Dáma ve zlatém

Nejsem žádný velký fanoušek výtvarného umění, ale Klimtův obraz znám a tenhle případ si shodou okolností pamatuji také, protože mu byl věnován poměrně velký prostor i v našich médiích a ve spoustě lidí to vyvolalo mylnou naději, že jim náš stát vrátí některá umělecká díla, která nevratně prohlásil svým majetkem. Jenže......... . Woman in Gold ukazuje trnitou cestu za naplněním práva ve zdánlivě jasném případě, kdy se hlavní hrdinka na sklonku života staví nejen proti rakouské justici a tamním politikům, ale i proti démonům minulosti číhajícím na všechny Židy, kteří měli co dělat s nacistickou mocí. Filmu dle očekávání dominuje Helen Mirren, ale dělá to způsobem vyrážejícím dech, takže Ryan Reynolds, který jinak zahrál také velmi dobře, tu byl odsouzen jen do role statisty. Zatím jeden z nejlepších letošních filmů. 100% (22.06.2015)

Slavná Klimtova Adele v hlavní roli dramatu podle skutečnosti a její pohnuté osudy spolu s dalšími jeho obrazy, pro které mám slabost. Rakušané jsou na Klimta vysazení, proto se jeho nejslavnějších obrazů nechtěli vzdát a zachovali se k Marii Altmanové ztvárněné skvělou Helen Mirren dost hanebně. Tento film jasně ukazuje, jak důležité je vytrvat a nenechat se odradit nechutnými úřady a byrokracii postavenou na hlavu. Ryan Reynolds, jako začínající právník se do této náročné kauzy , po počáteční rozpačitosti zakousl, jako lev. A spolu s Helen bojují o nádherné dědictví do posledního dechu. (26.10.2016)

O drobné a zdánlivě bezbranné ženě, která se rozhodla čelit přízrakům - a o mladém právníkovi, pro kterého byla minulost dávno uzavřenou a velice vzdálenou kapitolou ... než poznal "Dámu ve zlatém". Velice sugestivní - a velice kultivovný příběh, který vychází ze skutečnosti. S obdivuhodnou elegancí se v něm proplétá vícero časových rovin, aby nenásilně, ale o to důraznějí připomínaly dobu temna, která na čas pohltila prý osvícené dvacáté století. Nicméně ... přes všechny známé i méně známé skutečnosti a morální apely: Nemám žádné právo posuzovat, zdali za soudní pří o umělecká díla Gustava Klimta bylo víc volání po spravedlnosti nebo po penězích, ale nemyslím si, že teta Adele jakožto součást kulturního dědictví starého kontinentu měla skončit v jakési soukromé galerii ve Státech - a zrovna tak si nemyslím, že by tam skončit CHTĚLA. (19.11.2018)

To, co by se podle obsahu mohlo jevit jako zajímavé právní drama o navrácení slavné Klimtovy „Zhulené transky“ právoplatným majitelům, není nakonec nic jiného, než další tendenční, rektobolné, demagogické židácké píárko a reklama na holou kost. Škaredí a hrabiví židé však v Holyúdu vůbec, ale vůbec nejsou, a tak sledujeme příběh roztomile ironické, skromné a sympatické židovské babičky, mimochodem fantasticky ztvárněné Mirenovic Helenkou, která to má sice všechno těžce v piči, avšak bytostně touží, aby jí bylo výhradně, ale fuckt výhradně z úcty k jejím předkům, tolik postiženým nacistickým holocaustem, vráceno její rodinné dědictví. A když se to náhodou nepovede, tak mrdup, bude akorát smutná, že byla pošpiněna památka její tolik trpící tety, jíž skolila meningitida, když ještě Hitler stával se štětkou na štaflích, tatínka, kterého trefil šlak hned po anšlusu Rakouska, a maminky a strýčka, co proživořili válku v nelidských podmínkách švýcarského blahobytu a pošli mnoho let po ní přirozenou smrtí. Stařenka si tedy jen tak, v podstatě ze srandy, najme mantáckého židího právníka, mimochodem opravdu žalostně ztvárněného panem Gaynoldsem, který se ujme kauzy jako bokovky a úplně zadarmo, protože jakmile v Rakousku navštívil pomníček obětí holocaustu, strašně se najednou rozplakal, prozřel a morálka mu zavelela prodat veškerý majetek a pro bono dopřát své klientce zaslouženou spravedlnost. Nakonec po mnoha útrapách to všem těm zkurveným, nesympatickým Rakušákům, nacistům, antisionistům a popíračům společně těžce natřou a pravda s láskou zvítězí nad zlem, mamonem a pokrytectvím. No, Gébls by ten tklivý příběh nezfilmoval lépe, a když jen trochu zapátráte, máte chuť si po tomhle pustit tu O perníkové chaloupce. Ve skutečnosti totiž hned poté, co se v devadesátých letech minulého století náhle začaly zelené mozky v Rakousku vypořádávat s minulostí, zaslechla zdaleka ne až tak sympaticky vyhlížející baba nenažraná slovo restituce a šustění amerických prezidentů, okamžitě zařadila druhou kosmickou a evidentně jela cíleně po prachách jako slepice po flusu. Její tolik altruistický právník a sveřepý bojovník proti holé kosti měl od počátku smlouvu na 40 procent, a jakmile ta stará rakovina obratem střelila všechen ten vymodlený odkaz za 300 míčů v dolarech, jen co se dotkl americké půdy, přišel si milý a ani trochu vypočítavý jeliman na krásně kulatých 120. Ale to už je, milé děti, úplně jiná pohádka, kterou však bratři Vajštanové nikdy produkovat nebudou, neboť ti chtějí světu ukazovat jen pravdivé a ani trochu propagandisticko – demagogické příběhy. Hezky natočená, dobře zahraná, avšak unylá, místy otravná a hlavně naprosto amorální a manipulativní propagace těch tolik kůl pejzů a obřízek. (23.06.2015)

Velmi kvalitně zpracované silné téma, které však mělo mnohem větší potenciál a proto tak ubírám body. Film působil velmi mdle a zachraňovat ho dokázaly pouze herecké výkony a vynikající vizuální stránka. Neuvěřitelně mě například bavil flashback o útěku Fritze a Marii z Vídně a také zakončení filmu, ale zbytek byl nudný. Nevím, jestli to šlo udělat dramatičtější. Přijde mi opravdu umění přenést do filmu záživně nudné soudní jednání, ale jelikož takové filmy jsou, tak se asi dalo něco dělat i ty. Díky bohu, že tam byla alespoň ta Helen Mirren. (25.06.2015)