Druhá šance

Trochu kýč, ne? A krapet překombinovaný. Úplně to nezatracuju, po úvodní desetiminutovce jsem si myslel, že to bude horší. Ty dva odlišný světy tady ale byly vykreslený tak extrémně, že už to snad ani víc nešlo. Fetky se válely v hovnech a policajtova famílie snad někde mimo záběr těžila na zahradě ropu... Poctivá červená knihovna, která se zpronevěřila žánru realistickým závěrem. (17.10.2019)

(7,5/10). Skandinávci prostě umí tyhle mrazivé a vyhrocené thrillery. Tento film je tím jasným důkazem. Sice je to místy až moc neuvěřitelné a přes čáru a lidská hlava to jen těžko vezme, ale funguje to. Herci hrají parádně a je to film ideální na sklouznutí do deprese. Mám rád tyhle filmy, ale jednou se jich asi přejím, protože už tady se mi zdálo, že to ne mě nepůsobí tak, jak by mělo. Ale možná je to jenom tím, že jsem zrovna na tento typ filmu neměl náladu. (01.01.2021)

Psychologické drama s několika zásadními zvraty v ději. Mladý policista se doma těší z krásné ženy a čerstvě narozeného syna. Jeho starší kolega nic z toho nemá, zbyl mu jen alkohol. Pak je zde ještě odporný párek narkomanů, kterým se, shodou okolností, taky nedávno narodil syn. Ti první, šťasnější, však o syna přijdou. A drama je na světě. Film stojí za to vidět, ovšem není vhodný pro slabší povahy nebo pro rodiče kojenců a batolat. (15.03.2020)

Zo zúfalstva človek dokáže robiť občas absurdné rozhodnutia, taký Andreas by o tom isto vedel rozprávať. Musím uznať, že tento film mal úžasný spád a v podstate aj zápletku. Obvykle mi pri filmoch ten chlad emócií niektorých postáv nevadí, avšak v tomto prípade mi reakcie poniektorých prišli až za hranicou bezcitnosti a nehumánnosti. Andreasove konanie bolo skratovité, ale úprimne mi ho bolo nesmierne ľúto. No celkovo to bol dosť emočne vypätý film - v tom je Susanne Bier dobrá! (30.06.2015)

Dánská autorka Susanne Bier sáhla po hodně těžké látce a nutno podotknout, že sic s klopýtnutími, přesto to ustála. Podle okřídleného zoufalí lidé dělají zoufalé činy natočila znovu se svým věrným spolupracovníkem Andersem Thomasem Jensenem syrové drama, kterak jsou v pasti lapené postavy vhozené před složité volby. Jeden polda chlastá, druhý se uchýlí ke zkratkovitému jednání a jedno násilnické feťácké hovado doufá, že jeho herecká etuda s uneseným potomkem někoho přesvědčí. A do toho dvě matky, které se matkami s různými přešlapy teprve učí být. Bier toho chce tentokrát říct až příliš mnoho a nějakých dvacet minut navrch by možná pomohlo strávit veškeré dění na plátně. Mezilidské vztahy znovu sleduje ze všech možných úhlů, zejména rodičovská morálka tu dostává pořádně přes prsty. Příznivci lidských dramat holt musí po jejím tak trochu odevzdaném (americkém) dramatu Serena znovu napnout uši. Bier pumpuje do každé druhé scény výtečné nápady a od prvních záběrů skvostně buduje atmosféru. A to má ještě připravenou docela šokující pointu. Divákovi nedává vydechnout ani herecká práce. Zejména pánské trio Nikolaj Coster-Waldau, Ulrich Thomsen a Nikolaj Lie Kaas znovu dokazuje, že dánská kinematografie má kde brát. (08.09.2015)