Angelika, markýza andělů

(Komentář se vztahuje k sérii jako celku.) Angelika je emancipovanou ženou v tom smyslu, že si je vědoma své sexuální přitažlivosti, a této zbraně bez nejmenších skrupulí užívá jako hlavního prostředku dosahovaní svých cílů. Baží po moci, bohatství a slávě, a jelikož je sobecká, mstivá a umí využít příležitosti, ve světě nadržených mužů, ochotných udělat pro noc s ní cokoli, jsou jí všechny cesty otevřeny. Je-li toho potřeba, cele se nabídne, ale žádnému z užitečných nedá o nic víc, než je nezbytné; hranice mezi svůdným pohledem a urážlivým odmítnutím je velmi tenká. O to víc si však poté užije úplné oddání se kdejakému chuďasovi. Je totiž paní svého těla. A na tohle všechno je Angelika náležitě hrdá a právě pro tohle ji všichni obdivují, případně na ni žárlí. Mnoho jiných stránek její povahy nám seriál až do posledního dílu, jenž ji naopak vykresluje jako zásadovou hrdinku, nepředvádí, a tak spíše než živoucí bytost připomíná ženský živel, jenž si chce vynahradit všechno, co mu muži po staletí upírali, a ještě se jim přitom pomstít - a to na místě, kdy by to jeden příliš nečekal, ve Francii Ludvíka XIV. Ta je (i s dalšími lokalitami) zpodobněna atraktivně a mnohdy dýchá dobrodružstvím, a zejména kvůli ní mám tuto sérii rád. Převážně je žel toliko kulisou Angeličiny seberealizace, přičemž i příběhově jsou jednotlivé filmy nevyrovnané: zatímco jeden (druhý) je krajně zkratkovitý a zachycuje přehršel událostí, jiný (třetí) si pro změnu vystačí s pár scénami, jejichž podrobnost přesto nezajistí ani základní dějovou věrohodnost. Za nejlepší tak považuji ten úvodní a závěrečný, jenž se zdá alespoň něco skutečně vypovídat o prostředí, v němž se odehrává, je dějově nejsoudržnější a vystupují v něm nejzajímavější postavy. (03.01.2015)

Jako největší romantik 20 a současně i 21.století samozřejmě nemůžu ignorovat film, ve kterém je láska větší než nekonečnej vesmír. Mám akorát pár drobných poznámeček, k tomuhle krásnému zamilovanému cvrlikání. Především ta Žofrého jizva, proboha tak bohatej chlap by si jí jistě i tenkrát mohl dát nějak kosmeticky upravit, byla poměrně hluboká a příliš široká a otevřená a nebylo mě příjemný na ní furt koukat a že jsem na tu jizvu čuměl pokaždý, když na ní byl závěr, nechápu proč. Samozřejmě je strašně krásný vědět, že nejhezčí dívky na naší zemi sní o hnusným chlapovi co kulhá, to mě u holek dává jisté naděje. Holky totiž jistě nezajímají peníze a krása, holky sní jen o čistotě srdce.....och jak krásné. Jak se s ní nevyspal a poctivě čekal, až to bude z lásky.....zase nádherné, ale zkuste se dneska nevyspat s holkou tak měsíc a nabere Vás vidlema na hnůj. Těma zamilovanýma očima jak se na Angeliku díval snad i když spal, to je jiný než my, co holky? My dnešní muži, máme nejzamilovanější pohled, když vidíme naše hokejisty se zlatou medailí na hrudi. Mimochodem všimli jste si, že by Angelika někdy vařila...no já nevím, ale láska prochází žaludkem, takže zatímco ženy sní o tom, jak jim chlap řekne, to, co Žofré Angelice, my sníme o dobrém teplém jídle na stole . Angelika může bejt ráda za ten konec v tom filmu, protože jinak by se to jistě zvrhlo časem v rodinou rutinu. Žofré by vydělával jak černej, aby mohla Angelika chodit pěkně oblíkaná a Angelika by buzerovala pohunky ať vařej, perou a žehlí. Doufám, že po tomto komentáři budu platit za největšího romantika CSFD, tak jako pro mě platí, že jsem slyšel nejpovedenější a nejpodmanivější romantickou hudbu vůbec, viděl nejkrásnější markýzu na světě, pochopil, že i chlap, který kulhá a má jizvu může imponovat každé ženě a především jsem byl rád, že i sladký román může chutnat a moc. (20.10.2007)

Je to hloupé?Ano.Je to naivní?Ano.Ale taky co čekat od skoro 60 let staré červené knihovny.Já Angeliku neviděl takových 25 let,nepamatoval sem si z ní vůbec nic a až na pár detailů jako třeba prapodivné skoky v čase sem se vlastně bavil.Chce to sice mít tu správnou náladu,ale jednou za čas něco podobného nemůže ničemu ublížit...70% (09.02.2021)

Dnes již klasický romantický film z doby krále Ludvíka XIV. Je to v podstatě červená knihovna, ale velice kvalitní co se týče obsazení, herectví, kostýmů a mimo jiné také brilantního českého dabingu (Vinnetou a Angelika mají snad nejlepší dabing ze všech u nás nadabovaných filmů). Angelika (Michéle Merciérová) je opravdu krásná, démonickému Joffreyovi de Peyrac (Robert Hossein) to sluší i s jizvou a advokát (Jean Rochefort) je chvílemi nenápadná, chvílemi výrazná postava, která proplouvá většinou dílů série. Konec filmu, skloubený s hudbou Michela Magna, je opravdu silný. Sladkobolné romance nejsou můj styl, ale na tohle se mohu podívat pokaždé. (10.09.2005)

Mám sérii filmů o Angelice ve veliké oblibě. Moc se mi líbí sytý a jakoby zrnitý obraz filmů z 60. a 70. let, dodává především historickým snímkům na autenticitě. Mrzí mě, že se dnes už takto netočí nebo už to technika nedovoluje. Angelika bude nejspíš příkladem dokonalého romanticko kýče, který staví na krásné hudbě, krásné ženě, charismatickém Peyracovi a přesvědčivé výpravě a kostýmech. Výsledný dojem je posílen precizním českým dabingem z dob, kdy byl ještě český dabing pojmem s velkým P. Z prvního příběhu o Angelice mám nejraději scénu, v níž Angelika spěchá zachránit Joffreye před popravou upálením - ta zoufalost a spěch posílené gradujícím sborovým hudebním podkresem je, nebojím se to říct, jedna z nejkrásnějších filmových scén! (28.01.2004)