Le Mille-pattes fait des claquettes
Stepujúca stonožka
Režie:
Jean GiraultKamera:
Didier TarotHudba:
Claude BollingHrají:
Francis Perrin, Roger Miremont, Jean-Jacques Moreau, Michel Galabru, Jacques Balutin, Jacques Marin, Yves Barsacq, Henri Virlogeux, Hans Meyer (více)Obsahy(1)
Venuše v bedně, nahý muž v zahradě a Němci, kam se podíváš... Cestu plnou dobrodružství prožívají ve francouzské komedii Stepující stonožka tři přátelé, kteří se v době okupace Francie rozhodnou zachránit před nacisty vzácnou sochu Venuše. Tajně ji vynesou z Louvru, pečlivě uloženou v obrovské bedně, a téměř před očima „uměnímilovných" okupantů se ji snaží odvézt na bezpečné místo, na zastrčený zámeček. Ale i tam jsou už Němci a jediné, co odvážným Francouzům zbývá, je jejich duchapřítomnost a pomoc dalších vlastenců. (Česká televize)
(více)Recenze (94)
Francouzské komedie z válečného prostředí absolutně miluji, to vždy uměli točit jen oni. Takže takhle relativně nízké hodnocení opravdu nechápu, protože je to v podstatě na úrovni Sedmé roty, respektive Velkého flámu. Možná trochu méně sympatická ústřední trojice, ale rozhodně není ubráno na skvělých vtipech a nezapomenutelných scénách. Skoro by člověk chtěl tu dobu zažít a pomáhat jim při kradení Nilské Venuše. ()
Pokud lze o sérii snímků o sedmé rotě napsat, že stárne důstojným způsobem a dá se bez větších problémů vidět i dnes, Stepující stonožka mi způsobila nemilé překvapení. Zub času zahlodal bolestným způsobem a odhalil, že to s mým někdejším vkusem bylo všelijaké. Opravdu dobrých gagů je jako šafránu, zato hluchých míst nepočítaně. Úsměvy mají vyvolávat především odhalená poprsí francouzských krásek a sexistický humor, který se mi v dospělém věku a dnešní době jeví poněkud jalový. Námět by byl v pořádku, ale dialogy a scénáristické nápady měly mít jinou podobu. Ani ta druhá hvězdička není bůhví jak silná. Celkový dojem: 35 %. ()
Stonožka stepuje, v podstate predstavuje najmä teda i akýsi, povedzme teraz zrovna [ne]oficiálny názov: záchrannej operácie, ohľadom istej, »milskej Venuše«, resp. vskutku naprosto vzácnej, mramorovej, a k tomu i akurátne až rovných 203 cm vysokej, antickej s o c h y; najprv sa síce ozajstne a spoľahlivo nachádzajúcej v parížskom múzeu v Louvri, čo by už akosi o hodne malú chvíľu ani nemuselo vôbec platiť, nakoľko totižto ríšsky maršal Göring, si práve na túto «milskú Afroditu» [pre označenie tohto umeleckého diela sa používajú dva názvy, pričom ten prvý v podobe Venuši, sa zvykne pre zmenu používať v talianskom Ríme; pozn. recenzenta], robí mimoriadne veľký zálusk, ktorým by si opätovne zase o niečo rozšíril svoje [CHAMTIVÉ] obzory v umeleckom prostredí, čiže inými slovami povedané, svoju ďalšiu »korisť« si plánuje odviesť domov do Nemecka...! • A mimochodom, traja francúzski mládenci, kľudne ich môžeme do budúcna nazývať akýmisi «pamiatkármi», alebo dokonca samotným Wehrmachtom sú prezývaní, ako nejakí teroristi z béžovej dodávky, pretože skrátka sami dokázali ukoristiť vzácnu trofej, a to konkrétne iba pre to, aby ju oslobodili pred pazúrmi nebezpečných [ľudských] plemien/šeliem!, čo je úvodný vstup na túto, takmer úplne geniálnu, komediálnu pôdu; pod režisérskou taktovkou: Jeana Giraulta, tvorcu žandárskej série! • Čím sa viacej na samý úvod vzdiaľovali od prvotného múzea, tým to bolo čoraz viac vtipnejšie a haluznejšie, a to ani nehovoriac o sexy sekvencii v »Hostinci u dievčatiek«, kde sympatickí protagonisti v zložení elektrikára Jacquesa [v stvárnení: Francisom Perrinom], následne sochára Francisa [Rogerom Miremontom], a končiac u Henriho [Jeanom Jacquesom Moreauom], nielenže trošku zrelaxovali, ale zároveň sa aj poriadne rozpálili pred hriešne zvodnými dievčatami, a to len kvôli tomu, aby intenzívne premýšľali, čo vlastne potom, keď opäť naštartujú dodávku? • Dorazí aj strýko jedného z nich, či skôr lepšie prevedené do danej reči vo význame, že oni dorazia k nemu na sídlo, kde sú už nasáčkovaní i samotní frickové, čo ponúkalo ďalšiu dávku úsmevných situácií, a veď sa ani nie je čomu, čo čudovať, keď strýka predstavoval sám: Michel Galabru ako pán de Beaugenay! • Majstrovské na celej veci bolo predovšetkým to, že túto [nad]rozmernú b e d ň u s Venušou/Afroditou, neustále niekde strácali, a nasledovne znova hľadali, čo predstavovalo dajaký adrenalínový rozmer - extra naviac; jednoducho podčiarknuté, že: nikdy nemali ucelený prehľad o tom, čo robia, a to ma stále privádzalo do zúfalstva, ako aj samotných predstaviteľov: v dobrom slova zmysle! • Normálne by som vari na záver [od]teraz len maximálne podotkol to, že UŽ úvodná, titulková a animovaná sekvencia so Stepujúcou stonožkou, ma tak perfektne navnadila na tento excelentný titul, že aj ostatný zvyšok titulu, sa niesol presne v identickom duchu, ako aj na začiatku! A čo je na všetkom najzaujímavejšie je to, že som to ani vonkoncom dopredu príliš neočakával, aký luxusný, filmový zážitok, ma naostatok čaká. GENIÁLNA ZÁLEŽITOSŤ. () (méně) (více)
Ach, ti Francouzi ! Lehkomyslní volnomyšlenkáři a furianti, kteří si s ničím nedělají těžkou hlavu, rozhodují se snadno a rychle - a nemyslí přitom na následky ... obzvláště když jde o Francii. Kromě nedotaženého scénáře se na snímku podepsal i mistr Čas - prověřil jeho trvanlivost a částečně rozklížil soubor vtipných scének. Přesto se jedná o komedii, která přináší dobrou oddychovou zábavu na kterýkoli obyčejný i neobyčejný podvečer. ()
Giraultovy komedie mám rád, možná že dávám pět hvězdiček hlavně proto, že jsem dosud tenhle film neviděl, ale to vůbec nevadí, Giraultovy gagy jsou nádherně, byť (anebo právě proto, že) jsou nepravděpodobné. Neustálé přesouvání a úklid sochy Venuše z Mélu včetně vylodění v Británii hodně zvedne náladu v dnešní nepěkné době. Rozkošná je část odehrávající se v zapadlém bordelu a ta esesačka - tak jako v Libyii... ()
Galerie (14)
Zajímavosti (1)
- V rolích okupačních četníků, jimž neovladatelný náklaďák přejede bicykly, se objevili Guy Grosso a Michel Modo, představitelé četníků ze Saint Tropez. (ČSFD)
Reklama