Režie:
Susanne BierScénář:
Anders Thomas JensenKamera:
Michael SnymanHudba:
Johan SöderqvistHrají:
Nikolaj Coster-Waldau, Ulrich Thomsen, Nikolaj Lie Kaas, Maria Bonnevie, Lykke May Andersen, Søs Egelind, Nastja Arcel, Benjamin Boe Rasmussen (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Detektivové Andreas a Simon žijí zcela rozdílné životy. Andreas je spořádaný manžel, zatímco čerstvě rozvedenému Simonovi se všechno hroutí pod rukama. Situace se náhle změní poté, co jsou přivolání k brutální hádce mezi párem narkomanů. Když Andreas objeví jejich zanedbaného syna, rozhodne se porušit zákony, které má hájit, a kojence unese. Nyní je řada na Simonovi, aby znovu nastolil rovnováhu mezi dobrem a zlem. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (180)
Není to příjemný film. Ale to jsme věděli dopředu, protože dánská dramata už taková bývají. Obzvlášť když je píše taková kapacita jako Anders Thomas Jensen, který má popis sžíravého zmaru v malíku. Rozjezd se tentokrát mírně vleče, sledujeme rodinné štěstí ústředního protagonisty, policejního detektiva Andrease, do toho problikává osud rodiny feťáka a násilníka a my čekáme, kdy to konečně bouchne. A ono to spíše jen tak bezútěšně prskne. Najednou se rozjede kolečko podivných náhod a rozhodnutí a my jen nevěřícně přihlížíme a kroutíme u toho hlavou. Ale pár silných momentů tam přeci jenom je. Nenápadně bující psychóza Andreasovy manželky je mrazivě uvěřitelná a scéna z pitevny, kde se detektiv od soudní lékařky dozvídá celou pravdu, je opravdu velmi těžce stravitelná a je vidět, že tohle už hrdina jen tak nerozchodí. Závěrečná tečka v obchoďáku je už jen takovým formálním zadostiučiněním, což ve výsledku jen podtrhává nápadně schematický dějový oblouk. Moc z toho trčí ta snaha šokovat za každou cenu a nějak se při tom pozapomnělo na ten syrovější a osobnější přístup, který by měl diváka emocionálně zavraždit. Ale furt lepší šokující Bierová v hrsti než sebeparodující Trier na střeše. A teď by to zase chtělo nějakého toho deprimujícího Vinterberga. ()
Sic těhulkám, čekalkám, těšilkám ani snažilkám bych film rozhodně nedoporučil, protože realistická figurína mrtvého nemluvněte se válí před kamerou celkem často, zklamalo mě, že pod prvotní šokantností se skrývá v zásadě dost konvenční drama. Problémem je sice docela zajímavě se vyvíjející, ale totálně na kost ohlodaný scénář, který v žádné scéně neobsáhne víc, než posun děje o kus dál. Jednotlivé postavy jsou tak pouze proměnnými v geometrickém příkladu, do kterých nevidíme více než ona několikadenní zápletka potřebuje. Nejvíce to odnáší právě protagonista, ke kterému není lehké si udělat vztah, protože nevíme, jestli je to citlivý milující otec a manžel nebo pragmatický sociopat. Což dle všeho nebylo záměrem. Někomu to může připadat naopak jako ucelený scénář, mně to přišlo jako jeho špatné filmové zadaptování. ()
Dogma 95 opět boduje a je z toho hodně slušné drama, které není hezké ve smyslu pozitivních pocitů, ale zato je pěkné z pohledu herců, režie a scénáře. Ne, že bych tenhle typ filmů vyhledával, ale občas (když se podaří) je to příjemné zpestření. Víckrát se k tomu vracet nemusím, ale kvalitní zážitek to rozhodně byl. 80% ()
Dánská autorka Susanne Bier sáhla po hodně těžké látce a nutno podotknout, že sic s klopýtnutími, přesto to ustála. Podle okřídleného zoufalí lidé dělají zoufalé činy natočila znovu se svým věrným spolupracovníkem Andersem Thomasem Jensenem syrové drama, kterak jsou v pasti lapené postavy vhozené před složité volby. Jeden polda chlastá, druhý se uchýlí ke zkratkovitému jednání a jedno násilnické feťácké hovado doufá, že jeho herecká etuda s uneseným potomkem někoho přesvědčí. A do toho dvě matky, které se matkami s různými přešlapy teprve učí být. Bier toho chce tentokrát říct až příliš mnoho a nějakých dvacet minut navrch by možná pomohlo strávit veškeré dění na plátně. Mezilidské vztahy znovu sleduje ze všech možných úhlů, zejména rodičovská morálka tu dostává pořádně přes prsty. Příznivci lidských dramat holt musí po jejím tak trochu odevzdaném (americkém) dramatu Serena znovu napnout uši. Bier pumpuje do každé druhé scény výtečné nápady a od prvních záběrů skvostně buduje atmosféru. A to má ještě připravenou docela šokující pointu. Divákovi nedává vydechnout ani herecká práce. Zejména pánské trio Nikolaj Coster-Waldau, Ulrich Thomsen a Nikolaj Lie Kaas znovu dokazuje, že dánská kinematografie má kde brát. ()
Susanne Bier natočila film s celou dánskou hereckou špičkou, že by sa skôr hodilo, keby to bol seriál. Kľudne to mohli byť tri časti po päťdesiat minút a trochu viac rozvinuté. Viacej namotávok, viac napätia, trochu nejakej tej paranoje a kecov okolo a moli byť kvalitné štyri hviezdičky.Takto som mal pocit, že to všetko bolo natlačené dokopy, len aby to bolo... ()
Galerie (22)
Zajímavosti (4)
- Samotná Susanne Bier film v roku 2014 charakterizovala ako jeden z najťažších a najintenzívnejších filmov, aké dovtedy natočila. (Arsenal83)
- Námet na tému filmu prišiel od scenáristu Andersa Thomasa Jensena. Susanne Bier sa to zapáčilo, pričom povedala: "Po rokoch spolupráce sme obaja chceli tentoraz urobiť niečo, čo bolo extrémne a kde človek robí niečo, čo je nepopierateľne zlé." (Arsenal83)
- Modelka Lykke May Andersenová sa k role Sanne dostala bez castingu. Režisérka Susanne Bier ju stretla na jednej párty a proste ju obsadila. Úmyselne preskočila casting, pretože mala pocit, že Andersenová na ňom nebude dobrá, bola si však istá, že je pre danú rolu práve ona tá pravá. (Arsenal83)
Reklama