Stepující stonožka

Není to nejlepší komedie Jeana Giraulta a není to ani nejlepší francouzská komedie. Ovšem Stepující stonožka opět dokázala, že Francouzům válečné komedie prostě jdou. Na Sedmou rotu tenhle film nemá ani v nejmenším, ale já jsem se u něj prostě báječně bavil. Je tu osvědčené schéma útěku, záměn, prekérních situací a sympatických herců. A právě díky nim jsem si říkal, že kdyby tam hráli Les Charlots, bylo by to mnohem lepší... Ale Galabru opět nezklamal. Opravdu geniálních vtipů tu sice bylo jen pár ( postel ) ovšem ani tak se opravdu nebudete nudit. Pobavil jsem se opravdu moc příjemně a rozhodně se někdy podívám znovu. Jen to mohlo být lepší, takhle 75%. Ale doporučuji, nebudete zklamáni - tedy pokud obdivujete francouzský humor. (18.03.2012)

Několik vynikajících gagů dělá ze Stonožky nadprůměrnou komedii i na poměry francouzských válečných komedií a nebál bych se je porovnat například s trilogií Roty. A nic na tom nemění fakt, že ke konci dochází dech a vývoj příběhu se opakuje v několika periodách, protože vtip jednoduše a vydařeně hraje prim. (08.03.2016)

Když tuto nenápadnou a zapomenutou komedii srovnám s těmi ostatními francouzskými, které se odehrávají za 2. světové (Sedmá rota, Velký flám, Eso es), vychází mi bohužel Stepující stonožka jako ta nejslabší. Po dějové stránce je všechno v pořádku, problémem je trošku horší herecké obsazení (kromě Michela Galabru) a určitá nedotaženost všech vtipů. Jsou zde zábavné momenty, ale většina komických situací mohla být ještě o třídu vtipnější, kdyby si s nimi scénáristé trochu vyhráli. Všechny ty útěky a převleky prostě nejsou tak vtipné, jako byly třeba v Sedmé rotě. Kdybyste po mně teď, pár minut po zhlédnutí, chtěli napsat nějakou vtipnou hlášku z filmu, tak já si za boha na žádnou nevzpomenu. Zítra si možná ani nevzpomenu, o čem tato komedie byla. Je to škoda, potenciál tento film rozhodně měl. Giraultovy komedie mám rád, ale věřím, že takový Gérard Oury by tento snímek natočil lépe... Mimochodem, v roli četníků se zde mihne nerozlučná dvojice Michel Modo a Guy Grosso - četníci Berlicot a Tricard z četnických komedií s Louisem de Funèsem. (16.07.2009)

Další z komedií o francouzských (ne)odbojářích. Tentokrát je však vtipu poskrovnu a celé je to takové línější a nucené. Naivita a bezelstnost hrdinů filmu je sice sympatická, ale veškeré situace, které mají být vtipné, jsou spíše křečovité a vyzní do ztracena. U nás se o něco podobného pokusili Miloň Čepelka s Jiřím Šebánkem ve filmu Stůj nebo se netrefím a musím říci, že jejich film byl o poznání svižnější, byť kvalit francouzských majstrštyků taky nedosahuje. Kdyby se to autoři rozhodli natočit jako akční film s komediálními prvky, možná by to dopadlo lépe. (05.02.2017)

Pokud lze o sérii snímků o sedmé rotě napsat, že stárne důstojným způsobem a dá se bez větších problémů vidět i dnes, Stepující stonožka mi způsobila nemilé překvapení. Zub času zahlodal bolestným způsobem a odhalil, že to s mým někdejším vkusem bylo všelijaké. Opravdu dobrých gagů je jako šafránu, zato hluchých míst nepočítaně. Úsměvy mají vyvolávat především odhalená poprsí francouzských krásek a sexistický humor, který se mi v dospělém věku a dnešní době jeví poněkud jalový. Námět by byl v pořádku, ale dialogy a scénáristické nápady měly mít jinou podobu. Ani ta druhá hvězdička není bůhví jak silná. Celkový dojem: 35 %. (02.09.2018)