Cena svobody

Logický kariérní postup frankofonního kanadského režiséra Philippe Falardeau do Hollywoodu bohužel znamenal tohle kýčovité uprchlické drama, které sice popisuje objektivně zajímavou a celkem pohnutou událost, ale utápí se v klišovitých scénách (scéna setkání bratrů v uprchlickém táboře s dlaněmi v písku byla doslova ukázková). Tvůrci záměrně staví proti sobě kulturní odlišnosti a z nich plynoucí dlouhou řadu paradoxů, pro mne byla ovšem největším paradoxem scéna s bílou americkou bezdomovkyní u kontejneru supermarketu, v němž pracoval Jeremiah, která klade logickou otázku - Spojené státy americké (potažmo naše civilizace) se nedokáží postarat o své vlastní občany v nouzi, proč se tedy dost pokrytecky snaží pomáhat uprchlíkům z třetího světa? Máme-li bezdomovce a ghetta plná sociálně vyloučených občanů, není naší morální povinností přes veškerou hrůzu událostí v Africe postarat se v první řadě o ně? Každopádně pohnutý příběh čtyř súdánských běženců si bezesporu zasloužil kvalitnější filmové zpracování, škoda, že se tvůrci nevyvarovali přemíry sentimentu... (19.01.2015)

Bylo by to na román, kdybych měla napsat všechno, co se mi při sledování tohoto filmu honilo hlavou. Takže aspoň velmi stručně: Kýčovité to místy je, to je bez diskuze! Téma k tomu svádí, ba přímo se nabízí. Také ta rozdílnost prostředí Amerika vs. Súdán je trochu přitažená za vlasy, nebudu to rozebírat, mnohé tu už řečeno bylo v jiných komentářích. Jasně že vyměnit Afriku za Spojené státy musí být kulturní šok! Pro jednotlivce i pro Súdán by ovšem bylo mnohem lepší, kdyby se uprchlíci mohli vrátit do své domoviny. Jenže právě Súdán je mimořádně nešťastná země. Ihned od 7. století se tady zdárně uchytil islám, koncem 19. století zde al-Mahdí vytvořil tehdejší islámský stát (viz H. Sienkiewicz v románě Pouští a pralesem), další islámský stát tu vznikl koncem 20. století, svoje působiště tu našel bin Ládin se svou al-Kajdou a jedna občanská válka tu následovala za druhou - první trvající 17 let, druhá dokonce 22 let, jejichž následkem byly miliony mrtvých, miliony uprchlíků, hladomory... A jen tak mimochodem - jižní Súdán, z něhož uprchli naši hrdinové, získal v r. 2011 samostatnost, oddělil se od severu. Ale nic se tím nevyřešilo. Netrvalo ani dva roky a vypukl zde krvavý konflikt mezi kmeny Dinků a Nuerů, který si vyžádal dalších 300 000 obětí. Typický vývoj v jedné africké zemi. Dá se těmto zemím pomoci? Těžko. A už vůbec ne tím, že si je přestěhujeme i s jejich obyčeji, sváry a problémy do Evropy. 741,4 milionů Evropanů nemůže ani při nejlepší vůli zachránit 1,216 miliardy Afričanů. Wir schaffen es? - Nein, wir schaffen es nicht! Je to dnes velmi oblíbené téma, které se Evropanům stále a všude podsouvá: Evropa se na Afričanech provinila, Evropa to Afričanům dluží! Obávám se, že v pozadí tohoto dojemného filmu je nenápadně skryto právě toto poselství. (02.11.2019)

