Ve jménu krve

Těžko se dá spokojit jen s eRkem. Zápletka nestojí za řeč, ale budiž. Pokrčenej xicht Mela Gibsona by před kameru neměl lézt už vůbec, nejde-li o akční film geriatrického typu Postradatelných, radši bych ho viděl na jiné židli. I tak to celé ještě s trochou tolerance jde ustát, bohužel závěr je tak prachbídnej, že to radši rychle dopíšu a mažu, nebo to ještě shodím na dvojku. Od Richeta vyložené zklamání, protože je to tupá blbost. 55% (04.09.2016)

„A potom proste len poviete ďakujem.“ Po dopozeraní tohto drsného filmu som si schválne prezrel Gibsonovu filmografiu, aby som netrepal sprostosti a tak môžem s čistým svedomím skonštatovať túto vec: videl som ho v drvivej väčšine jeho filmov a nikdy nebol lepší. Párkrát bol možno podobne dobrý (Znamenia, Výkupné, Odplata, Údolie tieňov, Expendables 3), ale lepší nebol. O to viac zamrzí priemerný, miestami až jemne nablblý scenár. No tvrďácky suverénna réžia a sebavedomý Gibson to vcelku dostatočne maskujú resp. kompenzujú. Nanešťastie, akonáhle Gibson z tváre zhodí svoju úžasne monštruóznu bradu, intenzita jeho výkonu slabne. Avšak V mene krvi je stále kvalitka. Kriminálna zápletka je úplne nezaujímavá, plná klišé (vylákanie dcéry, „zradca“) a kašle na základné veci (fakt by som rád videl súdny proces, na základe ktorého bola dcéra oslobodená od takých mimoriadne závažných trestných činov). No len čo sa začnú riešiť osobné vzťahy medzi otcom a dcérou, je to silné a dojemné. Akcie je minimum, ale tých pár desiatok sekúnd, čo tu je, je nakrútených s nekompromisným prehľadom. (13.01.2017)

Krásná poušť, ale ten zbytek se jí moc nevyrovnal. Ani ten Diego Luna s kruhy pod očima už na mě nefunguje jako dřív. Všechno je takové... standardní, země se nepohnula. Ani vlastně nevím, která scéna měla být emocionálním vrcholem filmu, zajímalo by mě, jestli to věděl aspoň Jean-Francois Richet. Myslím si, že dceru měla hrát jiná herečka. (30.03.2017)

Melu Gibsonovi je 60 a je prošedivělý, ale pořád na to má. Myslím, že věk příliš nepoznamenal jeho kondici ani herecké schopnosti. Od filmu jsem jinak čekal trochu konzistentnější příběh a vzhledem k některým scénám i aspoň trochu psychologie. Ale nevadí. Akce je fajn a kecací scény svůj smysl mají, nevyznívají jen tak do prázdna. A hlavně si z toho ještě z toho den po projekci (teď je na hodinách 0:17, aby nedošlo k nepochopení) něco pamatuju. Vypadá, že oslava zločinu na filmovém pásu nadobro končí, ale může to být jen moje intuice. I tak nemám důvod dát méně než 4*. (Projekce 12. 9. 2016, Kino Atlas, 20:00) P. S. Před začátkem filmu pustili na plátně rozhovor POMa s Jean-François Richetem a Melem Gibsonem. Pobavil jsem se stejně jako zbytek sálu. Nic ve zlém. (14.09.2016)

Blood Father není ničím ohromující ani novátorský snímek. Nemá ani předpoklad stát se budoucím kultovním filmem v rámci žánru, ovšem rozhodně jde o solidní příspěvek do filmografie Mela Gibsona, který mě bavil od samého začátku až do úplného konce a to takovým stylem, že jsem se ani u jedné scény nenudil. Richetův počin neoslní ani příběhem, který je značně jednoduchý a předvídatelný, avšak není to vyloženě na škodu. Mel Gibson možná ztratil popularitu v hollywoodských studiích, znepřátelil si řadu fanoušků a zprotivil se kolegům ze showbyznysu, ale svůj herecký talent a um rozhodně nikde "neprošustroval" a nepotratil, tudíž Blood Fathera táhne nejen svým silným charismatem, jež je podpořeno plnouvousem, hlubokými vráskami, namakanou postavou a šedinami, přičemž i poté, co si vousy oholí, zůstává mu šarmu na rozdávání. Mnozí diváci možná očekávali spanilé a velkolepé finále, kterého se sice nedočkají, avšak to, které nám tvůrci nabídli, se mi zamlouvalo, neboť působilo tak nějak uvěřitelněji, než kdyby hlavní hrdina vystřílel obrovský gang. Pochválit musím také prostředí, v němž se děj odehrává, herecké výkony Erin Moriarty a pochopitelně Gibsona, jemuž postava Linka, někdejšího mizery, jenž se snaží stát se lepším člověkem, neskutečně dobře sedla na tělo a tvoří tak určitou paralelu s bouřlivým osobním životem herce. (19.09.2016)