Bratr

Realistická drsná chuťovka z postkomunistického Ruska, kde hodnota života člověka je nulová a zvlášť v anonymním velkoměstě bez zázemí a s pozadím neúprosného zákona volného trhu... a už Oldřich Nový v jedné krimi odehrávájící se v Karlových Varech (Kde alibi nestačí) pronesl krásnou větu: "Vážený pane, svoboda bez peněz je jen klamná představa.." ... tak v tomto případě to platí dvojnásob aneb bez peněz obzvláště do Ruska nelez... (31.01.2006)

Upilovaná brokovnice - toť rajský pohled, ale celé je to jakési podivně... cizí. Ruské. Nelogické chování předčasně dospělého vojenského drsňáka občas nejde na rozum (např. scéna na tržnici - tlumič vyhodí, aniž by vystřelil a poté, co se převlékne, aby byl nenápadný, zase začne prchat). Ale úplně zlé to nebylo. Navíc jsem čekal, že Tatar bude jako nájemný vrah větší masér! (11.03.2010)

Lidi, kteří požadují po filmu "příběh", nebo kteří mají averzi ke všemu ruskému, tento film skoro jistě spolehlivě odradí. Mně osobně se ale líbil - a to nejenom pro moji afinitu k ruské kinematografii obecně, ale i pro rok vzniku filmu, který z něj už dělá správné devadesátkové retro, které bych se třeba nebál přirovnat k mému oblíbenému Leonovi. Pro mě osobně není bez zajímavosti, jak nehostinně zde Petrohrad vypadá - žádné "Benátky severu", ale pošmourné a nevlídné město, ne nepodobné komunistickému Minsku z mého oblíbeného filmu Milenec. Osobně Bratra řadím k tomu druhu filmů, kde je děj upozaděn a prim hrají postavy - ty jsou zde mimořádně podařené, a když má člověk na takový film náladu, může to skýtat výborný divácký zážitek. Hlavní postava - ve skvělém hereckém ztvárnění Sergeje Bodrova - je neuvěřitelný sympaťák, a celý film jsem mu držel palce, aby z toho vyvázl se zdravou kůží. Samotný závěr mě potom neobyčejně potěšil - tenhle film mi vyloženě sednul (mj. i díky nečekaně skvělému soundtracku; co mi naopak trochu vadilo, byla kamera, s těmi jejími věčnými otravnými stmívačkami). Když jsem se po zhlédnutí filmu dočetl, že ten charismatický chlapík Sergej Bodrov tragicky zemřel 5 let po vzniku tohoto filmu, v mé duši se rozlil smutek - škoda ho, byl to skvělý herec. Bratr po něm zůstal jako pozoruhodný doklad vzmachu ruského filmu na konci 90. let. (26.04.2016)

Předchůdce ikonické klasiky Guye Ritchieho Sbal prachy a vypadni; o poznání méně humorný a zběsilý, ale zato opravdovější a ryzejší. Rusko si zrovna sahá na své dno. Prohrálo první Čečenskou válku a zatím ještě netuší, že ho čeká druhá. Lidé přežívají jak jen umí, protože stát má co dělat, aby se postaral sám o sebe. Danila si z toho těžkou hlavu nedělá. Nějak bylo, nějak bude. Když se objeví problém, vyřeší ho tak, jak ho to naučili v armádě - efektivně a bezohledně. Rozpočet filmu byl deset tisíc dolarů, takže je jasné, že na žádnou výpravu nebo kulisy nebyly peníze. Alexej Balabanov by je stejně nepotřeboval. Své filmy točí bez kříkras a v lokacích. Hutnou atmosféru umí vykouzlit i v oprýskaných ulicích Petrohradu a v rozhrkané nákladní tramvaji. Film je díky tomu někdy až nepříjemně realistický, ale občas naopak působí skoro jako dystopie z nepříliš vzdálené budoucnosti. Pátou hvězdičku přidávám za výborného Sergeje Bodrova. (02.09.2024)

Film z doby, kdy inflace ve vybrakovaném Rusku byla taková, že jeden meloun stál 1200 rublů. A puška milión. Příběh mlašího bratra Danila, který přijel hledat svého staršího sourozence. Jenže ten se zapletl s mafií a mafie jde brzy i po Danilovi. Ve filmu se vyskytuje celá řada menších rolí a vše dohromady podává obraz zpustošené země. (18.09.2020)