Bratr

Na snímku je nejzajímavější pohled na Rusko 90-tých let. Ona všude přítomná špína, nepořádek, bezuzdné pití, zmar, zbytečnost a národní hrdost, přičemž není na co. Sám příběh je pohádka amerického typu o spravedlivém, nezranitelném (v tomto případě ruském) supermanovi, který lehce a s převahou bez pomoci práva a policie vítězí nad všemi bídáky, aby nakonec jako ten nejlepší zůstal sám. (01.04.2018)

Lidi, kteří požadují po filmu "příběh", nebo kteří mají averzi ke všemu ruskému, tento film skoro jistě spolehlivě odradí. Mně osobně se ale líbil - a to nejenom pro moji afinitu k ruské kinematografii obecně, ale i pro rok vzniku filmu, který z něj už dělá správné devadesátkové retro, které bych se třeba nebál přirovnat k mému oblíbenému Leonovi. Pro mě osobně není bez zajímavosti, jak nehostinně zde Petrohrad vypadá - žádné "Benátky severu", ale pošmourné a nevlídné město, ne nepodobné komunistickému Minsku z mého oblíbeného filmu Milenec. Osobně Bratra řadím k tomu druhu filmů, kde je děj upozaděn a prim hrají postavy - ty jsou zde mimořádně podařené, a když má člověk na takový film náladu, může to skýtat výborný divácký zážitek. Hlavní postava - ve skvělém hereckém ztvárnění Sergeje Bodrova - je neuvěřitelný sympaťák, a celý film jsem mu držel palce, aby z toho vyvázl se zdravou kůží. Samotný závěr mě potom neobyčejně potěšil - tenhle film mi vyloženě sednul (mj. i díky nečekaně skvělému soundtracku; co mi naopak trochu vadilo, byla kamera, s těmi jejími věčnými otravnými stmívačkami). Když jsem se po zhlédnutí filmu dočetl, že ten charismatický chlapík Sergej Bodrov tragicky zemřel 5 let po vzniku tohoto filmu, v mé duši se rozlil smutek - škoda ho, byl to skvělý herec. Bratr po něm zůstal jako pozoruhodný doklad vzmachu ruského filmu na konci 90. let. (26.04.2016)

,,BUĎ ONI NEBO MY, BRATŘE!“...... /// Danila má po vojně a nemá práci. ,,ZDECHNEŠ V BASE! JAKO TVŮJ NEŠŤASTNEJ FOTR.“ Když je mu jasný, co ho teda čeká, nezbejvá, než se vydat do Leningradu za Vítěnkou. Jsou stejný krve, nahrazoval mu tátu. A na světě nemá nikoho bližšího.... Líbí se mi ponurost Ruskýho světa. Život mladýho Danily není žádnej Discopříběh. Připomíná spíš ten z Mandragory. I díky tý ruský hudbě. A protože nedokážu psát takový ty kydy o tom, že je to nejdůležitější ruský "nemichalkovovský" film 90. let a že režisér i scénárista Balabanov ukázal svůj názor na to, co se koncem 90. let v Rusku děje napíšu jen, že se mi to líbilo pro svoji syrovost a realitu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že v Rusku každej brácha nemusí mít príma bráchu. 2.) Kvůli Křídlům od Nautilus Pompilus bych i zabil. 3.) Nevím k čemu je dobrá brokovnice s uřízlou hlavní a hřebíky bez hlaviček. 4.) Thx za titule ,,jilekl“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (19.08.2011)

Ruský thriller o chladném ruském zabijákovi, který předčí svého staršího bratra. Jeho "kamarádem" je německý bezdomovec, přežívající na petrohradském luterském hřbitově. Marně jsem ve filmu hledal nějakou myšlenku. Napínavé to je, ale pouze na jedno zhlédnutí. Balabanovův Topič se mi zdá lepší, i když ani tam žádné hlubší myšlenky nejsou. (19.12.2015)

Poctivé čtyři kousky, zbaštil jsem i napodruhé s odstupem času. To ten pravý ušmudlaný ruský kolorit, styl bez napodobování zápaďáckých klišé, drsnost bez šokujících krvavých detailů, hlavní hrdina ani úplně psychopat, ani úplně nejhodnější medvídek, konec ani hloupý hepáč, ani srdcervoucí trága. Zkrátka to smrdí životem, ač je to jenom zábava a na nic víc si to nehraje. (10.11.2013)