Druhá šance

Čeho je moc toho je příliš a zdejší zápletka i vyhrocenost mnoha situací mi přišla za vlasy přitažená a prostě over the top. Nikolaj Coster-Waldau je výborný herec, který ze sebe dokáže vyždímat silné emoce, je-li třeba, ale tady se prostě chová jako idiot a nemůže se pak divit, že se mu to začne vracet. Lhala bych, kdybych tvrdila, že se dokážu vcítit do otce, kterému právě zemřelo novorozeně, ale člověk snad prostě nejde a nešlohne někde nějaký jiný a nevezme ho domů a neřekne labilní manželce, že sehnal jiný dítě, a že všechno bude v pohodě. Tomu, co se dělo potom, jsem se proto vůbec nedivila a ani mě to upřímně moc nebralo. Dost mě mrzel naprosto nevyužitý opilec Ulrich Thomsen, který je tam fakt zbytečně, jeho příběh je zcela vedlejší a nefunguje ani jako přítel hlavního hrdiny. Naopak kdo se mi hodně líbil byl druhý Nikolaj Lie Kaas, ještě jsem ho v tak odporné roli neviděla a až mě mrazilo, jak dokonale dokázal zahrát takového vymaštěného sfetovaného tupce, všechna čest (ale radši ho mám jako sympaťáka). Pochvalu zaslouží i obě hlavní ženské postavy - vyšinutá Maria Bonnevie, ten její vytřeštěný pohled se fakt zapamatuje, a pak junkie matka Lykke May Andersen, která se mi z celého filmu líbila asi nejvíc. O to víc, že je to její první role. No upřímně nic moc. Možná kdyby se z filmu nějak vypustilo to ukradené dítě, bylo by to uvěřitelnější. Stojí za zhlédnutí pro dobré herecké výkony. Jo, a scény z feťáckého doupěte s pokaděným miminem jsou fakt humáč největší. (05.01.2017)

Seveřani umí natočit skvělý a hlavně ponurý filmy a toto je jasnej důkaz. Je to složitý téma a je vlastně dobře, že to točila ženská, protože se jedná zejména o mateřskou záležitost. No, jelikož děti nemám, bude můj náhled o to míň zaujatej (a asi i míň citovej), přestože je jasný, že ztráta dítěte je pro rodiče tím nejhorším, co je může potkat. O SBS syndromu jsem se vlastně dočet až díky tomuto snímku, ale teď k hodnocení, proč vlastně dávám průměr. Nedokážu totiž vůbec pochopit jednání hlavních postav (ty feťáky, kteří nejsou po většinu času při smyslech, ještě celkem jo, ale hlavně ty dva ze "spořádané" rodiny), jedná se o úplně iracionální situaci - zejména ve chvíli, kdy zjistím, že moje dítě nedýchá a tím pádem mu něco je, tak nezavolám sanitku, nic?! Prostě to nechám a pak řeším krajním způsobem?! Následující sled událostí a dobře vymyšlených zvratů už je celkem v pořádku (divák je nejednou překvapen), ale toto mně hlava nebere. Hlavní pochvalu si nicméně zaslouží mužský trojlístek N. Coster-Waldau, U. Thomsen a N. L. Kaas, kteří filmu totálně vévodí a hrajou perfektně. Takže z toho mám díky tomu všemu trošku rozpačitý dojmy. A to je škoda... (10.01.2016)

Ono to není vyloženě špatné, v určitých jednotlivostech to funguje a námět sám o sobě má opravdu potenciál, jenže jako celek je to hrozně vyhrocené, složené především ze silně prvoplánových dramatických zvratů a taky dost vyděračské. No Amíci by jistojistě zatleskali ve stoje, jenže mě nezbývá nic jiného, než být opět zklamaný. Tři filmy jsem od Susanny Bier viděl a ze všech mám víceméně stejný pocit v tom, že vypadají jako klasické hollywoodské drama. V Po svatbě jsem jí to zpracování žral asi nejvíc, u Lepšího světa to už bylo hodně na hraně a tady se to celé tak převrhlo, že ani ty slabé tři dát vůbec nemůžu. Fakt ale nechápu, proč se to spoléhá jen na silné téma a časté detailní záběry částí lidských těl a hlav mimin živých či mrtvých, když by to především potřebovalo pořádný scénář s pořádně promyšlenými postavami. Ten tomu ale zoufale chybí a tak to i přes slušné herecké výkony (až tedy na Marii Bonnevie, která se neustále tváří jako totální psychopat... i když) a výše vypsané klady fakt nemůžu ohodnotit vyšším hodnocením. V komentářích je to sice samá pětihvězda a nadšený komentář, jenže mě ke spokojenosti nestačí přehnaně vyhrocený neustálý útok na emoce, který je intenzivní jen navenek, ale spíš očekávám něco, co bude skutečně silné i vnitřně - a u evropské kinematografie především. Dánské filmy sice bývají vyzdvihované do nebes, ale u Susanny Bier jsem doteď nepochopil, proč. Ačkoli jo, asi vím proč, ale pitvat se v tom nebudu. A od Jensena, který jí napsal většinu scénářů a sám je taky dost slavný, jsem ještě sice nic neviděl, ale celkem brzy to napravím a doufám, že mi jeho tvorba sedne o něco víc. Protože tohle, tohle mě fakt nebere a žádný silný zdrcují zážitek mi to nedává. Lepší 2* (08.05.2022)

Filmová výzva 2018 - Dánsko. Jeden z mých jasných favoritů jde do čela žebříčku. Již po deseti minutách jsem si říkal, že těch deset minut je lepších než minimálně osmdesát procent celé americké produkce. Dánové umí a na severu neochvějně kralují. Susanne Bier vytvořila další znamenité psychologické drama konkurující leckteré antické tragédii. Potvrzuje, že stojí s Von Trierem nejen na dánském piedestalu, ale může se měřit s velikány v evropském i světovém měřítku. Sázka na hvězdu Her o trůny jednoznačně vyšla, Coster-Waldau hraje jako o život, předvádí famózní výkon, druhý Nikolaj Lie Kaas a Ulrich Thomsen nepřekvapí stejně výtečnými výkony. Jeden z největších filmových zážitků v tomto roce. (15.04.2018)

Susanne Bier si vybira scenare, ktere jsou na hranici uveritelnosti, na druhou stranu se vsak nejedna o nic, co by se nemohlo stat. Urcite je to moje nejoblibenejsi reziserka vubec (promin Vero) a v tomto filmu to jen potvrdila. Zhruba prvni 1/3 filmu je psychicky narocna a to tak, ze jsem cekal, ze nekteri divaci z kina odejdou, nestalo se tak... Vysetrovani pripadu uda novy smer, ktery neni o nic horsi nez uvod. Coster-Waldau podal vynikajici herecky vykon, skvela hudba. To, ze cerstva matka svou ulohu nezvladla, dalo druhou sanci jine matce, neprimo jednomu policistovi a nakonec i manzelovi. Vyborny pribeh. Videno v ramci Scandi II v ostravskem Minikine, 27 divaku. (16.01.2016)