Kukačka

Zcela prostým a obyčejným způsobem odvyprávěný příběh vezme za srdce a pronikne do mysli, je totiž tak hluboce lidský, že to vtěsnat do slov nelze. Tři cizinci, a to ve všech ohledech, propojí své osudy, aniž by si mezi sebou vyměnili, či dokázali vyměnit, jeden jediný rozumný dialog. A ač to vyznívá místy komicky, ta jazyková bariéra a četná nedorozumění, vše podstatné pro život se odehrává beze slov. V jednoduchosti je krása a v tomto případě i síla. Velmi kladně hodnotím srozumitelné poselství filmu, překrásnou a nedotčenou přírodu, úžasnou atmosféru a v neposlední řadě herecké výkony. Skvělé, prostě skvělé, působivé a podmanivé. (11.11.2014)

Filmy, kde se hned na začátku přestane pořádně mluvit, to mají vždycky těžké. Tvůrci z toho ale vybruslili až překvapivě obratně a tři postavy, které pořád kecají a přitom si vůbec nerozumí, dokážou vytvořit velmi příjemnou, i když tragikomickou náladu. Škoda, že příběh v tu nejnevhodnější chvíli změní tón vyprávění a během minuty se dostaneme do hypnotické scény á la Sedmá pečeť, což by většině válečně laděných dramat slušelo, ale u Kukušky to nesnesitelně ruší. (30.01.2007)

Filmů podobného ražení jsem viděl už mnoho. Například Mandarinky, Země nikoho nebo Kříž cti. Člověk by si řekl, že už je to ohrané téma, ale očividně tomu tak není. Všem jsem totiž dal 5 hvězdiček, každý ukázal podobný příběh v naprosto jiném kontextu. Tento film se navíc ještě odlišuje tím, že si hlavní postavy vůbec nerozumí, protože mluví finsky, laponsky a rusky. To přispívá k tomu, že když si povídají, tak jeden mele o koze a druhý o voze. Občas nahlas říkají to, co by si nedovolili i kdyby si rozuměli. Zajímavé je také to, že zde na začátku při potkání dvou nepřátel není střet z obou stran. Finovi nevadí, že potkal Rusa, protože už nechce bojovat. (17.02.2016)

Kukuška se může směle pochlubit svoji zvláštní atmosférou, která přiměje diváka k pozornému sledování příběhu, jehož námět mi připomínal film Mandarinky, jenž jsem nedávno zhlédl. Nutno však podotknout, že oproti němu je Rogožkinův počin nudnější, méně emotivní a poutavý, čemuž snad napomáhá také několik nudnějších pasáží. Celkově vzato se však jedná o solidní podívanou. (03.12.2015)

Tak dnes jsem tento filmeček zhlédla s velkou chutí podruhé a prostě smekám před jeho tvůrci - minimalismus v tom nejryzejším slova smyslu. Babylonština na laponsko-finsko-ruský způsob... Pro jazykového fandu, jakým jsem, je to vyloženě jazyková filmová lahůdka... ještě že byl film opatřen českými titulky :-) - příště by však rozhodně stálo za to podívat se na něj bez titulků a na vlastní kůži si tak zažít tu změť jazyků, aniž by člověk rozuměl slovům... o to více by se pak musel zaměřit na intonaci, gesta, oční kontakt... Ještě mě v souvislosti s tímto filmem napadá, jak moc tu filmový hrdina Veiko boří svou mnohomluvností to zažité klišé o "nemluvných Finech", na němž staví ve většině své filmy Aki Kaurismäki...:-) I když je pravda, že v Kaurismäkiho filmech se obecně moc nemluví, ať už se odehrávají kdekoliv... (22.06.2009)