Aimee a Jaguár

V té tragické době bylo na homosexualitu pohlíženo jako na zrůdnost, vždyť jen kolik homosexuálů označených růžovými trojúhelníky zahynulo v koncentračních táborech... Přestože tento příběh vypráví o lásce dvou žen, nekončí tragicky proto, že se jedná o tzv. zakázanou a nepatřičnou lásku, ale protože jedna z žen je židovka. Tento příběh nemoralizuje, jen zobrazuje lásku, která neměla čas se rozvinout a rozplynout ve všednosti. A o to je tento příběh smutnější. (17.11.2008)

Bolo by to ťažké vymyslieť, ak by sa to nestalo. Lesbická láska pred 70 rokmi, v bombardovanom hlavnom meste tisícročnej ríše krátko pred jej zánikom, spojenie manželky nacistu a matky štyroch detí so skrývajúcou sa židovkou, už by ma neprekvapilo ani keby Lily Wustová bola v skutočnosti Evou Braunovou. Vďaka príbehu a hereckým výkonom pozerateľný film, ktorý ma práve vďaka tomu príbehu míňal ako guľka mladého vojaka v Suchého poviedke. Ale potešilo ma, že som v priebehu štyroch dní videl najkrajšiu Írku (Nora-Jane Noone v Padlých ženách) i najkrajšiu Nemku (Maria Schrader). (29.03.2010)

Vskutku báječná romance dle rozebrané semidokumentární knihy Ericy Fischer. Sapfická láska v Berlíně roku 1943 kvetla stejně přirozeně jako kdekoli a kdykoli jindy... Jen právě zde měla o tolik příkoří více. Nádherný příběh, velmi poučný co do složitosti doby. Ale také plný naděje a radosti. Někdy je skutečně snadné se zamilovat do filmu. (06.11.2016)

Lesbická romance poněkud netradičně zasazená do období druhé světové války. Jako zahráno velmi dobře, herecké výkony pěkné, ale tak nějak se to táhlo jak těsto na štrůdl... v podstatě první hodinu se tam nedělo skoro nic a skoro po celou tu dobu mi trvalo, než jsem si tak nějak poskládal kdo, jak s kým, proč, o čem to vlastně je a proč na to koukám... A taky mi přišlo docela zvláštné, že v té době a místě se na lesbičky pohlíželo skoro jako na samozřejmou věc. A lesbička - židovka, no jak to asi mohlo na sklonku války dopadnout. Ne, na čtyři to nebude. (20.05.2017)

Natočeno je to pěkně, což o to. Prvně, o símku by současní gender jedinci zřejmě řekli, že "podporuje tradiční stereotypy o ženách" (existuje dnes vůbec prázdnější fráze?). Ve filmu se neděje nic moc jiného, než že hrdinky řeší své emoce a na základě nich dělají iracionální rozhodnutí. Zároveň nosí absurdně stylové oblečení (samozřejmě často se střídající), až si člověk skoro vzpomene na Sex ve městě. Efekt snímku má vznikat převážně dojetím z toho, jak city přemáhají postavy natolik, že obětují opatrnost vůči obrovským rizikům. Dílo vlastně překvapivě stojí někde v tradičním romantismu 19. století. Od toho se pak odvíjí dramaturgie, která je taky tím jediným, co mi skutečně vadilo. SPOILER! Jedná se spíš o subjektivní výtku, ale mě prostě nebaví filmy u kterých víte jak skončí a postavy tomu hloupým chováním jdou naproti. K čemu se prožíváním šťastných momentů identifikovat s někým v okamžiku kdy už víte, že se to děje jen proto, aby se posílil dopad následného utrpení. Přistupovat na emocionální vedení příběhu je v takovém případě imho trochu masochismus. (31.07.2022)