Muž z vlaku

Čakal som priznám sa aj nejakú akčnú zápletku, no napriek jej absencii sa jedná o výborný komorný pohľad na život dvoch rozdielnych mužov. Johnny Hallyday by mohol so svojim "fejsom"pokojne prevziať všetky role Danyho Treja. Záver by som skrátil o pár minút a tú zvláštnu koncovku by som vynechal. Po záľahe americkej produkcie vďačné oživenie.. (29.09.2011)

S režisérem Patricem Lecontem jsem už měl tu čest ve filmu Tango. Tento byl tedy o chlup lepší, ale stejně pro normálního diváka těžko stravitelný, hledající asi něco víc. Na druhou stranu je hezké, když se porovnávají osudy rozdílných lidí navzájem a lidé se pak zamýšlí nad otázkou - "je ten život, který žiji,, opravdu ten, který chci žít?" Pro mě byl tento film především objevením francouzského zpěváka Johnyho Hallydaye, kterého jsem do té doby neznal. Jean Rochefort je vynikající herec, avšak svědčí mu filmy s příběhem, což se u muže z vlaku rozhodně říct nedá. (05.07.2012)

Za přátelství je označován mezilidský vztah, který se vyznačuje vzájemnou nákloností a porozuměním. Dá se samozřejmě těžko správně definovat, protože pro každého člověka znamená něco jiného a každý ho vnímá jinak. Má také mnoho podob a jednu takovou předvedl v tomto filmu Jean Rochefort s Johnnym Hallydayem. Oba dva herci nesou celý příběh na svých bedrech. Jean Rochefort je jako vždy velice šarmantní a Hallyday vlastně taky. Stvořili trošku neobvyklou dvojici, tedy, co se jejich profesí týká. (26.10.2011)

Rochefort v jedné ze svých mála charakterních rolí dostal podobnou příležitost jako v roce 1981 jeho kolega Serrault ve filmu Svědek. Sarrault byl ve zvýhodněné pozici, měl kvalitnější scénář a hlavně kvalitnějšího spoluhráče. I tak Rochefort vyšel z tohoto pomyslného střetu velmi dobře a prokázal své nesporné herecké kvality. Opět se projevila zvláštní Rochefortova vlastnost, když nehraje svůdníka, hýří šarmem. Muž z vlaku je komorním dramatem postupně vznikajícího přátelství dvou mužů. Snímku velmi prospěl mírně mystický konec. (29.09.2011)

Na starou dobrou Francii nedám dopustit. V mládí jsem neustále koukal na komedie, ale kamarád Enšpígl mi představil i řadu těch opravdu drsných kriminálek, které fanoušek filmu prostě musí vidět. V tu chvíli jsem si uvědomil, že Francouzi v minulosti zvládali neuvěřitelné kousky. Dokázali rozesmát, ale třeba i pouhým pohledem očí zatrnout. To všechno bylo obaleno do pojmu kamarádství, které se v dnešní době málokdy a málokde nosí. Muž z vlaku je i v tomhle ohledu takový zvláštní klenot, protože se snaží být jako staré dobré kriminálky. Táhne se pomalu, klade důraz ne dvě hlavní postavy, burcuje emoce, ale nikdy nijak výrazně. Prostě nechává film plynout. Možná bych ale uvítal větší důraz na hru očima, kterou dřív Francouzi výborně ovládali. Na druhou stranu je radost vědět, že v současné době je ve Francii pořád někdo, kdo nedá na sedmdesátá a osmdesátá léta dopustit. (03.04.2013)