Cena svobody

Logický kariérní postup frankofonního kanadského režiséra Philippe Falardeau do Hollywoodu bohužel znamenal tohle kýčovité uprchlické drama, které sice popisuje objektivně zajímavou a celkem pohnutou událost, ale utápí se v klišovitých scénách (scéna setkání bratrů v uprchlickém táboře s dlaněmi v písku byla doslova ukázková). Tvůrci záměrně staví proti sobě kulturní odlišnosti a z nich plynoucí dlouhou řadu paradoxů, pro mne byla ovšem největším paradoxem scéna s bílou americkou bezdomovkyní u kontejneru supermarketu, v němž pracoval Jeremiah, která klade logickou otázku - Spojené státy americké (potažmo naše civilizace) se nedokáží postarat o své vlastní občany v nouzi, proč se tedy dost pokrytecky snaží pomáhat uprchlíkům z třetího světa? Máme-li bezdomovce a ghetta plná sociálně vyloučených občanů, není naší morální povinností přes veškerou hrůzu událostí v Africe postarat se v první řadě o ně? Každopádně pohnutý příběh čtyř súdánských běženců si bezesporu zasloužil kvalitnější filmové zpracování, škoda, že se tvůrci nevyvarovali přemíry sentimentu... (19.01.2015)

"I don't want this! I don't want to work so I can be, what...? Be alone? Be nobody?" Film plný posolstiev a nádeje ale za akú cenu. Zachránia vás z pazúrov smrti, biedy a utrpenia, aby vás potom hodili do sveta kapitalizmu, byrokracie a pretvárky. Iste, človek si zvykne na mnohé ale musí pri tom veľa obetovať. Niekedy bohužiaľ aj šancu na lepší život. "What the hell are you doing?" – "It is a sin not to give to those in need." – "According to who?" – "Jeremiah." – "And who's that?" – "Me. My name is Jeremiah." (02.01.2015)

Kdybych byl producent a dostal se mně na stů tento námět, tak odložím kalkulačku a jdu do toho, protože i ve filmu jě někdy dobrý poslechnout hlas srdce. Stejně tak si myslím, že reagovala Reese, když se k ní dostal scénár k tomuhle filmu, prakticky nemá moc prostoru předvést svůj vyjímečný herecký talent, ale tahle kráska má srdce na pravým místě a ví, že její jméno zajístí filmu mnohem větší publicitu a tenhle film si fakt naší pozornost zaslouží. Ano jistě, příběh nám ochmatává naše city, ale nežebrá o ně, dělá to s úctou a noblesou. Krásný příběh sudánských sourozenců, občas skvělě ukazuje kontrast dvou zcela odlišných světů a myšlení lidí z těchto světů. Film byl natočen s úctou k lidskýmu právu na důstojný život, ale umí vyvolat úsměv i příjemný pocity. (19.12.2014)

Tento film je založený na skutočných udalostiach a hrá sa s emóciami diváka na každej úrovni. Rozpráva príbeh súrodeneckej lásky, význam oddanosti k rodine a priateľstvu. A čo je najdôležitejšie, ukazuje extrémy ľudstva - ako kruté a bezcitné dokážu byť ľudské bytosti, ale naopak to, čo dokáže láska a tie pravé hodnoty v živote človeka. ňnajsmutnejšie je, že tieto témy sú stále aktuálne. A napriek tomu, akokoľvek dramatický a smutný tento príbeh je, dokáže vyčariť úsmev na perách a odľahčiť situáciu hrejivými momentami, ktoré vám budú tlačiť slzy do očí. Vo chvíli, keď si myslíte, že sledujete film v hlavnej úlohe s Reese Witherspoon, sprievodné obsadenie sudánskych utečencov si ukradne film a vaše srdcia. Skvelý príbeh, skvelá réžia, skvelé obsadenie, a veľké herectvo všade okolo. 85%. (25.12.2016)

Bylo by to na román, kdybych měla napsat všechno, co se mi při sledování tohoto filmu honilo hlavou. Takže aspoň velmi stručně: Kýčovité to místy je, to je bez diskuze! Téma k tomu svádí, ba přímo se nabízí. Také ta rozdílnost prostředí Amerika vs. Súdán je trochu přitažená za vlasy, nebudu to rozebírat, mnohé tu už řečeno bylo v jiných komentářích. Jasně že vyměnit Afriku za Spojené státy musí být kulturní šok! Pro jednotlivce i pro Súdán by ovšem bylo mnohem lepší, kdyby se uprchlíci mohli vrátit do své domoviny. Jenže právě Súdán je mimořádně nešťastná země. Ihned od 7. století se tady zdárně uchytil islám, koncem 19. století zde al-Mahdí vytvořil tehdejší islámský stát (viz H. Sienkiewicz v románě Pouští a pralesem), další islámský stát tu vznikl koncem 20. století, svoje působiště tu našel bin Ládin se svou al-Kajdou a jedna občanská válka tu následovala za druhou - první trvající 17 let, druhá dokonce 22 let, jejichž následkem byly miliony mrtvých, miliony uprchlíků, hladomory... A jen tak mimochodem - jižní Súdán, z něhož uprchli naši hrdinové, získal v r. 2011 samostatnost, oddělil se od severu. Ale nic se tím nevyřešilo. Netrvalo ani dva roky a vypukl zde krvavý konflikt mezi kmeny Dinků a Nuerů, který si vyžádal dalších 300 000 obětí. Typický vývoj v jedné africké zemi. Dá se těmto zemím pomoci? Těžko. A už vůbec ne tím, že si je přestěhujeme i s jejich obyčeji, sváry a problémy do Evropy. 741,4 milionů Evropanů nemůže ani při nejlepší vůli zachránit 1,216 miliardy Afričanů. Wir schaffen es? - Nein, wir schaffen es nicht! Je to dnes velmi oblíbené téma, které se Evropanům stále a všude podsouvá: Evropa se na Afričanech provinila, Evropa to Afričanům dluží! Obávám se, že v pozadí tohoto dojemného filmu je nenápadně skryto právě toto poselství. (02.11.2019)