé, že Cianfrance přejímá pomyslnou štafetu a pokračuje dále. S jeho režijní virtuozitou a citem pro emoce se máme do budoucna ještě na co těšit. Ubrat tady 10-15 minut přehršle záběrů na moře a skály a mohlo to být téměř dokonalé. A doufám, že za tohle dostane Vikander dalšího Oscara. (19.12.2016)