Báječná Angelika

Dějově dost splašeny až nahušťeny, nezajimavy a v mnoha scénách silně naivní a se sklonem ke kýčovité romantice. Zbývá jen ta krása Michelle Mercier, akorát tu pihu na konci si mohla odpustit. A seznam chlapů, co Angeliku vošahávali, vojeli nebo chtěli vojet, se rozrůstá... i když nechápu, jak o ní všichni píšou, že to byla v podstatě děvka. Vypočítavá jo, ale děvka, to zas tak moc ne. Aspoň zatím. Oproti prvnímu dílu mě to moc nebavilo, ale zas vyloženě šit to nebyl... (10.12.2016)

Doutnající zbytky Jeoffreyho ještě ani nebyly smeteny na lopatičku a už vzplane vášeň k Nicolasově bambitce u pasu. Připustit, využít, teatrálně oplakat jejich smrt. To je postup, při kterém muži slouží jako příčky žebříku, po kterém markýza čokoládového byznysu (osobně bych ji spíš viděl na provozovatelku sítě vykřičených domů) stoupá za mocí a mstou a pro samé přemýšlení nad tím, komu dát, aby z toho něco káplo, ani nemá čas na své vlastní děti. Myslím, že označení čachrářka či kramářka jsou od bičem práskajícího bratrance de Plessis-Bellière zbytečnými eufemismy.. Druhému dílu romantické modly mimo jiné zoufale schází nějaká gradace a jediný její přínos spatřuji v tom, že může stimulovat představivost Škopkových, když na ně jednou za kvartál vleze starý Škopek.. (12.08.2019)

Tentokrát je film o pomstě z lásky. Angélique, nyni de Peyrac (půvabná Michéle Mercier) se už naučila dostatečně ovládat a využívat muže ve svůj prospěch. Nejdříve Nicolas (Guiliano Gemma), vůdce jedné pařížské zlodějské bandy, se za Angeliku mstí a plní její každé, byť i nesmyslné přání, které jeho bandu přivedlo do problémů. Až za to zaplatil vlastním životem. Pak přišel na řadu Bourjus (Noel Roquevert), hostinský, díky němuž začala Angelika legální dráhu hospodské. Pak Claude le Petit, básník Špína (Jena-Louis Trintignant), jehož básněmi se mstila na těch, kteří byli účastníky krvavého večírku v její hospodě, a které se mimo jiné účastnil věvoda Filip Orleánský (Robert Porte). Samozřejmě Desgrez (Jean Rochefort), nyní šéf královy osobní policie, který je vše ze staré známost promíjel a jehož prostřednictvím získala patent potřebný k provozování čokoládovych barů. Ten jediný po ní nepožadoval sdílení lože. A pak samozřejmě její bratranec Phillippe de Plessis-Belliéres (Claude Giraud), sice arogantní a zadlužené hovádko, když zatoužila se prostřednictvím sňatkem s ním dostat se zpět na královský dvůr. A i když Phillippe vztekle odolává, tak Angelika už má zaseklý drápek a docílila svého plánu. Takže z Angeliky se stala žena, která prostřednictvím svého půvabu a chlípnosti mužů dosahovala toho, co chtěla. (19.12.2010)

Angelika, ta kurvička si to v tomto díle rozdá hned se třemi muži a na svého Žofríka si ani nevzpomene. Navíc je nemilosrdně a chladně vypočítavá, prahne po moci a majetku a udělá vše pro to, aby se dostala zpátky ke dvoru. Já pro ni mám ale pořád slabost a navíc miluji Francii 17. století, která je v těchto filmech ztvárněna opravdu dobově i se vší svou brutalitou. (11.08.2019)

Druhý díl "Angeliky" je sice také přehlídkou kostýmů i bitek, které patří k romantickým historizujícím filmům, ale oproti prvnímu dílu postrádá trošku víc napětí, smyslem filmu je ukázat přeměnu křehké mladé ženy, zkoušené osudem, v ženu rozhodnou až tvrdohlavou, která jde vskutku pragmaticky přes překážky k dosažení svého cíle. Před podnikatelské aktivity až k navrácení titulu markýzy sňatkem se svým bratránkem. Naivní divák může myslet dle závěrečné scény, že v tom byla skutečná láska. A tak jediným větším zážitkem celého průměrného děje (kromě nesporného výborného herectví J. Rocheforta) je právě tato scéna ve Versailles, kde za bazénem pod stromy nejsou odstraněny lavičky z moderní doby, na nichž jsem kdysi ve Versailles odpočíval na výletě s dcerou... Opravdu milé. (19.08.2017)