Tři mušketýři: Královniny přívěsky

Jako skalní fanda americké (mezinárodní) adaptace z roku 1973 jsem šokována tím, jak moc se mi tahle nelíbí. Výhrady mám asi ke všemu, ale nejvíc k hereckému obsazení, protože jsem se za celou dobu trvání filmu nebyla schopná od sebe ty jednotlivé úlisné chlápky s knírem rozeznat. V tomto směru se blýskl pouze kardinál Richelieu, protože byl v červeném, aspoň za to dík. Ale zda je tamten knírač d'Artagnan nebo Buckingham, když si pořád mění šaty, to bylo opravdu nad moje síly. Taky mě docela rušila neustálá jásavá hudba, podivně historizující, ale nikoliv historická výprava a absence nějakého protipólu k neustálé snaze o vtip a srandu. Já chci taky temnou stranu síly. (04.07.2009)

Jak to tak sleduji, tak mezi fanoušky filmových zpracování Dumasova slavného románu se sformovaly dva poměrně vyrovnané tábory. Jedni mají za to, že nejlepší adaptací je snímek s hvězdným mezinárodním obsazením v čele s Michaelem Yorkem, druzí velebí francouzskou verzi s Gérardem Barrayem. Já si myslím, že jsou zdařilé obě (i v celkovém průměru se liší o jediný procentní bod) a určitě jseu to dva nejlepší počiny na toto téma. U obou pak nalezneme větší či menší odchylky od předlohy, ale ne zas takové, aby příběh zcela zdeformovaly, jako se to podařilo v mnohých jiných případech. Ani jednu z verzí však nevidím na plné hodnocení - tuto z Barryyem konkrétně pro občas nevydařené komické scény a hlavně pro neuvěřitelně odfláknutý a urychlený konec (nejvíce jsem zíral, když d´Artagnan pár momentů po smrti své lásky odjížděl do boje ve výborné náladě a s širokým úsměvem na rtech). Co bych naopak kromě solidní výpravy, pěkných kostýmů a na rok 1961 celkem povedených šermířských soubojů vyzdvihl je herecký výkon a fyzické dispozice M. Demongeot v roli zrádné Mylaydy:-) (07.08.2009)

"Bude mi ctí Vás zapíchnout." Věčně spěchající, vyřehtaný a nadržený gaskoněc d'Artagnan mě hodně bavil, i když jeho radosti z každého rozkrájeného gardisty až tak úplně nerozumím. Ovšem pobavil mě i jeho nemravný meč, který se rád ukazoval nahý, mušketýři se skvěle uráželi a rozhodně mě pobavila paní Bonacieuxová, kterak oslovovala svého muže "pane manželi". Asi na tom taky budu taky trvat. (15.04.2018)

Tak tohle je ta starší zfilmovaná verze Tří mušketýrů? Zdála se mi taková jasnější, čistější a estetičtější, než ta z roku 1973. [odkaz. Kostýmy vypadaly tak hezky, že jsem měl chuť si nějaký takový koupit a chodit v něm. Postavy byly neuvěřitelně charismatické, sympatické, inteligentní a dialogy mezi nimi měly vtip a šmrnc. Příběh mladého, krásného, statečného a velmi bojeschopného šlechtice D’Artagnana, který se vypravil z rodného Gaskoňska, aby se v Paříži přidal ke královským mušketýrům – Atosovi, Portosovi a Aramisovi. Tito čtyři mušketýři společně ve službách krále bojují za pověst královny Anny Rakouské, proti které kuje pikle vychytralý kardinál Richelieu, kterému věrně slouží gardista Rochefort a krásná blondýnka jménem Milady. D’Artagnan se nejenže ukáže jako ochránce královské rodiny, ale navíc sbalí krásnou Konstanc Bonacieux, kterou přebere majiteli domu, u kterého žije v podnájmu – jak mohla být tak krásná a mladá žena vdaná za postaršího a obézního chlápka? Tento film je prostě krásný od začátku do konce! (25.06.2024)

Hezké a milé zpracování Dumasova nejslavnějšího románu (a také jeho největšího prokletí), kde mi vadil snad jen neustálý přiblblý úsměv D'Artagnana a mírné ignorování zbylých třech mušketýrů. Ale jinak jsem byl spokojen, tyto francouzské historické filmy mám ve skrze v oblibě a tak mi z toho vycházejí příjemné čtyři hvězdičky. Mimochodem, filmaři tu historickou Paříž podali celkem jednoduše... jedna ulice a na té je všechno! :D (16.02.2011)