Chléb, láska a žárlivost

Druhé a ďalšie pokračovania úspešných filmov spravidla nedosahujú úroveň prvotiny. Sú aj výnimky, ako Terminátor a nie sú zriedkavé ani prípady, že si pokračovanie zachová úroveň prvej časti. To je aj prípad filmov Chlieb, láska a ... Ide o typické pokračovanie, v ktorom sa rozvinie predchádzajúci dej, postavy sa pomenia iba minimálne a divák má pocit, že ide o jeden film rozdelený na dve časti. A tieto časti k sebe patria ako siamské dvojčatá. (05.09.2020)

Italský víkend, část druhá. Ve všech ohledech dost podobné jako první díl, je znát, že se zřejmě natáčelo najednou anebo bez prodlev. Rozdíl v mém hodnocení je dán jen tím, že "Žárlivost" je o dost vtipnější než "Fantazie", především díky přítomnosti Annarellina syna Ottavia, se kterým si strážmistr Carotenuto vyměňuje šťouchance. Činí tak hlavně za zády matky, před kterou na oko hraje roli hodného strýčka, pardon, tatínka, co je radostí bez sebe, že možná vyžení takového rošťáka. Že by se i tady pro volyňskou trilogii "Trošku" inspirovali? Příště prosím bez smutných zvířecích epizodek! (26.10.2013)

Víte ... pamatovala jsem si ji - "Výtržnici", kterak jede malebnou kamenitou krajinou na svém oslíku. Nic víc z jejího příběhu mi v paměti nezůstalo. Pravda - když to tak počítám, od našeho seznámení uběhlo už stěží uvěřitelných 40 let ... ne-li více. Nicméně tady a teď se ke mně vrátila - to aby se mi připomněla ... aby se s vrozenou zvědavostí nenápadně a trochu koketně pozeptala, zdali jí to sluší tak jako tehdy - i když má na sobě jen prostý a chatrný šat. Což o to - co se jí samotné dotýká, nezestárla ani o jednu jedinou vteřinu: Zůstala pěkná a svěží a prostořeká a nevinná ... její půvab má zvláštní kouzlo, nezávislé na čemkoli pozemském a reálném - snad kromě lásky. Se zápletkou je to ovšem o něco horší: Není tak důvtipná ani tak osobitá, aby se dokázala oprostit od okovů času. Snad že je trochu afektovaná ... snad že některé její nápady (jakkoli neotřelé a zábavné) zůstávají jaksi nedotažené - nevyuživé scénářem ani režií postávají bezradně a trochu rozpačitě někde v půli své cesty, aniž by dostaly příležitost dokázat divákovi i sobě, co v nich je. Neboť jsou bez uvážení střídány nápady novějšíma, které se zdají být lepší a mladistvější a originálnější a přitažlivější ... alespoň zpočátku, nežli se střetnou s realitou filmového průmyslu a dostihne je osud jejich předchůdců. A tak jsem ve výsledku trochu na rozpacích ... 3,5* (18.11.2021)

...Ako snáď už samotný titul priamo napovedal, tak tentoraz išlo najmä o žiarlivosť, ale zároveň i o sequel: Chlieb, láska a fantázia, keď prvé dve pomenovania opätovne platili, a tak teda napokon len fantáziu, vystriedala "žiarlivosť", a to konkrétne so štandardným kvartetom postáv z pôvodného príbehu v nasledovných podobách: vrchný strážmajster Antonio Carotenuto a pôrodná asistentka Annarella, ktorí predstavovali prvý pár; zatiaľ čo Mária "La Bersagliera" De Ritis a carabinier Stelluti, zase ihneď ten nasledujúci, pričom, medziľudské vzťahy medzi týmito ústrednými postavami, vrátane i medzi samými sebou; akosi začínali dostávať menšie trhliny... • Na režisérskej stoličke znovu zasadol tento taliansky režisér Luigi Comencini, rovnako sa vracajú i Vittorio De Sica a Gina Lollobrigidová, kedy sa mi poňatie ďalšieho dielu ukazovalo byť oproti tomu predchádzajúcemu, ako povedzme v oveľa „vážnejšom tóne”, súčasne i v mierne chaotickejšom ukotvení, no i napriek tomu, kladné dojmy ostávajú opäť zachované. • Príchod „nemanželského dieťaťa” Ottavia ku jednej z týchto postáv, môže automaticky predznamenávať určité komplikácie zo strany opačného pohlavia, nakoľko i to bolo jednou zo scenáristických noviniek, s ktorou prišla práve táto skúsená štvorica scenáristov, keď sa mi občasne zdalo, že sa miestami už nemali kam pohnúť. • Výtržníčka ma ešte našťastie dokázala v mnohých ohľadoch veľmi príjemne prekvapiť, i keď sa mi zas javilo, že teraz nemala až toľko hereckého priestoru, ako tomu bolo predtým, alebo sa mi to skrátka možno iba  zdá? • Asi úplne najväčšia výhoda podľa mňa spočívala snáď predovšetkým v tom, že obidva tituly sa nakrútili v tesnej nadväznosti hneď za sebou, a tak už samotné [filmové] dianie začínalo zhruba po 48 hodinách odkedy vlastne skončilo to predošlé, z čoho vyplývala akási nefalšovaná autenticita, proste; taký pocit, že postavy "takmer" vôbec nikam neodišli... (02.10.2023)

"Lolobridgidovská" část této plnokrevné trilogie vznikající mimo okruh postupně se rychle vyhraňujícího neorealismu přináší barvitý, plnokrevný italského života tehdejší doby. Dýchá na nás XIX. století v italském vyvedení, v mnoha ohledech velmi blízké PANTÁTOVI BEZOUŠKOVI, NAŠIM FURIANTŮM, humorem, který jehož shovívavá něha přes některé náznaky satiry více hladí než bičuje a trestá nemilosrdností. Půvabná Lollobrigida, operetně ale i opravdově mužský strážmistr stejně tak jako jeho hubatá a neudolatelná Caramella, jakýsi Sancho Pansa v ženském vydání, jsou kořením, které nejen dochucuje, ale i dále staví a rozvíjí původní autorský záměr. Divácky vděčná veselohra s řadu komediálních přesahů shovívavě provází nenapravitelného sukničkáře i do našich dnů a svým divákům dává zakoušet neméě tolik radosti a uvolnění jako jejich předkům před více než padesáti lety. (06.04.2008)