MY 2

Homosexuálna časť výborná a dokonca nehorázne sympatická ( = bohovský Nosálek, on akože vážne nie je teplý ?!), všetko ostatné kolíše spracovaním ( nie ideou ) medzi nudným, triviálnym, otravným a násilným... ale v konečnom dôsledku ten film aj tak nedokážem odsúdiť tak, ako som mal väčšinu stopáže v úmysle - ale to opäť jedine a predovšetkým vďaka perfektnému Nosálkovi, ktorý film proste utiahol na vlastnom výkone. (23.11.2014)

Pro mě úplně mimo. Zpackaná expozice, postavy začnou být protivné, ještě než jsou pořádně oživeny. Snaha o neukecané intimní drama, které ztroskotává na špatném řemesle scénáře a obsazení - pro mě je jedinou dobře obsazenou postavou matka Emy. A co se týká queer rozměru, tak největší sáhnutí mimo: povrchní, prvoplánové... Zajímala by mě ideální cílová skupina, pro kterou režisérka film zamýšlela. (04.04.2016)

Bude něco shnilého v kinematografii české, když si kritik na projekci díla podpořeného Českou televizí a Státním fondem kinematografie poznamená „Zlaté Babovřesky“. Až k takové kacířské myšlence doženou některé prvky titulu MY 2, společného scenáristického díla spisovatelky Radky Denemarkové a režisérky Slobodanky Radun. Říká si romantické drama, což přeloženo do běžné mluvy značí, že třicátnice provádí umělohmotnou sebeanalýzu slovníkem deníčku náctileté: „Nevím, co to provádím, nevím, kdo jsem, nemohu vymazat, že jsem žila ve lži, potřebuji se nadechnout.“ Zároveň se tváří i hýbe vždy dekorativně jako loutka, i když si jen maže rohlík máslem. Na začátku uteče od manžela, který ji podvádí, ke svému homosexuálnímu kadeřníkovi, jehož skoro nezná; poté s hostitelem dlouze rozpráví, bloumá po Praze, řídí mu city i domácnost, aby ve finále zjistila, že sdílení vany a náklonnosti asi nestačí. Stačilo se zeptat. Vztah žen a gayů představuje zajímavý motiv, ale v pojetí filmu MY 2 z něj crčí papírová nuda proudem. Většina postav v sobě nosí méně života než mobily, které tu zastávají podobně klíčovou úlohu jako v loňské Rozkoši; oba filmy spojuje také Jana Plodková v hlavní roli a obrazová hra s neonovým tepem města, přecházející v manýru. Kráska v tmavých brýlích kráčející nocí za doprovodu tklivého songu, to už je klipové klišé desetiletí.Nicméně právě kamera a střih zařizují snímku po deseti procentech výsledné známky coby malé ostrůvky profesionality uprostřed moře neobratnosti. Třetí desítku si připisuje Ondřej Nosálek, vzácný nositel zdravé přirozenosti, jehož projev se drží v bezpečné vzdálenosti od zjemnělých karikatur gayů.Věcné výjevy soužití, do kterých herec vnáší kouzelný humor, kdykoli brání vlastní rituály před vetřelkyní, stojí z celého filmu nejvýše; Nosálek má dokonce nádherné okamžiky, kdy vypadá, jako by se dění kolem sám upřímně divil. Jenže pak dorazí Milena Steinmasslová a Luděk Sobota jako hrdinčini rodiče tvrdící dceři, že ji zeť, jehož milují, zbil v sebeobraně – a v tu chvíli drama znovu padá. Až k bezděčné parodii, která představuje typicky začátečnické riziko; od přepjaté rozervanosti k trapasu nezamýšleného smíchu bývá totiž velice blízko. (15.06.2020)

Ústředním duem jsou Ondřej Nosálek, o kterém jsem nikdy neslyšel, a Jana Plodková, o které jsem slyšel, ale nic jsem s ni neviděl. A právě s představitelkou hlavní role jsem měl docela problém, protože občas hodně divně zní (nevím, jestli to jsou postsynchrony) a občas hodně šustí papírem. Dost mě zaskočilo, že je v jedné scéně vidět mikrofon, k tomu to má takové ty klasické dětské nemoci jako, že on mluví do plných dvěří, ale ona sedí za prosklenými. Největší problém ale je, že jakkoli se na některé scény dobře dívá a jiné jsou zase vtipné a zábavné, tak mě ale prostě vůbec nezajímá, jakým směrem se bude ubírat život třicetileté grafičky (to, že je grafička, jsem se dozvěděl až z obsahu na webu produkční společnosti). Postava matky, kterou hraje Milena Steinmasslová, je ovšem skvostná a Luděk Sobota jí také zdatně sekunduje. (20.11.2014)

Příběhy Radky Denemarkové jsou náročné. Peníze od Hitlera znám v knižním i divadelním podání. Oboustranná kniha Kobold také není jednoduché čtení. Film My 2 zanechá rozporuplné pocity. Herecky celkem přesvědčivé. Příběh je ale spíš neuvěřitelný. Navíc občas od dramatu sklouzává k (nechtěnému) úsměvu. (03.10.2017)