Návrat sedmé roty

Sú filmy neobmedzene pozerateľné (nadčasové) a filmy pozerateľné iba v krátkom časovom úseku histórie i veku diváka. Návrat patrí do druhej skupiny. To, že som si ho pozrel neznamená môj návrat k starým priemerným filmom, iba rezignáciu na to, že v tomto teple sa nič zmysluplné nedá pozerať. Aj keď je to označené ako komédia, pousmiatie bolo maximom, čo ma počas sledovania postihlo. Intelektuálne náročná úloha aký drôt na aký gombík mi pripomenula podobnú scénu Riggsa a Murtougha v Smrtonosnej zbrani. Pretože som film pozeral na pol oka a počúval na pol ucha, dalo sa to vydržať. (15.06.2019)

Dalsie priame pokracovanie uspesnej francuzskej komedia "Kam sa stratila siedma rota?" zaostava za svojou uspesnou jednickou v sarme skutocne len malicko. Opat vynikajuci Jean Lefebvre v ulohe smoliara Pithiviera, Pierre Mondy v ulohe serzanta Chaudarda a snat zamrzi zmena herca ulohy Tassina ktoreho uz nehra Aldo Maccione (odmietol hrat v dalsom pokracovani) ale mladucky Henri Guybet.... (15.01.2010)

Choudard, Pithivier a Tassin se vracejí se svými komickými eskapády z doby druhé světové války. Za předešlým snímkem nijak nezaostávají a v divákovi opět budí smích. Dokonce jsou i daleko zábavnější, což z tak hrůzné doby uměli jen Francouzi. Nic nespadá do trapnosti, ani naivitě. Nestárnoucí komedie je dalším skvostem francouzské kinematografie. (15.08.2014)

Tahle dvojka je jednim z těch případů, kdy mi dvojka příjde lepší než jednička. Tvůrci jsou tu více utrženi ze řetězu, a všechno je vyhnané do větší absurdity. Super jsou matracové scény, nebo vyhazování mostů do povětří. Přeobsazení jedné z hlavních rolí mi nikterak nevadilo. Dokonce bych řekl, že jako dítě jsem to vůbec nevnímal, a všiml si toho až př Xtém puštění. (18.12.2021)

„Válka není nic oproti paní Cluziové. Jestli vás uvidí, jak ničíte most, to radši vyleťte do vzduchu.“ Z Lamoureuxovy trilogie o Sedmé rotě je „Návrat“ mým nejoblíbenějším dílem a zároveň jediným, kterému dokážu dát 4 hvězdičky. Snad jen několik hluchších míst a vzpomínka na dost bídné dojmy z prvního dílu mi brání jít s hodnocením ještě výš, ale nakonec jsem té věčně prchající rozervné trojce pod vedením Pierra Mondyho /Broudier z Les copains 1964/ docela přišel na chuť. Hláškami a vtipnou akcí naplněnou komedií nás provází od začátku i samotný režisér a to v postavičce plukovníka s náročným úkolem propojování drátů k vyhození mostu. Jo, dráty a knoflíky mě spolehlivě znovu rozesmáli stejně jako operace útěku na zámku provedena s matracemi nebo (zdánlivě vážná) šachová partie s německým oficírem. Závěrečná „frankenheimerovská“ akce s vlakem působí na čistokrevnou komedii 70. let oproti předchozímu ději až nebývale realisticky, dokonce i Lefebvre dokázal zvládnout sehrát akční part bez přidané hodnoty nechtěné srandy, takže celá působí i po letech napínavě, s několika pečlivě promyslenými vtipy. 85% (02.02.2021)