Druhá šance

Emocionálně vyhrocené drama se silným etickým přesahem a naprosto šílenou zápletkou týkající se výměny dětí. Skvěle natočené, famózně zahrané a éterické hudbě se také nedá nic vytknout. Podívaná je to však jen pro silné nátury, některé záběry na zanedbané miminko jsou z hlediska lidskosti opravdu šokující... (85%) (30.05.2020)

Spanilý Mikuláš je dost v prdeli! Doma má brutálně uřvaný nespavý přestřik a na něj patologicky fixovanou jeblou krávu. A tak v noci místo spánku spravedlivých vozí toho uječeného zmrda autem napříč Dánskem, aby aspoň na chvíli zalomil. A přitom by ho stačilo jen na chvíli protřepat a nemíchat a té vycukané štěrbině jednu pořádnou přimrdat. Ale Mikuláš je ukrutný správňák a horký kandidát na otce Tereze, a tak se v tom ještě rochní a je vlastně rád. Pak ale fracek usne permanentně a on, aby kráva příliš netrojčila, jí podstrčí doslova posranou kukačku, vykradenou z hnízda oslizlé štětky a vypatlaného agresivního mukla… A je z toho slovy ožralého Vikinga „skide god drama“ s kulantní pointou a mrazivě mrazíkovským poselstvím „Kdybys nebyl kokotem, nestal by ses medvědem!“, osazené v současnosti nejproduktivnějším a nejprofláklejším dánským útokem Proctor – Lanister – Mørck. (02.06.2016)

Susanne Bier vztahové drama natočit prostě umí, což dokázala již v předchozích filmech. Snad každému rodiči, ale jistě více matkám, z tohohle filmu muselo být hrozně zle. Neskutečně zkrušující a tvrdě depresivní film o složitosti rodičovské morálky, lítostivých chyb, hrozných ztrát a o tom, jak tenoučká je čára mezi správným a špatným. Kdykoliv se film jakžtakž usadil, přišel šílený úder a já to snad ani nechtěl dokoukat. Taky vychovávám malé dítě a upřímně, nikdy v životě nechci tohle zažít. Každopádně tahle další dánská thrillerová supertrefa do černého, se starými známými Kaasem, Thomsenem a Nikolaj Coster-Waldauem vykouzlila srdcervoucí příběh s emocionálně vyčerpávajícím koncem. Třemi hvězdičkami zřejmě hodnotí zdejší bezdětní, já v tom i přes menší chybičky vidím nejvyšší hodnocení. (02.07.2015)

Gone Baby Gone v komornějším a syrovějším podání. Dánové trošku překračují čáru a ukazují něco, co je pro normálního rodiče neakceptovatelné, ale na druhou stranu to jen dotváří obraz autenticity a nutí to diváka hlavnímu hrdinovi fandit, byť je jasné, že se nechová košér. Od Nikolaje Coster-Waldau zahrané skvěle a dá se říct, že je to jeho one man show, ačkoliv i ve vedlejších rolích jsou osvědčená jména dánské herecké školy v čele s Ulrichem Thomsenem. Seveřané mě zase dostali a i přes nekonfliktní konec mi v závěru nebylo dobře na těle, ani na duši. 90% (30.06.2015)

Sic těhulkám, čekalkám, těšilkám ani snažilkám bych film rozhodně nedoporučil, protože realistická figurína mrtvého nemluvněte se válí před kamerou celkem často, zklamalo mě, že pod prvotní šokantností se skrývá v zásadě dost konvenční drama. Problémem je sice docela zajímavě se vyvíjející, ale totálně na kost ohlodaný scénář, který v žádné scéně neobsáhne víc, než posun děje o kus dál. Jednotlivé postavy jsou tak pouze proměnnými v geometrickém příkladu, do kterých nevidíme více než ona několikadenní zápletka potřebuje. Nejvíce to odnáší právě protagonista, ke kterému není lehké si udělat vztah, protože nevíme, jestli je to citlivý milující otec a manžel nebo pragmatický sociopat. Což dle všeho nebylo záměrem. Někomu to může připadat naopak jako ucelený scénář, mně to přišlo jako jeho špatné filmové zadaptování. (17.05.2016)