Ronja, dcera loupežníka

...po-po-po-podivné po-po-po-potvůrky, harpyje a šedí skřítkové, kteří vám vysajou krev, když se bojíte... no co si budem nalhávat severské pohádky mají úplně jinou poetiku než ty naše středoevropské a taková změna není nikdy na škodu... mimochodem jako malý jsem to viděl několikrát, ale pamatuju si z toho jenom matně Ronju s nohou ve sněhu a útočící harpyje - to jsem se tehdy fakt bál (šedí skřítkové by si na mě smlsli); ale jinak mi z toho v hlavě nezůstalo vůbec nic, takže jsem teď k tomuhle filmu přistupoval s čistým štítem, ale i tak a po těch letech je to rozhodně koukatelná a hoooodně sympatická pohádka... (zaslouženě mezi 10 nejlíp hodnocenými pohádkami tady) (31.01.2009)

Hezká starší dětská (ale nejen to) pohádka, která ale na dobu, kdy byla natáčená, je krásná - ta příroda (trošku mi připomněla vysočinské lesy, vodní nádrž Seč), loupežníci, zpěvy, dialogy mezi Ronjou a Mattisem... lestní skřítkové a jejich otázky ("Pro-pro-pro-čpak to-to dě-dě-láš, ty po-po-po-po-tvůrko malá?..." ;) )... Na konci jsem si od začátku myslela, že se hrad zase spojí, ale to možná až za pár let... ale most má také své kouzlo... Léto v mědvědí jeskyni Ronji a Birka bych osobně též chtěla zažít... (27.07.2009)

Tento film nelze hodnotit jinak nez maximalnim poctem hvezdicek a bodu. Detstvi a detske lasky, romantika, priroda, nadherne scenerie, pribeh, herecka v titulni roli, herci ve vedlejsich rolich, potvurky podivne, strasidelne harpyje, zahrivani starika, sebeobetovani za kamarada, sila soudruznosti a jednoty, dabing. Naprosto kouzelny uzasny film, klasika vsech klasik. Sto pro. (01.02.2022)

To byla táááááák hezká pohádka. Žádný vraždy, žádnej mainstream, žádný efekty ani Amerika. Hezkej příběh, švédský loupežníci, dvě děcka, příroda a tak vůbec. Jako dítě jsem to nikdy neviděl, asi jsem špatnej ročník. Akorát se divim, že tam seveřeni nechali tolik nahoty. Holt jinej kraj, jinej mrav. Aspoň jsem to zkouk v originále a ta švédština je zajímavej jazyk. Já chci bejt taky loupežník a žít si po svym! Skaal! (13.01.2010)

„Jsem zase tvoje? Doopravdy tvoje?“ Cestu k hlavní hrdince jsem si bez problémů našel okamžitě, dobrodružství kouzelné Ronji s mladým Birkem protkané láskou i ctí se mi sledovalo vskutku hezky a dokázalo na mě patřičně zapůsobit. Ale doopravdy „mojí“ pohádkou minimálně zatím Ronja, dceři loupežníka nebude. Ačkoliv se chvílemi zdálo, že Tage Danielsson natočil svůj první a zároveň poslední „normální“ film, platí to ve výsledku jen částečně. I přesto, že jde o adaptaci proslavené knižní pohádky, tu svéráznou Danielssonovu poetiku typickou pro jeho absurdní crazy komedie lze nejednou silně cítit i tady (a to nejen během scény s naháčemi otužujícími se ve sněhu) a osobně mi právě ne vždy sedla. Užvanění a pažraví loupežníci mě velmi brzy spíše otravovat a nejvíc mi lezli na nervy ti infantilní koktající skřítkové... možná je to tím, že jsem tuto pohádku neměl možnost vidět už jako dítě, nedokázala na mě při ní působit žádná nostalgie a také tím, že tyto moderní fantasy pohádky plné různých tvorů a potvorek prostě nepatří mezi moje oblíbené žánry. Přes pozitivní pocity z ústředního příběhu zatím můj celkový dojem z filmu na víc, než lepší 3 hvězdičky, nevystačil. Snad příště. [65%] (23.11.2021)