Decentná africká dráma o utečencoch zo Sudánu,ktorí museli čeliť zoči-voči nebezpečenstvu straty života,lebo Zubatá brala hlava-nehlava...Utiecť bolo jediné východisko,prejsť niekoľko stoviek míľ,potom sa dostať do tábora a mať šťastie,že sa dostaneš do štátov,do Missouri,kde čakajú lepšie začiatky,ale aklimatizovať sa v novom prostredí nebude jednoduché...Takéto šťastie sa dostane trom bratom a jednej zo sestier,ale jeden z bratov ostal v nepokojnej Afrike pred 13 rokmi,vtedy zachránil životy detskej výprave,kde stačil kúsok nepozornosti a všetci by skončili zle nedobre.Na začiatku vidím ako Mamere,Jeremiah,Paul a Abital v dospelejšom veku nasadajú do lietadla,celí vysmiati odchádzajú preč z krajiny,ktorá im priniesla bolesť a smútok,rozprávač Mamere začne v retrospektíve vyrozprávať STORY spred trinástich rokov,keď boli ešte deti,ako prišli vojaci do dediny a začali strieľať,kosiť,likvidovať obyvateľov,tak hŕstka ich odišla,stretli ďalších,ktorí bohužiaľ,také šťastie nemali,že by sa dostali do tábora.Hop.Sme späť.Prichádzajú do Ameriky,kde sa ich ujíma pôvabná,sexy,atraktívna Carrie,t.j Reese Witherspoon je taká krásna,že hlavné roly hrajú afroameričania,kde predstavitelia ich úloh sa správajú ako ich predchodcovia,ktorí ani nevedeli,čo je to telefón alebo FASTFOOD McDonald's... Reese sa tu vyskytuje zriedkavo,film je najmä o tom,čo urobí nové prostredie,ktoré je situované do betónovej džungle,kde ich africká civilizácia je niekde úplne inde,nespočetné svetelné roky ďaleko.Film je situovaný do roku 2001,kde Amerikou a Svetom otriasli teroristické útoky na W.T.C,a tak sa im sociálne podmienky ešte skomplikujú.Musia mať prácu,aj keď ju dva krát nemusia.Všetko majú pod kontrolou producenti BRIAN GRAZER a RON HOWARD,ktorí vedia ako bude človek reagovať na takúto nemilú tému,tak aj vreckovky si treba nachystať...Inak černošské filmy sú v posledných rokoch v kurze... (26.12.2014)

Ten film akoby zlepili mimovládky na ovplyvňovanie verejnej mienky, ktorá je v Európe po súčasnej utečeneckej kríze veľmi otrasená. Film samotný sa dá, ok, príchod ľudí z primitívnych oblastí do veľkomesta zo sebou prináša pár dobrých príhod, ale inak som na filme nevidel nič výnimočné. Všetci utečenci sú vykreslení ako dobráci a oni naozaj väčšinou vďační sú, ale problém je, že generácie ich detí a deti ich detí, už vďačné nebudú. Tí už budú mať len požiadavky a plnú hubu práv. Osobne som tvrdým odporcom otvorenej Európskej náruče. Európa nieje schopná prijať milióny arabov a černochov, bez toho aby to malo na ostatných dopad. Kto si myslí opak je naivný blázon. Tu v Európe sme mali milióny mŕtvych z dvoch svetových vojen. My sme si tú "slobodu" a "blahobyt" vybojovali a vybudovali. Každý z nich nech si ju vybojuje alebo vyrokuje doma a všetci budeme šťastní. Šťastní v zemi, v ktorej sme sa narodili. Takéto filmy moje názory nezmenia. 60%. (07.02.2016)

Mně ti kluci přirostli okamžitě k srdci ani nevím jak. A tak pominu všechny ale, protože se mně i přes celkem závažné téma na něj dívalo moc příjemně. A na konci jsem vyměkla, protože jsem plně pochopila význam, který se nese celým filmem The good lie. Vždyť kdo z nás tady v Čechách vůbec něco ví o "Ztracených hoších Súdánu", kteří se pěšky tisíce mil dostávali z těch válečných zón severu do uprchlických táborů v Keni. A to nám to předložili tvůrci občas zabalené do úsměvných momentů........možná, že je to dobře a já v tomhle případě veškerá klišé, kýče a já nevím co ještě naprosto míjím a vypíchnu ty úžasné vzájemné vztahy mezi nimi navzájem. Já jim je totiž věřím, protože kruté rány osudu dokáží stmelit jednotlivce takovým poutem, že se nám to mnohdy může zdát až neuvěřitelné. (18.12.2014)