Kavkazskij plennik
Obsahy(1)
V inspiraci stejnojmennou povídkou Lva Nikolajeviče Tolstého je vyprávěn příběh ze současnosti odehrávající se na blíže neučeném místě Kavkazu. Dva ruští vojáci se dostanou do zajetí v domě starého horala, který je chce vyměnit za svého syna, uvrženého do ruského vězení. Filmová událost roku 1996.
Do současnosti zasazený přepis klasické povídky Lva N. Tolstého Kavkazský zajatec (před 11 lety zvítězil na karlovarském festivalu) jen dokazuje, že některé příběhy jsou věčné, že se mění jedině vnější reálie. Snímek vypráví o dvou vojácích ruské armády, zajatých kavkazskými horaly. Jedním je starší, notně již zcyničtělý důstojník Saša (Oleg Meňšikov), pro něhož se armáda stala jediným domovem. Druhým je sotva odvedený mladíček Váňa (Sergej Bodrov ml.). Únosce, majestátně vyhlížející patriarcha Abdul (Džemal Sicharulidze), naivně věří, že tak dosáhne snaze propuštění svého syna, zajatého ruskými vojsky.
V inscenačně úsporných tazích načrtává režisér Sergej Bodrov nejen vztahy mezi oběma zajatci, ale také konfrontuje ruskou "velkopanskou" mentalitu s kavkazskými horaly a jejich rodovým uspořádáním. Nezajímá jej pouze dobrodružná zápletka, související třeba s pokusy o útěk. Zjišťuje, že se střetávají dva rozlišné světy, které si nemohou porozumět. Bodrov sice nechce démonizovat či naopak obhajovat ani jednu stranu, spíše jej zajímá osudová spirála narůstajícího násilí, kdy jedna odvetná akce probouzí ještě ostřejší odezvu, avšak ruská armáda je přece jen vylíčena (aspoň ve svém důstojnickém sboru) jako figurky ovládané představou imperiální nadřazenosti. Hrdí a mlčenliví Kavkazané, jejichž svět ovšem také není přiblížen víc než v několika vnějších frázích (muslimská modlitba), však své konání motivují odedávnými zvyklostmi a není v něm prvek akutní osobní nenávisti (třeba později zabitý hlídač zajatců, kdysi odsouzený za zabití své nevěrné ženy na Sibiř a tam zbavený jazyka, by měl všechny důvody nenávidět Rusy, ale komunikuje s nimi bez jakékoli zášti, dokonce přechází i výzvy, aby si s nimi zazpíval - a notuje mručením).
Svůj podíl na konečném vyznění má i kameraman Pavel Lebešev. Silné působivosti dosahují přírodní scenérie kavkazských hor, kde vesnička z leteckého pohledu připomíná vlaštovčí hnízda přilepená na příkrém úbočí. Také průhledy do aulu, jehož život tepe svým vlastním rytmem, obsahují hodně emocionality, prostředí, kde se svým způsobem zastavil čas a kde tradice krevní msty náhle narážejí na anonymitu viníků (ruská armáda), je ovšem postiženo velice krevnatě a s nepochybnou pokorou vůči lidem, jejichž klid narušila imperiální politika velkého souseda. - Jan Jaroš (Letní filmová škola)
(více)Recenze (73)
Počkat si na film šestnáct let se někdy vyplatí... krásný filmový zážitek s velmi silným vyústěním... jak jsem se kdysi někde dočetla, každý muž, který chce jít do války, by na to měl mít písemné svolení své matky (zde i otce)... možná tehdy by už konečně nebylo žádných válek... podobně laděný film: Ďáblové na prahu: http://www.csfd.cz/film/123899-guizi-lai-le/ Kavkazského zajatce možno zhlédnout v ruském originále zde: http://www.youtube.com/watch?v=sDvjpV3iYwA ()
Kavkaz - země, kde se nevaruje před ránou nožem, neberou zajatci. Země, kde se nezápasí na žíněnce, ale na tvrdém plechu. Ledacos o této zemi bylo řečeno ve filmu 12 N. Michalkova, hodně jsem se dověděla i tady. Tvrdý život místních obyvatel, válečný stav s Ruskem. Snaha otce získat zpět svého syna a matky získat zase toho svého. Jak to dopadlo, uvidíte sami. Moc krásný protiválečný film. Je mi líto, že Sergej Bodrov ml. (představitel "sympatičtějšího" Rusa) zemřel tak mladý, byl to velký talent. Osudným se mu stál právě Kavkaz. ()
Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdy, nakonec ke čtyřem vydatně pomohla výtečná kamera a solidní scénář. Co by Kavkazskému zajatci mohly mnohé filmy závidět, je nepředvídatelnost děje a především řada amerických filmů pak absenci zbytečně kupeného patosu. Film působí dost beznadějným dojmem, líbilo se mi, že se v konfliktu nepřidává na žádnou stranu. Oleg Menšikov vypadal, že si roli docela užíval. ()
V úvodnej titulke znajúc podporu Ministerstva kultúry danej krajiny je jasné, že zajatci by si svoje úlohy len ťažko mohli vymeniť. Teda, že ruskí vojaci by väznili kavkazských povstalcov. Odhliadnuc od tejto veci, je to prekvapivo dosť zaujímavá štúdia daných pomerov. Najmä, ak sa zo zdanlivo cudzích ľudí stanú aj spojenci a naopak. Izolácia a beznádej je skrátka hrozná vec. Stojí zato si teda na tých 100 minút zamoralizovať, spoznávať a skúmať trináste komnaty zúčastnených. Bodrov dáva každej strane priestor, snaží sa svojim divákom predostrieť ich motiváciu a snahu vysvetliť ich konania, z ktorých pramenia často krát i príšerné veci. Tá kvalite samozrejme z veľkej časti ovplyvnená kvalitou poviedky. Predsa, čerpať od takej kapacity, akou je Tolstoj, to je teda niečo. A uviesť to do modernejšieho prostredia (vedz súčasného) je už plus pre tvorcov. ()
Ruský film o vojne, ktorý vyznieva až protirusky? Jedinečnosť? Náhoda? Zámer? Objektivita? Ťažko povedať, ale ja tomu nedám plný počet skôr z dôvodu, že ľudia z Kaukazu tu boli o niečo v lepšom svetle vykreslení ako ruskí, to sa ešte o druhej rusko-čečenskej vojne nechyrovalo, ani o útokoch v Dubrovke, Beslane, v moskovskom metre a mnohých iných. Veď práve prvá vojna, v ktorej sa odohráva film mala okolo 5 700 obetí na ruskej strane a okolo 17 000 na čečenskej a pritom počty civilných obetí sa odhadujú niečo medzi 30 000 a 100 000. Druhá zas okolo 7 500 a podľa neoficiálnych údajov až okolo 11 000 padlých na ruskej strane a okolo 16 300 na čečenskej a spolu s civilnými obeťami sa počet mŕtvych z tejto vojny šplhá okolo čísla 75 000. Práve to, že to nebol úplne rovnocenný film mi nedá, ale inak je to prekvapenie. Je to pohľad do kultúry tak Rusov, ako aj obyvateľov Kaukazu, všetko v pozadí inak zaujímavého deja, kde vzniká priateľstvo, ale realita vojny, hrdosť, pomsta, všetko ničí, pritom je to všetko tak uveriteľné, je to akoby z časti dokument, ešte aj na dnešnú dobu to má čo povedať, veľmi dôveryhodné, niekedy vtipné, ale zároveň drsné, smutné s rozpačitým pološťastným koncom. Mne sa to však veľmi páčilo, zaujímavosť tkvela v detailoch, pri rozhovoroch, prostredí, psychológiou, ukážke ako otec nezniesol, že jeho syn slúži pre Rusov a tak ho sám zabil zbraňou od Rusov, no hlavne výkone hlavných postáv. Tento film je akoby nadčasový, spôsobuje to neznáme odľahlé miesto, živé sny s mŕtvym kamarátom, filozofovanie, proste spĺňa náročné kritériá a má, čo povedať aj dnes, ja som mu tipoval rok 2006 alebo 2007 a čuduj sa svete, ono je to ešte o 10 rokov staršie, odo mňa menšia poklona. ()
Galerie (46)
Photo © AO Karavan
Zajímavosti (4)
- Asi třicet kilometrů od místa natáčení probíhaly skutečné boje mezi Rusy a Čečenci. Místní muslimští partyzáni sloužili štábu a hercům jako bodyguardi. (džanik)
- Film je “modernizací“ krátké povídky L.N.Tolstého. (džanik)
- Když místní vojáci zjistili, že je amatérská herečka Mechralijevová placena v dolarech, vzali celý štáb jako rukojmí do té doby, než se přešlo na rubly. Natáčení pak pokračovalo, jakoby se nic nestalo. (džanik)
Reklama