Pride

"Proč by měli gayové jako já podporovat horníky?" "Protože horníci těží uhlí, které produkuje energii, a ta umožňuje gayům, jako jsi ty, tancovat na Bananarama do tří do rána." Lidi jsou opravdu banda hovad. Naštěstí se mezi nimi vyskytuje pár jedinců, dokazujících, že i ta hovada přísluší k lidské rase. A přesně o tomhle ten film je. Hodil mě tak dvacet let zpátky v čase. Cítil jsem mrazení, naskakovala mi husí kůže, ježily se chlupy. Při prvním proslovu v gay baru se mi hrnuly slzy do očí. Herectví v něm zmizelo, zůstali jen lidi. Bavil jsem se, dojímal, brečel, opět se zase cítil jako človek. A to se povede málokterému filmu. (08.01.2015)

Netradičné spojenie dvoch klubov, no ktoré prinieslo svoje ovocie. Minimálne vo význame všeobecnej tolerancie a ľudskosti. Veď nie je dôležité kto odkiaľ pochádza, či je biely alebo čierny alebo má rád makové alebo orechové, dôležitejšie je to, čo nosí v sebe a čo dáva ostatným. Námet síce nie je jeden z mojich najobľúbenejších, no i tak ma film dokázal pohladiť na duši. Príjemné, pozitívne, miestami úsmevné a hlavne veľmi ľudské. Slušný nadpriemer. 80/100 (30.01.2019)

Ostrovy mají spoustu ohromně sympatických tváří a já mám hodně rád tyhle "potkávačky", kdy se větší množství těch nejsympatičtějších nahustí do jednoho příběhu (Boat that rocked, Calvary). Pride má eso v podobě Andrewa Scotta a nostalgické pomrknutí po tom největším a nejfrajerštějším zmetkovi z Misfits. Jenže asi to na nějakou trvalku a hlubší dojem není dost. Stejně jako třeba u americké The Help je to film o odvaze bez vlastní odvahy. Příliš obroušené hrany značí nikterak hluboce zakouslý výsledek...s tím rozdílem, že u Pride mě to mrzí dvojnásob tolik. Post scriptum ještě přisypu pár plusových bodů filmu a sobě popel - o těhle událostech jsem do včerejška neměl ani ponětí. Shame on me. (13.09.2015)

Horníci narubají uhlí, to se přemění na energii a díky tomu můžou gayové do rána pařit na Bananaramu. A taky je pojí ústrky ze strany vlády, policie a bulváru.. Nečekané spojenectví, které v tradičně ušitém kabátě britského dramedy se sociálním přesahem zalévá diváka vlnou optimismu a fajn nálady bez ohledu na zkoušené osudy postav a produkci skleníkových plynů. Dobře zahrané (Staunton, Scott, Nighy metamorfovaný do Františka Husáka), pár výborných scén (coming out u přípravy toastů), ale na rozdíl od podobně laděného Brassed Off tomu nemohu zapět s Jimmym Somervillem „I can feel heartbeat in my hand..“ (20.09.2023)

Řekl bych, že hodně osudová záležitost především pro brity a na nás ostatní až tolik nedopadá. Víme, že gayové a lesbičky neměli na růžích ustláno nikde, ale v Pride je všechno zatraktivněno krizí horníků (a celé Británie) za působení Margaret Thatcher a to je na ostrovech velice citlivé téma. Navíc je všechno inspirováno skutečnými událostmi, kdy se skupina LGSM postavila za waleské horníky a ti pak posléze za ně. V obsazení máme plno skvělých britských herců doplněných o naše oblíbené seriálové hvězdičky. Co se tedy pokazilo ? V mých očích to je nejednoznačnost uchopení látky. Vtipných momentů není dost a pro drama zde chybí určitá osudovost a velké věci jsou zde zmíněny jen tak mimoděk. Bavilo mě se dívat na Pride, ale těžko se podívám znovu. (15.02.2015)