Respire

Mezi režisérkami, na které s v poslední době shodou několika náhod dívám, jsme našel konečně jednu, která mi bytostně nevyhovuje. Nevadí mi pohledy na ponožky ležících dívek (ani jiné rádoby umělecké pohledy na běžné věci), spíš bych je nerad někde potkal, jako řidič ani jako učitel, jinak by snad k tomu nemohlo dojít. Tím jsem jen chtěl naznačit cizost prostředí povšechně mladého ženského elementu (mnohý Němec by nejspíš řekl: "Tja, diese Frauenpersonen..."). Prostoduché příměry (kokotice a muškát) spíš opruzují než přivádějí na stopu a odhalují skryté souvislosti. Ostatně, moc skrytého tu stejně není, na Sáru se stačí podívat, a hned víme, v jakém rozměru se pohybuje (a na Charlie jakbysmet). Pozn: Škoda, že zde není Verbalův komentář, tuším, že bych ho podpořil. (15.12.2017)

Charismatické herečky, mezi nimi atmosféra, která by se dala krájet, a i přes všechny filmy na podobné téma, které jsem kdy viděla, jsem neměla nejmenší ponětí, co se stane dál a jak to celé dopadne. Příběh si mě vodil úplně se stejným přehledem jako si Sarah vodila Charlie. A konec, ten jsem nečekala už vůbec a nechal mě překvapivě bez dechu, rozseknutou, s vědomím, že tohle si budu pamatovat. (01.09.2019)

Nakoniec neviem kto tu bol väčší magor. Príbeh o priateľstve dvoch dievčat kde jedna je šedá myška(ale neskutočne krásna) a druhá je príťažlivá perská mačička. A aj keď myška vie, že ju môže mačka zožrať aj tak ju stále púšťa do svojho srdca ... Každopádne som čakal, že odhaľovanie( samozrejme charakterov ) príde o dačo neskôr. Vedľajší príbeh rodičov mohli bez mihnutia oka vyškrtnúť a viac sa venovať dievčencom ... Každopádne si musím pozrieť filmografiu Joséphine Japy, to dievča ma zasiahlo ... (13.08.2016)

SHE'S DONE IT AGAIN! Po excelentní vztahovce na úrovni milenecké a sourozenecké přichází pro změnu jiná na úrovni kamarádské - a i když tentokrát nejde o zcela stoprocentní záležitost, pořád Mélanie nabízí velice záslužnou porci invence. Zaprvé dala velkou příležitost Joséphine Japy, která se nyní po zásluze uchází o Césara pro nejslibnější herečku roku. Hřejivý úsměv, přirozený projev a doslova dechberoucí finální scéna by jí nakonec úplně klidně mohly přihrát i celkový triumf. | Zadruhé dala "pískotu v uších" docela nový rozměr; viz závěrečné minuty, kdy tenhle (poslední dobou až přemnožený) atmosférický prvek dokonale rezonuje s myšlenkovými pochody hlavní hrdinky. | Zatřetí dala všem lekci z tvorby názvu filmu. Jednoduchý, a přece funkční v tolika různých rovinách. | A konečně začtvrté: její, respektive Potierův cit pro kompozici prostě nemá chybu. Opravdu zážitek sledovat tyhle dva při společné práci. (24.02.2015)

Mal som dojem, že tento príbeh nie je vycucaný z prstu a dve scenáristky priniesli do filmu niečo zo seba, zo svojich skúseností. Charléne je tak trochu dvojníčka režisérky, možno to nie je úplne náhoda. Len je toho tu na mňa nejak veľa pokope, že až si z toho komplikovaného života neviem zobrať ponaučenie. Možno je to film o tom, že ak mne ubližujú, tak ja budem ubližovať iným a mám na to právo, alebo o kontraste extrovertnosti a introvertnosti, alebo proste iba o ľudskej, pubertálnej zlobe, alebo o nefunkčnosti vzťahov a inštitútu rodiny všeobecne. Asi úplne o všetkom. Prečo ale nakoniec nižšie hodnotenie? No pre ten vychvaľovaný záver. Ten sa totiž od určitej chvíle dosť zjavne ponúka a je nám aj nakoniec naservírovaný ako na podnose. Že budú mnohí adorovať režisérku za to, že dokáže byť depresívna až na hranu znesiteľnosti, plne chápem, ja som proste dúfal, že to celé vyústi niekam inam, čo by ma prekvapilo a zároveň tomu dalo ešte väčší zmysel, aký to teraz má. (23.05.2016)