Kukačka

Kukuška má naprosto skvělý příběh. Namíchala do kopy jednu Laponku, jednoho ruského vojáka a jednoho vojáka pro změnu z Finska. Ti se během druhé světové války musí dohodnout a jelikož je Laponka ve svém obydlí již několik let sama, bude od chlapů něco požadovat. Především sex. Celý film je ale odvyprávěn tak překrásně a upřímně, že se na film budete usmívat od začátku do konce. Závěr pak potvrdí klasickou frázi, že nic není věčné a i jedna kapitola Kukušky bude muset skončit. Viděno na základě Challenge Tour 2015 (17.04.2015)

Tak tohle mi docela vyrazilo dech .. nenápadný, přitom takový milý příběh, kde se divák od srdce i zasměje .. a kde znovu, už po tolikáté pocítí, jak byla válka krutá a pro obyčejné lidi úplně nesmyslná .. zde navíc vidíme, že na opravdu silný příběh není vždy zapotřebí nějaká velká produkce … Moc hezký film .. krásný příběh ... (23.04.2010)

Rokožkinovo oblíbené téma možností komunikace napříč jazykovými bariérami, zasazené do scenérie až lyricky nádherné severské přírody a historických kulis druhé světové války. Zprvu nesouvislý a náhodně vznikající trojúhelník Fina, Rusa a mladé Laponky postupně dostává jasné kontury a spěje osudově ke svému rozbití, vnější kauzální řetězec doléhá i na hrdiny tohoto filmu... Lidé tu mluví, aniž by si slovo rozuměli, a přesto se svým způsobem domluví, pro diváka pak vzniká možnost pousmát se nad absurditami monologů odlišných komunikačních vzorců složených do paradoxně fungujících dialogů, převládá intuitivní potřeba dorozumět se a živočišné propojení na základě nejprimitivnějších lidských potřeb (jídlo, sex, nepřátelství, náklonost...) Hlavní hrdina Veiko (dvorní Rogožkinův herec přesvědčivě lidský Ville Haapasalo) zastižen svým Prométheovským osudem bojuje s ,,nepřízní bohů" a pokouší se vyhnout své predestinaci - leč marně, válka a s ní i v těchto ,,božích" místech úzce propojená smrt si ho v závěru filmu přes jeho veškerou snahu nachází... (jeho smrt zapříčiní opět selhání komunikace) Podobný osud sdílí i druhý mužský hrdina - ruský voják Ivan, který je za ,,zradu" v rámci politických čistek uvnitř Rudé armády odsouzen na smrt a jelikož smrt sám přináší (jeho rukou umírá Veiko), nemůže spočinout čistý... Oba dva muži jsou jako ,,kukaččí" vejce zaneseni do hnízda mladé Laponky, která se i přes omezené zdroje svých zásob obou ujímá, Ivanovi zachrání život a s Veikem se pak citově a sexuálně sblíží, udržujíc si však od obou zdravý, životem v pustině poučený odstup. Navíc velmi silný a efektní závěr, kdy mladá Laponka svými šamanskými ústy v intencích svého narativního světa volá umírající Veikovu duši zpět do světa živých a ona její volání zaslechne... Silný a hluboký film, zobrazující střetnutí tří tak odlišných světů. Takhle se i dnes civilizačně a obsahově míjíme s jinými a hlavně vzdálenými kulturami... (30.01.2007)

Strašně ukecanej film a přitom tam mleli o voze a o koze, protože nikdo nikomu pořádně nerozuměl. Jenže i přes zdánlivě nesmyslný dialogy jsem měl nakonec pocit, že se celá trojice hlavních představitelů veze na stejný vlně a ten pocit mi zůstal i přes závěrečný tragikomický vyznění. A o to vlastně šlo. Kukushka sice nebyla úplně muj šálek kávy, ale i přesto ten čas nepovažuju za promarněnej. 60% (24.07.2012)

Transcendentálny zážitok z iných (filmových) dimenzií, ktorý príjemne hreje ešte pár hodín po pozretí. Mozaika charakterov, tak (ne)dokonalo ľudská a uveriteľná, odhaľuje o vojne v náznakoch omnoho viac ako prvoplánové zobrazovanie zabíjania. Splynutie, či stotožnenie sa s aspoň jednou postavou je priam nutné a prežívanie emócii priam bolestné. A koniec to všetko len potvrdzuje. (20.02.2008)