Chun guang zha xie
ブエノスアイレス
Šťastní spolu
Happy Together
Režie:
Kar-wai WongScénář:
Kar-wai WongKamera:
Christopher DoyleHudba:
Danny ChungHrají:
Leslie Cheung, Tony Chiu-wai Leung, Chen Chang, Jimmy Wa-Wo Wong, Man-chun Wong, Christine Ng, Didi Chuk, Man-tat Ng, Siu-keung Wong, Chi-Mun HoObsahy(1)
Byli dva a kromě nich nebylo nic důležité. Vydali se na dlouhou cestu a najednou není, co bylo, a naopak je, co nikdo nechtěl. A na druhém konci světa, v pronajatém pokoji uprostřed Buenos Aires přemýšlí Lai Yiu-Fai, co tu vlastně chtěl? Film Šťastni spolu znamenal pro Kar-Wai Wonga první skutečný vstup na mezinárodní filmové scény, když za něj na MFF v Cannes 1997 získal Cenu za režii. Příběh homosexuální dvojice, jejíž láskyplný a zdánlivě pevný vztah se rozpadne, aniž by jeden nebo druhý věděli proč, částečně šokoval svou otevřeností a zároveň fascinoval originálním způsobem filmového vyprávění, okázale ignorujícím jakákoliv známá pravidla.
Do hlavních rolí obsadil režisér superstar hongkongského filmu. Leslie Cheung Kwong-Wing, hongkongská hvězda první velikosti, herec (za svůj život natočil kolem 60 filmů, u Wonga se objevil už ve filmech Days of Being Wild a Ashes of Time) a od 80. let idol tzv. "kanto-popu" (vydal na 30 alb!) byl jedním z mála hongkongských herců, kteří se na počátku 90. let odvážili přijmout roli homosexuálního muže (první takovou příležitostí byla role herce čínské opery ve filmu Sbohem, má konkubíno, v ČT 1998 a 1999). Sám veřejně vyhlásil, že je bisexuál a v době uvedení filmu Šťastni spolu představil médiím svého životního partnera. Naneštěstí v roce 2003 podlehl záchvatu deprese a skončil svůj život skokem z jednoho hongkongského hotelu. Přes tehdejší epidemii SARS přicestovaly na jeho pohřeb desítky tisíc fanoušků.
Druhá superhvězda Tony Leung Chiu-Wai se věnuje především herectví, a dnes je mnohými považován za nejzajímavějšího herce své generace. Za své výkony už posbíral kromě diváckého ohlasu i řadu cen. Ty mezinárodní jsou téměř vždy spojeny s filmy Kar-Wai Wonga.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (63)
„Dáme se zase dohromady?“ Nevím, myslím, že jednou to vidět stačilo, několik osamocených momentů bych si však rád zopakoval. Příběh je zvláštní. Po pravdě, ani jsem mu nevěnoval moc pozornosti (tuším, že šlo o komplikovaný vztah dvou hongkongských homosexuálů, dobrovolně uvízlých v Argentině), mnohem intenzivněji jsme vnímal vizuální stránku. Wong Kar-waiova (raději to píšu celé, neboť dost dobře nevím, co je jméno a co příjmení) svébytná režie se vyznačuje hojným využíváním zpomalených záběrů, častým střídáním různých kamerových filtrů a především schopností vytvořit zvláštní atmosféru na hranici snu a reality. Magické, těžko uchopitelné, divácky zdánlivě nepřístupné. Ale pokud dokážete najít ta správná vrátka, svět za nimi vás pohltí. Sám jsem onu bariéru mezi filmem a divákem zdolal až někdy během posledních deseti dvaceti minut, během toho sadisticky dlouhého krouživého (a zpomaleného) záběru okolo jistého argentinského vodopádu. Kontrastem k jeho pomalosti, k téměř nehybnému a přitom neustále dynamickému stavu věci, je o pár minut později úmyslně zrychlená sekvence z Hong Kongu, životem pulzujícího města, z něhož se veškerý život vytratil. Wong Kar-wai ani přesně nevěděl, jak celý příběh pojme do jakého žánru jej bude situovat (viz. dokument Bueno Aires Zero Degree), což nahrává právě neživým věcem okolo hlavních hrdinů. Možná právě o tom, o tom neměnném, co nás obklopuje, měl celý film být. 70% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Vitex, Pštros ()
Snad právě celá ta nahodilá kompozice černobílých a barevných záběrů, dějových sekvencí i meditativních záběrů, všechna ta souběžná tekutost i přetržitost, mi spolu s hypertrofovaným tělesnem pokaždé brání zorientovat se bezpečně v celém tom melodramatu. S každým krutým i sladkým gestem mi rovněž připomíná celou řadu próz, dramat i filmů, kde se podobně osudový vztah naplňoval právě tímto rytmem: pokaždé to bylo a je stejné, až do únavy stejné. Tak namísto, abych cítil, co cítí muži na stříbrném plátně, jen svědčím o chaosu jejich přitažlivostí a odporech a zůstávám bezradný. ()
Civilně odvyprávěný snímek, který je snadno uvěřitelný. To může být pro někoho ohromné plus. Je to příběh o lásce, která je sice silná, ale může se vám také rozpadnout pod rukama, když je založená na špatných hodnotách. Sugestivně navozený pocit osamění a nicoty je skličující a bravurně vytvořený. Kamera, střih a celkové umělecké vyznění pohyblivých obrázků je jako celek příjemně originální, bez jakéhokoliv hluchého místa. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na Keroackův román Na cestě. EDIT - na podruhé mi trochu vadila příliš dlouhá sexuální scéna, na druhou stranu napodruhé bylo více úsměvů - hádky milenců jsou neodolatelné :-) ()
A jejda, zase se nám jednou Češi podívali na trochu jiný asijský film a nerozdejchali to :-/. Máme tu pár homofobních a jeden rasistický komentář... A teď k samotnému filmu. Viděl jsem to sice už hodně dávno, takže jsem si nechal vysílání v televizi uniknout, když však čtu zdejší komentáře, mám pocit, že jsem viděl asi jiný film, a to film, ve kterém mimo jiné zjistíte, že s chlapy to je stejně těžký jako se ženskými. Filmy WKW se dají jen těžko hodnotit z hlediska příběhového, neboť příběh v nich nehraje stejně jako ve filmech Woodyho Allena velkou roli. Spíše zachycují postavy v jedinečných obdobích jejich života. Proto jsou zdejší komentáře o hereckých výkonech na straně jedné a o nudě na straně druhé sice relativně pravdivé, než jen do té míry, že oni pisatelé nepochopili vůbec nic. 100% Všimněte si, že kosmopolitnější IMDB má o 10 % vyšší aritmetický průměr než CSFD. ()
WKW je ve skutečnosti pop-impresionista, který za účelem zachycení citových stavů svých postav – zejména toužení, soužení a osamělosti – používá nejen nejrůznější filmové prostředky (zpomaleným pohybem počínaje a třeba „násilnou“ střihovou skladbou konče), ale také hodně průhlednou symboliku (vodopád, konec světa), přesycené pocitové barvy (rudou a modrou) a snivě vizuální plochy... filmový ekvivalent bolestínské melancholie Radiohead. WKW mi připadá méně asijský (Wongova záliba v západním popu) a méně filmový než takový Tsai Ming-liang: na poli „lidského dramatu" pro mě HAPPY TOGETHER vyznívá méně přesvědčivě než tento Tsaiův film. Za tři a půl. ()
Reklama